Page 34
DOMÁCÍ GOLF
|
Anketa
32
|
GOLF
podněty, což podle mne dokáže pouze pružná profesionální or-
ganizace. Přitom jde v dnešním světě o docela jednoduchou zá-
ležitost. Stačí jen vypsat tendr na to, kdo kolik donese, a ne na
to, za kolik to zorganizuje – viz třeba model v hokeji.
2) Výsledky jsou, jak se zdá, problémem nejenom PGAC, ale i ČGF.
Podle mne chybí systém a – pokud se vážně rozhodneme něco
změnit – kvalitní trenéři. Bohužel v ČR dnes není trenér, který by měl
zkušenosti s trénováním túrových hráčů (snad s výjimkou D. Cartera
na Albatrossu), a tak se profíci z PGAC nemají od koho naučit jak tré-
novat a koučovat opravdu sportovního golfi stu. Pokud ČGF a PGAC
opravdu chtějí pro rozvoj golfu něco udělat, měly by zaplatit pár
opravdu dobrých trenérů ze zahraničí. Současná situace mi připadá,
jako kdybychom do první hokejové ligy dali trenéry z krajského pře-
boru a pak se divili, že nejsme úspěšní na mistrovství světa.
Zpočátku se mně také zdálo, že by mohl fungovat systém TCM,
ale dneska už má TCM téměř každý klub – i ten bez sportov-
ních ambicí. Teď by to asi potřebovalo udělat nějaká TCM level II,
která by se dala podporovat kvalitními trenéry, výjezdy za tep-
lem, sportovními třídami... Rodiče určitě rádi přispějí, ale im-
puls musí přijít od klubů a od ČGF/PGAC. Pak bychom mohli mít
v systému třeba 500 nebo 1 000 dětí a juniorů s kvalitním záze-
mím a vedením, aby byla šance, že hráč, který má potíže zahrát
pod 80, nebude kolem třicátého místa české amatérské túry!
Výsledky sleduji od roku 1999 a stále zatím nemáme hráče v žeb-
říčku OWGR. Také naši nejlepší amatéři se pohybují někde kolem
400. až 500. místa na světě, takže se dá tvrdit, že nám sice vy-
rostla celá nová generace s kvalitním zázemím, ale není o mnoho
úspěšnější než generace, která začínala ještě „na blátě“.
3) Že to jde, vidět je – za One Milion Pro-Am se platilo 10 000 Kč za
amatérského hráče (byla v tom 3 fee a 2 ubytování, tedy nijak ex-
trémně moc) a vyšla z toho největší dotace pro profíky na letošní rok!
Další možností je brát túru jako přípravku pro mladé hráče, pak
to asi chce mnohem více turnajů, zejmnéna pak přes zimu (viz
třeba systém EDP Tour). Pár našich profíků sice hraje v zimě špa-
nělsou Gecko Tour, veškeré náklady jdou ale na jejich účet.
Mike Hrubý
Komentátor a moderátor
1. Vlastní turnajová série českých profesionálů smysl bezpochyby
má. To jednoznačně dokázala v předešlých letech. Bez spolehli-
vého, solventního a sebevědomého generálního partnera ovšem
budoucnost nemá. Než aby se vydala ve spěchu nepřipravena,
na cestu od deseti k pěti, zmítaná vnitřními rozkoly, to raději nic.
Ale to poslední souvětí platí obecně, v každém oboru lidského
snažení. Například je to hodně vidět v české politice. Tady hlavně
záleží na členech české PGA, jak se k tomu postaví.
2. Sledovat naše nejlepší profesionály je vždy radost a potěšení. Hrají
s velkým nadšením a naplno. Do hry dávají veškeré své dovednosti.
Problém je, že hrajících profesionálů, tzv. playing Pro, je u nás málo,
dali by se spočítat na prstech obou rukou. Drtivá většina jsou učitelé,
tedy teaching Pro, kteří učí a předávají svým žákům zkušenosti nabyté
během let bohaté hráčské praxe a dosažené vzdělávacími programy
PGA. Takže jejich vlastní hra trpí a ocitla se na druhé koleji, což je velká
škoda, ale na druhou stranu se ti lidé nějak musí živit. Proto si myslím,
že se zase tak málo výkonů pod normu hřiště nehraje, v porovnání
s tím, jak málo opravdových pouze hrajících profesionálů u nás je.
3. V podstatě nic, všechno, co k tomu potřebujeme v naší zemi, už
máme, jenom to nejdůležitější nám chybí. Je to ikona, někdo, ke
komu budeme vzhlížet, kdo bude náš vzor, kdo bude první, komu
budeme fandit při soubojích s nejlepšími hráči planety na prestiž-
ních okruzích European Tour a PGA Tour. Prosadit se v tvrdé kon-
kurenci, která hru provází a vyvíjí na hráče enormní tlak, je jenom
maličkost... Gary Player mi koncem sprna ve fi tku řekl: „You will
have that kind of player soon!“ Tak doufejme, že má pravdu.
Jaromír Klanica
Šéfredaktor Kaskáďana
1) Nevím, jestli je nutné hledat smysl podobné soutěže, protože
si nedovedu dost dobře představit, že by neexistovala série, která
by snažení českých profesionálů neporovnávala. Vždyť je to sama
podstata soupeření. A čeští golfi sté, kteří to dotáhli až na profesi-
onály, jsou bezesporu soupeřiví chlapíci. Budoucnost tedy jistá je.
Pokud by turnajová série v současné podobě skončila, určitě by se
tihle hráči nějak scházeli a soutěžili by mezi sebou, i kdyby třeba
do hry měli vkládat vlastní startovné, které by si pak rozdělili vítě-
zové. Později by třeba našli někoho, kdo by se o jejich hře zmínil
v tisku a mediích, což by snad dalo podnět výrobcům něčeho,
aby jejich prostřednictvím propagovali svoje výrobky.
2) Kdo hraje pod par, ať sám hodí kamenem. Nejsem nijak rozpa-
čitý ani rozladěný z toho, že čeští profíci nejsou v porovnání se
světem nějak v popředí. Když uvážíme, z jakých začátků povstali,
tak si musíme přiznat, že to jsou v podstatě všechno samoukové.
Nechci se nikoho dotknout, ale nikdo ze starší generace hráčů
neměl možnost denně hrát na různých hřištích. Vždyť kolik zde
bylo před deseti lety pořádných resortů? Neměli kontakt se svě-
tem v té míře, aby měli kvalitní informace, aby zde byla literatura
a studovaní a fundovaní trenéři. Všichni si museli projít tím, že se
ně ně okolí dívalo přes prsty. První golfové kroky dělali sami nebo
prostřednictvím svých otců, kteří se někde naučili odpalovat
míče lépe než ostatní. Udělali tím pro český golf hodně, za což
jim patří náš dík. Teprve až doroste generace mladých hráčů,
kteří jsou od útlého dětství vedeni ke komplexnímu tréninku,
teprve potom můžeme doufat, že se z množství nadaných dětí
někdo dostane do evropských nebo amerických sérií.
3) Lehce zrychlit čas a aby už přišla ta doba, kdy perspektivní
mladí hráči budou úspěšní i mimo Českou republiku.