Page 46
INSTRUKCE
|
Kapitoly z psychologie
44
|
GOLF
• Obavy z významu či úrovně sportov-
ního soutěžení či turnaje.
• Obavy ze soupeřů s lepším rankingem,
HCP atd.
• Funguje to i opačně = Obavy z poško-
zení vlastní pověsti při neúspěšném
soupeření se stejně kvalitními nebo
dokonce slabšími soupeři.
• Přílišné srovnávání se a příliš pozornosti
věnované vnějším rysům chování sou-
peřů, zvláště takovým verbálním a mi-
moverbálním projevům, které obsahují
nebo se zdají obsahovat vzkaz o nadřa-
zenosti soupeřů.
• Přeceňování významu průběžného i ko-
nečného výsledku konkrétní soutěže.
(Neschopnost vidět soutěžení v dotyč-
ném sportu jako dlouhodobější zále-
žitost, kde výkyvy mohou postihnout
každého).
Při jakékoliv činnosti se naše výsledky
zlepšují, když jsme schopni se soustře-
dit na to, abychom odevzdali výkon,
který je v rámci našich možností a je
podpořen dříve získanými dovednostmi.
Naopak – kdykoliv, když se necháme
rozptýlit a věnujeme příliš pozornosti
reálným i potenciálním konkurentům,
náš výkon klesá. Je naivní v soutěžení
a soupeření očekávat, že při měření
sil zázračně nabudeme schopností,
které jsme neprokázali v přípravě a tré-
ninku. O hodně více demoralizující
však je, když při soutěžení nedoká-
žeme „prodat“ náš skutečný poten-
ciál. Asi nejhorší je, když si do cesty
k uplatnění našich reálných možností
postavíme vlastní „nevynucené chyby“,
které děláme z nervozity při soupeření
s intimidátory.
Abychom takovéto chování vyloučili nebo
minimalizovali, potřebujeme sebedůvěru.
K jejímu posílení doporučuji například
knihu „Jak získat psychickou odolnost“,
kterou napsali Graham Jones a Adrian
Moorhouse. Profesor G. Jones je britský
sportovní psycholog a A. Moorhouse je
britský plavec, který získal zlatou olympij-
skou medaili (OH Soul) a patřil k absolutní
světové špičce.
Zmíněná kniha má 217 stran. Kdybych
jednou úplně zapomněl všechno, co
v ní je, zůstane mi v paměti to, co na-
psali o pramenech sebedůvěry. Poku-
sím se to stručně parafrázovat. Jones
a Moor house došli k závěru, že sebe-
důvěra má dvě hlavní složky: sebejis-
totu a sebeúctu. Přirovnali sebejistotu
k okvětním plátkům růže a sebeúctu
k jejím kořenům. Lístky a okvětní plátky
růže představují sebejistotu, která od-
ráží vaši úspěšnost v konkrétních situ-
acích. Tato část vaší sebedůvěry je vy-
dána na milost měnícímu se prostředí
a snadno podléhá vnějším podmínkám,
které ne vždy můžete ovlivnit. O její
úrovni v podstatě rozhodují druzí nebo
situační podmínky.
Je tu však naštěstí ještě jeden silný
zdroj sebedůvěry – vaše sebeúcta.
Zdraví růžových lístků a plátků ovliv-
ňují vnější podmínky, ale v konečném
výsledku jejich kvalita a přežití závisí
na zdraví a síle kořenů. Takovým vitál-
ním kořenem vaší sebedůvěry je vaše
sebeúcta. Ta nemusí záviset na vnějších
proměnlivých, náhodných a často neob-
jektivních vlivech a soudech. Ten, kdo
pozná sám sebe, žije v míru sám se se-
bou a váží si sám sebe, vždy bude mít
větší sebedůvěru a odolnost v jakémko-
liv soupeření.
OPRAVENÝ COUBERTIN
I když budeme zvyšovat naši mentální
odolnost a zlepšíme naše schopnosti
čelit psychickému tlaku ze strany in-
timidátorů, měli bychom si stále uvě-
domovat, že ze sportu nelze zcela od-
stranit prvek soupeření. Ztratilo by to
půvab. Doporučuji proto modifi kaci
hesla, které se připisuje francouzskému
pedagogovi, historikovi a zakladateli
moderního olympijského hnutí jménem
Pierre de Coubertin: „Není důležité zví-
tězit, ale zúčastnit se.“ Coubertin za
tuhle interpretaci až tak úplně nemůže,
ale už mu to asi zůstane „na triku“. Zdá
se mi, že redukovat kouzlo sportu na
pouhou účast, zavání povadlostí a ne-
dostatkem vitality a odvahy – což jsou
bohužel vlastnosti, které charakterizují
západní civilizaci v její současné krizi
a neochotě bít se za své hodnoty. Kdy-
bych mohl znovu formulovat základní
heslo sportovního soutěžení, opravil
bych to nejspíše takto: „Je skvělé ví-
tězit, ale jen čestně a při dodržování
pravidel.“
Sport musí být čestný a podle pra-
videl, ale bylo by chybné jej vnímat
jako charitativní činnost, ve které je
doporučitelné nechat vyhrávat labil-
nější jedince. To by popřelo samotnou
podstatu sportu jakožto ritualizované
náhražky boje a kanálu k neškodnému
vybití vrozené lidské agresivity. Sport
vznikl zejména ve starověkém Řecku.
Samotné olympijské hry, jako jeho nej-
větší svátek, byly založeny na počest
vítězství řeckého hrdiny Pelopse nad
králem Oinomaem. Od svého počátku
byly spojeny s vyhlášením posvátného
míru (ekecheiriá). Z určitého pohledu
tak můžeme chápat sportovní sou-
těžení jako symbolické přesměrování
agresivní energie: Agrese původně slou-
žící k zabíjení ve válce je přenesena na
sportoviště v Olympii, kde dochází k její
přeměně v úsilí sportovců a prožitek
diváků.
Díky tomu, že sport převedl vrozený
lidský sklon k agresivitě do neškodné ri-
tualizované polohy s pravidly, je dobré
si výzvy spíše užívat a těšit se na utkání
s lepšími a mentálně odolnými sou-
peři. Právě takové soupeření nás činí
lepšími. Když dokážeme pochopit sami
sebe, být v míru sami se sebou a najít
solidní důvody vlastní sebeúcty – bude
pak i pro ty nejefektivnější intimidátory
těžké nás zastrašit. Budeme odolnější
vůči sebezastrašení a budeme dělat
méně chyb. Ono totiž v důsledku vů-
bec nejde o to, co dělají soupeři. To
hlavní je nenechat se „vyjukat“ a ode-
vzdat co nejvíce z našeho reálného
potenciálu.
Vitálním kořenem vaší sebedůvěry je vaše
sebeúcta. Ta nemusí záviset na vnějších
proměnlivých, náhodných a často neobjektivních
vlivech a soudech.