GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 28

26
|
GOLF
ROZHOVOR | Patricie Macková
Co vám Amerika dala nejvíc?
Postarat se sama osebe. To je to hlavní.
To mi hodně pomohlo. Když si zapome
‑
nete boty na trénink, nemůžete zavolat
mamku aříct jí, prosím tě, přivez mi je.
VAmerice jsem byla odpovědná za vše
já. Iza to, jak při omezeném počtu hodin
zorganizuji svůj trénink, udělám vše na
sto procent. Samostatnost. To mi hodně
pomohlo aposunulo dál.
Co vám naopak vAmerice vadilo?
Řekla bych, že nátura Američanů je jiná,
než jsem čekala. Vztahy mi tam přišly
trochu povrchní. Ale to je itím, že jsem
zvyklá na něco jiného. Pocházím zRa
‑
dotína, máme tady super partu, kámoše
ze střední školy. Každý den jsme se bavili,
zašli jsme na pivko, zahrát si beach… Tam
každý víc jede sám na sebe. Každý je sice
friendly, pochválí vám boty, řekne vám, že
je super vás potkat, ale nemyslím si, že to
vychází úplně od srdce. Je to spíš póza.
Ale je to můj názor atřeba se pletu. Tako
‑
vou mám ale zkušenost.
Musela jste se hodně přenastavit při
přechodu na profesionální scénu?
Právě, že jsem se přenastavila, abyla to
chyba. Myslím, že kdybych to brala sta
‑
kovou lehkostí jako vamatérském golfu,
tak by to pro mě paradoxně bylo lepší.
Ale je to složitější. Najednou si všechno
platíte sami, řešíte, kolik stojí letenka, uby
‑
tování, jaké jsou prize money ajak musíte
skončit, aby to stačilo aspoň na pokrytí
nákladů. To pak máte vhlavě.
To ale není úplně nejlepší nastavení
na hraní golfu?
Není, není. Už je to opoznání lepší, ale
musím stím dál pracovat. Není to tak
jednoduché jako vamatérském golfu.
Bylo něco, co vás po přestupu mezi
profesionálky hodně zaskočilo,
nebo jste už věděla, do čeho jdete?
Díky tomu, že jsem díky federaci měla
možnost zahrát si pár turnajů LET Access
Series anejen doma, ale ivzahraničí, ne
‑
bylo to pro mě úplně neznámé prostředí.
Aať člověk chce nebo nechce, začne ře
‑
šit peníze. Jen si musím dávat hodně po‑
zor, abych je řešila co nejméně. Spíš, aby
to šlo tak trochu kolem mě.
Peníze se mohou vlastně stát
závažím…
Přesně tak. Není to jen pozitivní motivace.
Myslela jsem si, že začnu být finančně
samostatná, že si dokážu pokrýt své ná
‑
klady, ale najednou jsem měla čtyři pět
horších turnajů, nedala cut adocela jsem
zpanikařila.
Q ‑School se vám ale povedla na
první pokus, byť ne snejvyšší kartou
na Ladies European Tour. Zvládla
jste turnaj avlastně izávěr školy na
‑
jednou. To muselo hodně posílit?
Samozřejmě jsem ráda, že kartu na LET
mám, jsem ráda, že jsem se někam po
‑
sunula, ale také stím přichází inové sta‑
rosti. Znamená to, že už teď vím, že ná‑
klady budou vyšší, když budete cestovat
na turnaje do Jižní Afriky nebo do Koreje.
Není to jako jezdit autem po turnajích LE
‑
TAS. Ale je to správný krok, myslím, že na
to mám aže tam patřím. Jen potřebuji
dostat pár příležitostí arozjet to.
Program turnajů LET vám ale na za
‑
čátku roku nebyl zrovna příznivě
nakloněný. Buď se hrály podniky
somezeným startovním polem
nebo hodně daleko vAustrálii či na
jihu Afriky…
To je pravda. Ataky problém. Někde jsem
se nedostala na turnaj jen opár míst.
Dostala jsem ipár mailů, že jsem třetí
čtvrtá rezerva aať se dostavím na místo.
Jenže to je pro mě riziko, které nejsem
schopna podstoupit. Jet do Austrálie apak
nehrát. Doufám, že jakmile se rozjede ev
‑
ropská série LET, tak se minimálně na de‑
set patnáct turnajů dostanu abudu moct
hrát. Můžu to proložit idvěma třemi starty
na LETAS. Tam také sezonu nejspíš začnu.
Sdovolením se teď vrátím, dalo by
se říct, úplně na začátek… Jak jste
se dostala ke golfu?
Hrála jsem jako dítě vRadotíně tenis amůj
děda už tehdy hrál golf. Stavělo se tenkrát
hřiště na Zbraslavi ašli jsme se podívat na
jeho otevření. Pamatuji si, že se tam hrál
turnaj, na kterém hráli Alex Čejka aKlára
Spilková, byl tam prezident Václav Klaus.
Bylo to velké. Začala jsem sdědou chodit
na hřiště, zkoušela hrát golf adocela mi
to šlo. Postupně jsem se zlepšovala, přes
US Kids jsem se dostala ido Skotska. Itam
jsem hrála dobře, akdyž máte výsledky,
baví vás to víc. Pak jsem byla vAkademii
Slavíček, bylo mi třináct, trénovala jsem se
16letými kluky acítila se jako největší krá
‑
lovna. (smích) Bylo to fajn. Měla jsem školu
kousek, když jsem přišla ze školy, vzala si
hole amazala na trénink. Bylo to jednodu
‑
ché atím, že mi to docela šlo, tak jsem se
golfu věnovala víc avíc.
Čím si vás golf získal apřebil jiné
aktivity?
Nechci, aby to znělo nějak divně ablbě,
ale myslím si, že nejsem úplně sportovně
nadaná vtakovém tom smyslu, že nejsem
člověk, který na všechno sáhne avšechno
mu hned jde. Nejsem tak pohybově na
‑
daná, na všechno potřebuju trochu víc
času, všechno si naplánovat. Golf byl vto
‑
mhle sympatický. Nemusela jsem nikam
běhat, moc se přitom nezapotila. Vím, že
to zní divně, protože se iugolfu zapotím,
ale měla jsem na všechno svůj čas, který
jsem potřebovala, takže mě to bavilo. Golf
mi byl vtomhle zkrátka blízký, ikdyž to
může vypadat jako zvláštní důvod.
Postarat se sama o sebe. To je to hlavní. To mi
hodně pomohlo. Když si zapomenete boty na
trénink, nemůžete zavolat mamku a říct jí, prosím
tě, přivez mi je. VAmerice jsem byla odpovědná za
vše já. I za to, jak při omezeném počtu hodin
zorganizuji svůj trénink, udělám vše na sto procent.
Najednou si všechno platíte sami, řešíte, kolik stojí
letenka, ubytování, jaké jsou prize money a jak
musíte skončit, aby to stačilo aspoň na pokrytí
nákladů. To pak máte vhlavě.
GOLF