Page 23
ROZHOVOR
|
Karel Skopový
WWW.CASOPISGOLF.CZ
21
turnaje nicméně jako zakleté. Myslím, že
navzdory usilovnému tréninku získal svůj
první pohár až ve čtrnácti na turnaji v Šil-
heřovicích. To byla tenkrát radost! Avšak
zpět k ostatním. Byla to báječná léta.
V Karlových Varech měl tou dobou na
starost mládežnickou činnost Jarda Dietl,
kterého práce s dětmi také bavila, a tak
mě práce s nimi úplně pohltila. Pak ale
přišel rok 1989 a já odešel do Německa.
Proč Německo? A nebylo vám líto
odvedené práce?
Uvědomte si, že před rokem 1989 jsme
veškerou činnost s mládeží dělali zdarma
ve volném čase. Nikdo z nás se tím neži-
vil, a tak když se otevřely hranice a s tím
i možnosti získat jak nové zkušenosti, tak
zajímavé peníze, nebylo rozhodování ni-
jak složité. Navíc já se neodstěhoval na-
trvalo, do Německa jsem dojížděl. Vždy
jedenáct dnů tam, tři dny doma. A co
myslíte, že jsem doma dělal? Jeden z vol-
ných dnů jsem trávil pravidelně na hřišti
tréninkem dětí.
Když jsem se v roce 1992 rozhodl práci
v Německu ukončit, začal jsem se tréninku
mládeže věnovat opět s větší intenzitou.
Výsledkem je například karlovarský driving,
který jsem postavil s rodinou a otevřel
v roce 1993 a kterým pak prošlo mnoho
mladých, později úspěšných hráčů. Na-
mátkou mohu jmenovat Balkovou, Sam-
kovou, Chudobu, Tintěru, sourozence
Růžičkovi či Matuše, a hlavně Marii Ver-
chenovou, která hraje na LET. Teď v sou-
časnosti spolupracuji s velmi nadějnou,
pracovitou slovenskou reprezentantkou,
Katarínou Chovancovou.
Podle jaké metodiky jste
tréninky vedli?
Každý trenér staví především na svých
osobních zkušenostech a intuici. Kdo se
chtěl sám vzdělávat, třeba prostřednic-
tvím knížek, ten mohl už tenkrát, já měl
ale díky Kájovi kromě „beletrie“ zpro-
středkovány i aktuální hráčské trendy.
Od počátku byl pravidelným hráčem EPD
(Tenkrát to byla skutečně třetí nejvyšší
evropská profesionální soutěž – v roce
2000 ji dokonce vyhrál.), do toho turnaje
na Challenge Tour a pár i na ET. A protože
má výborný pozorovací talent, neustále
jsme pitvali nějaké novinky v postoji, dr-
žení či švihu. Úplně super to bylo, když
se vrátil po dvouleté spolupráci s Alexem
Čejkou domů. Těch informací a zkuše-
ností z největšího golfu na European Tour
i PGA Tour! Trénink ale nelze vést ode zdi
ke zdi. Musí mít pevné základy i strukturu
a nové trendy můžete implementovat až
s ohledem na typologii a potřeby hráče.
Využívala vaše nadšení a zkušenosti
s trénováním dětí i Česká golfová
federace?
Určitě si nás nešlo nevšimnout. V po-
slední dekádě minulého tisíciletí patřily
Karlovy Vary skutečně mezi nejlepší, a tak
není divu, že jsme s lidmi z ČGF vedli
časté diskuse. Nakonec to byl Karel Vo-
pička, který mě požádal, abych dal vše
na papír. Vznikl tak „organizační dopis“
Český juniorský golf/Tréninkové cent-
rum mládeže, několik let dobře sloužící
a v roce 2003 přijatý Konferencí ČGF jako
ofi ciální materiál pro pravidla fungování
TCM. Byl jsem pověřen i vedením české
mládežnické reprezentace, šanci na dota-
žení změn jsem ale nedostal.
Tenkrát jsem měl nastavena tři reprezen-
tační družstva A, B a širší výběr (v každém
cca 8 hráčů), nominace probíhala striktně
podle postavení na žebříčku a každý hráč
se dostal minimálně na tři zahraniční tur-
naje. Má strategie ale byla nejspíš pro fe-
deraci příliš „jednoduchá“, a tak dalo ve-
dení ČGF raději důvěru jinému trenérovi,
údajně zkušenějšímu, který byl ale po
necelém roce odejit.
Naštěstí jste na práci s dětmi neza-
nevřel – spíš naopak – a tak se vás
jako odborníka zeptám, kdy je nej-
lepší s golfem začít?
Obecně zastávám názor, že by se každé
dítě mělo věnovat zpočátku obecné po-
hybové přípravě a se specializací a váž-
ným, smysluplným tréninkem začít až
kolem osmi let. Klidně ať chodí s rodiči
a malými plastovými holemi třeba od tří
čtyř let, ať se baví ve větších skupinách
v golfových „baby kempech“, o seriózním
tréninku v menších, maximálně šestičlen-
ných skupinkách by měli začít rodiče uva-
žovat od okamžiku, kdy se jejich dítě do-
stane do druhé třetí třídy.
Může se ideální doba promeškat?
Může být někdy úplně pozdě?
Já začal v sedmadvaceti. Když mě tenkrát
bratři Kunštové říkali, že už je příliš pozdě
na to, abych se stal špičkovým golfi stou,
nevěřil jsem jim. S odstupem času musím
přiznat, že měli pravdu. Kde ale leží hra-
nice, to opravdu nevím. Podívejte se na
Zuzku Kamasovou. S golfem začala v 19
letech, a přesto je dosud jedinou turnajo-
vou vítězkou Česka i Slovenska v nejvyšší
profesionální sérii LET. Nebo Marek Nový.
Vážně začal brát golf až v patnácti, dnes
hraje Challenge Tour (druhou nejvyšší pro-
fesionální evropskou sérii) a určitě myslí
i na víc.
Možná je to jejich talentem?
Já bych talent nepřeceňoval. Vždyť je to
vlastně jen schopnost mozku a svalů vy-
konávat očekávaný pohyb bez většího
drilu, což může paradoxně vést ke spor-
tovní „záhubě“. Talentovaný jedinec totiž
nemusí tolik trénovat, tudíž si nevytvoří
návyky nezbytné pro jakýkoli vrcholový
sport, golf nevyjímaje.
Co podle vás rozhoduje o pozdějším
úspěchu hráče?
Jednoznačně mentální síla – možná by se
dalo říci „mentální talent“. Největší šanci
na úspěch má totiž dnes jenom ten, kdo
má sílu na sobě tvrdě pracovat a kdo je
ochotný přizpůsobit svůj život sportov-
ním cílům. A řeknu vám, snadno se o tom
mluví, hezky se to poslouchá, ale jde o sa-
kra komplikovanou záležitost. Vysvětlete
náctiletému, že by měl vyškrtnout ze se-
znamu svých zálib taneční, diskotéky…
Vím, o čem mluvím. V našich tréninko-
vých střediscích GAS máme na prvním
místě školu, pak sport, ale své žáky učíme
také odpočívat, protože i to je umění.
Každý trenér staví především na svých osobních
zkušenostech a intuici. Kdo se chtěl sám vzdělávat,
třeba prostřednictvím knížek, ten mohl už tenkrát,
já měl ale díky Kájovi kromě „beletrie“
zprostředkovány i aktuální hráčské trendy.