Page 25
WWW.CASOPISGOLF.CZ
k reprezentaci blíž. Určitě bychom také měli svůj dětský kádr citli-
věji prosívat. Vždyť oproti britskému podhoubí cca 63 000 mladých
hráčů u nás pracujeme s méně než desetinou.
Když si zvolili metodiku Keitha Williamse, pak je to ale postavené
na hlavu. Hráči vychovaní klubovými trenéry a vybraní pro repre
jako první projdou videoanalýzou a většina z nich dostane in-
formace v duchu „takhle ne, to musí být jinak“. Nebo je vybrán
hráč, který má hezký švih, ale na žebříčku to není vidět. Zao-
stává jinak, třeba je mentálně slabší, neumí dobře tak důležitou
věc jako skórovat apod. Mnohokrát jsou přeskakováni hráči na
žebříčku. Tak k čemu ten žebříček vlastně je? Proč těm dětem
lžeme, že rozhoduje výkon.
Nádherný příklad je z vyhlášení nejlepších hráčů v kategoriích pět
let zpátky. Nejlepším amatérským golfi stou byl vyhlášen hráč,
který byl na žebříčku až sedmý. Dodnes se o tom mluví. To je tak
do nebe volající nespravedlnost, v tak lehce měřitelném sportu,
jakým golf je. Co si uhraješ, to máš.
Když tedy máme takovou kvalitu Keitha Williamse, jako státního
kouče, tak bychom z něj měli dostat co nejvíce informací, a to
pro všechny trenéry, kteří se zabývají trénováním mládeže. Se-
mináře, aby se nemusely dělat úpravy a šlo to jednou cestou,
a k tomu ať dělá pro repre výběry herní koučink různých typů
hřišť nebo kde se co bude hrát, tedy herní přípravu. On tady
taky pořád nebude, tak ať po něm za naše peníze něco zbude.
Panečku, to by byla hned sjednocená metodika, a úplně odzdola!
Zatím to je ovšem jinak, za hrozně moc peněz sakra málo
muziky, a ještě k tomu falešné.
Navzdory zmíněným problémům českých hrajících
profesionálů přibývá. Který z nich má podle vás nejlepší
šanci se prosadit?
Hráčů přibývá, to je dobře, oni však nejsou produktem zmiňo-
vaného systému. Vezměte si Mrůzka, Matuše, Nového, Liesera…
A co se týká šancí? Všichni mají dobře našlápnuto, žádný z nich
nemá problém s délkou, rozhodovat o jejich úspěchu tak bude
především jejich mentální a herní zralost, kvalita scoringu. Kdo se
s tím nejlépe popere, ten bude mít největší šanci uspět.
To zní hezky. A nám ostatním také něco doporučíte?
V lednové anketě vašeho časopisu jsem mluvil o víře, o větší víře
v sebe sama. Kdo si věří, ten se nebojí pojmenovat správně věci
a udělat potřebné změny. Nebojte se tedy nových věcí, nebojte
se, že něco zkazíte. Pokud byste to nezkusili, nikdy se nedozvíte
nic nového a zmeškáte každou příležitost, která půjde kolem
vás. A to by přece bylo škoda.
Za rozhovor děkuje Josef Slezák
Foto: Josef Slezák, Freedrive
INZERCE
Hráči vychovaní klubovými trenéry
a vybraní pro repre jako první projdou
videoanalýzou a většina z nich
dostane informace v duchu „takhle
ne, to musí být jinak“.