GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 24

ROZHOVOR
|
Karel Skopový
22
|
GOLF
Když nezáleží na talentu, může
sportovní ambice mladého hráče
pohřbít antitalent?
Ještě jsem se za svou kariéru nesetkal
s nikým, koho by nešlo golf naučit. Když
přijde hráč s horší motorikou a bude chtít,
určitě si dokáže posléze zahrát golf s ra-
dostí. Třeba nebude vítězit, možná z něj
nebude šampión, ale kdo ví. Každý hráč
sám nakonec rozhodne, zda bude brát
golf jako příjemnou procházku, nebo
prestižní soutěžní pole. My mu musíme
jen vytvořit podmínky a dát příležitost.
Soutěživou příležitost.
Jak do toho pasuje projekt Golf
do škol s programem SNAG?
Asi je všem jasné, že když chceme
rozšířit členskou základnu, půjde to
jedině přes děti. Větší základnu potře-
bují všichni. Resorty, kluby, reprezen-
tace, trenéři i novináři. Podívejte se na
orbal, jak přejel i ty nejsilnější, nejtra-
dičnější sporty. Jednoduše, hraje se v tě-
locvičně. Proto si myslím, že s využitím
tělocvikářů by se nám to mohlo podařit.
Mají přirozenou autoritu a mohou vést
kroužky SNAGu.
Prvotní fi nanční vstup pro rodinu je ma-
ximálně 100 Kč jako každý jiný kroužek,
je to tedy program neskutečně jedno-
duchý, pestrý, prostě přitažlivý. Po půl
roce SNAGu si jdouti zkusitvelký
golf. A věřte, že když chtějí, tak si to
doma prosadí, a ještě k tomu přivedou
své rodiče.
V dnešní době lákat rodiče na zdravý
sport, a hned při příchodu do klubu jim
hlásit čísla, to asi není ten správný mar-
ketingový tah. Ale necháte-li to na dě-
tech a věnujete-li se jim ze začátku tak,
aby je to bavilo, pak vám s rodiči samy
pomohou. Prostě to mume zkusit ji-
nak. Financování je jednoduché. Kluby
dodají sady SNAGu, školy tělocvičny
a tělocvikáře a PGAC a ČGF fi nancují
i s pomocí sponzorů činnost tělocvikářů
a vzdělávací semináře.
Není tajemstvím, že patříte k aktivním
kritikům současného tréninkového
systému. Chybí vám v něm právě prve
zmiňovaná soutěživost?
Nejen ta. Vždyť víceméně 20 let vede čes-
kou reprezentaci jeden kouč. Do přípravy
se investovalo už hodně peněz, a po-
řádný hráč ze systému ne a ne vylézt.
A jak by také mohl, když o reprezentační
perspektivě jednotlivých talentovaných
hráčů nerozhodují jejich výkony, ale „švi-
hové anazy“ a nijak měřitelná „perspek-
tivnost. Dostat se do naší amatérské
reprezentace by jistě měli problém i ta-
koví hči jako Furyk, Montgomery, Daly,
Bubba Watson a jiní.
itom nikdo se ještě žádného testova-
ného hráče nezeptal, o kolik za poslední
rok vyrostl, jak se potýká se změnami
svého těla, nikdo nezkoumá jeho reálnou
zralost nebo statistiky. Tady máš vyhod-
nocení svého švihu, tohle bys měl změnit,
a basta, nebo ty se nám nehodíš.
Není divu, že minimálně polovina ta-
lentovaných dětí po podobné zkuše-
nosti končí v krizi. Nejprve přestává
věřit svému trenérovi, pak svým schop-
nostem, a my tím (Mám na mysli repre
a kluby, ty hlavně, protože i ony potře-
bují mít špičkové hráče, aby se mohly
potenciálnímu sponzorovi prezentovat
svojí úspěšností s výbornou činností
a prací s mládeží.) místo nadějného
sebevědomého rváče se šancí prosadit
se získáme dalšího doživotního průměr-
ného ligového amatéra, schopného tak
nanejvýš vše kritizovat.
Tím dlouhodobým trenérem je
Keith Williams, už jste mu s
výhrady tlumočili?
Pozor! Já nemám výhrady vůči Keithu
Williamsovi. Naopak. Jde o velmi vzdě-
laného a zkušeného profesionála. Vždyť
ho sama PGAC navrhla na nejvyšší
možné ocenění učících profesionálů,
takzvané Five Star, a já pro to hlasoval.
Já kritizuji především svající systém
a způsob jeho aplikace. A to by měla
chtít federace!
Pokud potlačím svůj názor, že o nominaci
a případných reprezentačních příležitos-
tech by měly rozhodovat výhradně vý-
sledky a postavení na žebříčku, a smířím
se s tím, že kritériem bude švih, pak by
měla federace zajistit především vzdělá-
vání trenérů, kteří s dětmi opravdu pracují,
aby jejich svěřenci měli rovnou šanci utkat
se s těmi ostatními, kteří mají takzvaně
Největší šanci na úspěch má totiž dnes jenom ten,
kdo má sílu na sobě tvrdě pracovat a kdo je
ochotný přizpůsobit svůj život sportovním cílům.
Marek Nový je podle Karla Skopového jedním z těch hráčů, kteří mají šanci ust.
Foto: Josef Slezák
GOLF