Page 67
WWW.CASOPISGOLF.CZ
65
A když už jsme u těch pastí, jednou ta-
kovou je i celá osmnáctka, ovšem do té,
na rozdíl od písku či vody, se člověk chytí
celkem rád. Spadne do ní a už není úniku,
prostě se sem musíte opakovaně vracet,
to když si zrovínka potřebujete povzbudit
sebevědomí a spravit chuť.
Zahřáli jsme se už u baru, ale i tak se po-
mocí autosugesce přesvědčujeme, že
není taková zima. Začínáme desátou
jamkou, tedy na mladší z obou zdejších
devítek, kterou dokončili před více než
pěti lety (2007). Pětipar s odpalem za
horizont, po jehož zdolání se hra odvíjí
v rovině. Nestraší ani voda skrytá mezi
stromy po celé délce pravé strany, fervej
je dostatečně široká, jen ty bankry! Táh-
nou se po obou stranách a doprovází vás
až ke greenu. Žel mám tu čest, a hned
dvakrát. Znáte lepší recept na probuzení
sebedůvěry? A to ještě netuším, že mokrý
písek bude ten den mým věrným druhem
ve fl ajtu...
Následuje nezáludný třípar, kde jde jen
o správnou volbu hole, a pak první ze sé-
rie doglegů, jimiž je osmnáctka prošpiko-
vána. Nijak dlouhý, ostatně na délku si zde
příliš nepotrpí. Možná proto nastražili po
pravici biozónu. Zato dvě jezírka zkraje
odpaliště tu jsou tak nějak „pro forma“.
Slyšíte ten svůdný vnitřní hlas, co vybízí
ke zdravému riskování? Pokračujeme od-
dychovkou, byť slabší povahy se hroutí.
Na vině je jezero po pravici, lemující
převážnou část ferveje až ke greenu. Do-
padová zóna ovšem nabízí hodně místa
a ani jamkoviště není záludné.
A jsme na odpališti čtrnáctky, podle dat
nejtěžší jamky hřiště. Není to zrovna
krátký čtyřpar, 355 metrů ze žlutých
a 328 metrů z červených odpališť, zkratky
tu nenajdete, navíc jdete do kopce, vstříc
nejvyššímu bodu hřiště. Golfové přikázání
velí pálit přesně, jedině tak se vyvarujete
hře z rafu, který člověka připraví o cenné
metry, což na čtrnáctce bolí dvojnásob.
Ani green nepatří k nejsnazším, přibližně
v polovině jím prochází zlom a přední
část „teče“ výrazně dolů. Hodně záleží na
navrtání jamky.
Voilá, je tu „katalogová jamka“. O pat-
náctce a jedinečném rozhledu do krajiny,
jenž se z ní za příznivého počasí nabízí,
se dočtete snad v každé reportáži z ha-
náckého hřiště. My to štěstí neměli, a tak
musíme zapojit představivost. Snad proto
ani nevnímáme deštík, který se zvolna
spustil. Náladu nám nicméně nezkazí.
Zvesela „štrádujeme na čtvrtý rychlostní
stupeň“ a v potřebné provozní teplotě,
odhodláni poprat se s nástrahami.
Byť jamka vede z kopce, vlevo i vpravo
„vysázeli“ bankry, o kousek dál pře-
tíná dráhu napříč kamenný val. Nejste-li
dlouzí, pak ve snaze vyhnout se mu hrozí,
že skončíte v bankru, ovšem „dlouháni“ jej
směle ignorují. Odpálíte-li až za val, máte
z velké části vyhráno. Ten kdo neuspěje,
skládá místním bohům oběť v podobě
rány na jistotu před vodu, která tvoří další,
rovnou dvojnásobnou překážku v cestě
k vlajce – jedno jezero leží přímo na spoj-
nici ke greenu, druhé vstupuje do hry jako
podélná vodní překážka vpravo.
Vědomi si úskalí, jež na hráče nastražili na
ferveji, dopřáli nám tvůrci hřiště alespoň
relativně snadnou práci na greenu, od-
myslíme-li si tři bankry, třebaže v uctivější
vzdálenosti.
Další v pořadí je dogleg (č. 16), kde se
zkratka přímo nabízí. Snažte se dostat až
za tříčlennou rodinku bankrů, které jakoby
si „brumlaly“ – my si na tě počíháme.
Z odpaliště nejsou všechny vidět, ale věřte
informační ceduli. Následuje druhý třípar
z kategorie delších, kde to chce přesnost
i psychickou odolnost, zjevná voda vlevo,
skrytá v zadní části, ale až tak daleko by
vám rána uletět neměla. Jamkoviště je vý-
razně modulované, takže kolikrát nestačí
být první ranou na greenu...
Závěr devítky je povedený a výhodu zde
mají golfi sté, které délka netrápí. Nejdelší
jamka hřiště ale prověří i další aspekty hry.
Zvlášť z pánských odpališť může nahánět
strach počáteční sevřenost ferveje. Ta se
však před vámi záhy otevře do široka, tu-
díž z pravého autu netřeba mít obavy.
Síť sice chrání jednu ze zdejších usedlostí,
nicméně drajv „sousedům do kuchyně“ je
stejně pravděpodobný jako tisíciletá voda.
Odpalujte spíš do levé části dráhy, nabízí
lepší přístup k vlajce, kterou vidíte přímo
před sebou na poloostrovním greenu,
takže si diváci na terase přijdou na své.
Jaké štěstí, že je tentokrát počasí zahnalo
do útrob vyhřáté klubovny, pomyslím si,
když svůj čip z nezáviděníhodné pozice
topím ve vodě...
Třípary krátké i delší, obtížné i snadné.
Na pětiparech se zase snažili natáhnout délku,
ovšem kolikrát vám hodí lano, tu v podobě svahu,
onde máte zkratku ve tvaru doglegu.
Foto: Josef Slezák
Interiér nové klubovny rozhodně není skoupý na místo či světlo.