Page 22
ROZHOVOR | Juraj Werner
20
|
GOLF
Dnes jste prezidentem golfového
klubu na Kaskádě, jaký k ní máte
vztah?
Srdečný. Stál jsem u jejích počátků, vy-
myslel název a do dnešních dnů s ní pro-
žívám vše dobré i špatné. Mám za sebou
i období, kdy jsem Kaskádu řídil, takže
znám pohled z obou stran a umím se na
problémy dívat s nadhledem. Kaskáda je
skvělé hřiště, ale ty nejlepší časy má určitě
teprve před sebou. V ročence „10 let Kas-
kády“ jsou seřazeny fotografi e od začátku
až do současnosti. Stromy vyrostly, a co
za dalších 10 let? To bude nádhera.
Jak se vám dnes hájí „opačné“ zájmy?
Ano, mohlo by se zdát, že jako ředitel
jsem musel hájit zájmy majitele, zatímco
dnes jsem coby prezident především
zástupcem hráčů. Dobře to řekl Tomáš
Večeřa, můj předchůdce a golfový sou-
putník. „Jsme jedno tělo.“ Hráč, respek-
tive klub a hřiště, respektive jeho majitel.
Všichni se navzájem potřebujeme. Nikdo
bez toho druhého nevyhraje.
Takže na Kaskádě neexistují žádné
třecí plochy nebo slabá místa?
Určitě chybí klubovna. Toalety jsou už na
cestě, tedy ne ty přenosné. Někteří si stě-
žují na restauraci. Takže třecí plochy jsou.
Ale na druhé straně postrádám i větší
loajalitu členů. Možná právě tyto dvě
věci spolu úzce souvisí. Na Kaskádě chybí
pocit sounáležitosti i hrdosti. Vezměte
si třeba Mariánky. V životě jsem nesly-
šel od jejich člena o jejich hřišti třeba jen
jediné špatné slůvko, přičemž víme, že
v poslední dekádě se dalo Mariánkám vy-
tknout mnoho věcí. U nás členové berou
kvalitu hřiště jako samozřejmost a často
zbytečně akcentují nedostatky.
Jaké nejbližší cíle jste si nastavil?
Všechno se vyvíjí. Kaskáda sdružuje přes
tisícovku dospělých členů vytvářejících
věkově i sociálně nehomogenní spole-
čenství. Fungují zde ale partičky. Nejlépe
z nich senioři. To je cesta. Klub ke klubu.
Není možné, aby se tisíc lidí spolu družilo.
Ale určité podskupiny mají k sobě blíž,
což je třeba podporovat.
Pod pojmem neexistence klubovny, který
často používáme, si také kdekdo představí
něco jiného. Pro mne to znamená, že bu-
dova postrádá stmelujíci prvky. Místo, kde
je příjemně, útulno, kde sedí štamgasti
a kde člen vždy někoho známého po-
tká. Velkou práci pro atmosféru udělá re-
cepce. Anglický kamarád mi jednou řekl,
že recepce u nás jsou mizerné proto, že
v nich nepracují golfi stky. Svatá pravda.
Jako klub se chceme podílet na zlepšo-
vání současného stavu. Osobně bych dal
určitě přednost postavení domku pro
startéra, úkrytu pro hráče připravující se
ke hře před vybudováním venkovního fi t-
ness, které je proklatě daleko. Věřím ale,
že co není, může být. Majitel hřiště čle-
nům naslouchá a spousta věcí se za deset
let dodělala a zlepšila.
Letos vám končí čtyřleté funkční ob-
dobí ve výboru České golfové fede-
race, kde jste zastupoval moravský
region. S jakými ambicemi jste ten-
krát kandidoval?
Neměl jsem a ani nemám ambice podílet
se na sportovně-technických záležitos-
tech. Mým zájmem byla a je propagace
a rozvoj golfových příležitostí, včetně
osvěty a rozšiřování členské základny, jak
dětí, tak dospělých. Podívejte se, dnes
evidujeme v golfových klubech necelých
5,5 tisíce dětí, z nichž se golfu naplno vě-
nuje možná jedna třetina. Už před lety
jsem řekl, že Kláru Spilkovou považuji spíš
za statistickou chybu než za výsledek
dobré systémové práce. Byl jsem za ka-
cíře. Dnes je to jasné. Klára nemá násle-
dovnice. Selhal systém, nebo statistika?
Ale ani systém není všemocný, když chybí
široká základna. Když půjdu do detailu,
tak ani širší základna není samospasitelná.
Pracujeme s dětmi, které na golf někdo
přivede. Postrádám jakoukoliv aktivitu ta-
lenty vyhledávat.
Byla vaše mise naplněna?
Minimálně. Bohužel. Netušil jsem, že
s osvětou musím začít už ve výboru. Poda-
řilo se ale například prosadit, aby projekt
„Se školou na golf“ nedělali všichni a nikdo,
ale aby měl svého specialistu, manažera,
který se mu profesionálně věnuje. Stále to
ale není ono. Projekt je populární, to ano,
ale já bych si přál, aby měl i jiné benefi ty,
než jen že něco rozdáme zadarmo. Další
věc – pozorní zaregistrovali, že se na strán-
kách ČGF pár měsíců objevovaly krátké
informace ze zasedání výboru. Podařilo
se mi to prosadit. Stačila však jedna moje
nepřítomnost a tok informací byl zastaven.
Nelíbí se mi to. Myslím si, že ČGF by měla
být otevřenější. Veřím, že nové rozložení
výboru po volbách to umožní.
V letošních březnových volbách
kandidujete na post viceprezidenta
výboru České golfové federace.
Jaké budou vaše priority v případě
zvolení?
Jak už jsem říkal, za největší slabinu České
golfové federace považuji absenci vize
a prakticky žádné marketingové a PR akti-
vity. Pokud budu do funkce zvolen, chtěl
bych se věnovat právě jim, médiím a roz-
voji golfu. Jsem přesvědčen, že jediná
možná cesta k rozvoji domácího golfu
vede přes kvantitu. Čím více budeme mít
golfi stů, tím lepší nás čeká budoucnost.
Kluby, hřiště i federaci, prostě všichni bu-
dou spokojenější.
Podobné náborové vize, respektive
proklamace, už český golf jednou
Třetí vagón nejede ani pomaleji, ani rychleji než
vagóny před ním a za ním. Tempo na golfu však
neudává lokomotiva, ale časový limit. Ten je daný
letitou zkušeností a bývá zpravidla 4,5 hodiny.
Světe div se, je to přesně 18 čtvrthodin…
Mluvíte často o tom jak jste hrál? Nedělejte to,
nikoho to nezajímá. Na toto téma existuje dokonce
vtip: Manželky přemýšlí, jestli je lepší, když manžel
hraje golf nebo má milenku. Nakonec se shodly, že
milenka je lepší. Manžel o ní nemluví.