Page 23
ROZHOVOR | Juraj Werner
WWW.CASOPISGOLF.CZ
21
zažil. Nic převratného z nich ale
nevzešlo…
Nábory nutné jsou. Musí je dělat federace
společně s kluby a majiteli hřišť. Před-
cházet jim ale musí osvěta. Smysluplná
osvěta. Podle mě je tisíckrát účinnější
článek o golfu v lifestylu nebo časopise
o zdraví než krátká informace o umístění
na mistrovství světa ve sportovní rubrice
celostátního deníku. O sportovním golfu
ať se píše adekvátně jeho úspěchům. Co
mně chybí, jsou populárně naučné články,
popřípadě články vyvracející mýty. Ale
rozumně. Ne, že budeme tvrdit, že golf
nehrají snobové. Hrají! Hrají ho však pře-
devším normální lidé, těch snobů je men-
šina. Je jich stejné procento jako v ostat-
ních sportech.
Myslíte, že budete mít šanci svou
vizi v příštím volebním období ve
výboru České golfové federace
prosadit?
Pokud budu zvolen, pak je šance po-
měrně vysoká. Kandidáti jsou známí,
znám je osobně. Vím, jaké zastávají ná-
zory a hodnoty, takže spolupráce může
být určitě dělná. Podle nového modelu
bude mít výbor České golfové federace
dva viceprezidenty – z čehož jeden by
měl na starosti právě média a komuni-
kaci – je větší šance plány prosadit. Toto
volební období byly právě média a ko-
munikace největší slabinou. Karel Čelikov-
ský, jako předseda komise, nám dlouho
vysvětloval, že on a jedině on je ten, kdo
rozhoduje o mediálních aktivitách. Ne-
pouštěl nás do komise a o mnohých kro-
cích nás vůbec neinformoval. Akce „Na to
nemáš“ byla tragická s naprosto nulovým
výsledkem. Aby bylo jasno, chci být v této
oblasti nápomocný. Nezbytnou podmín-
kou však je, že federace zaměstná mana-
žera pro tuto oblast.
Jste přesvědčen, že jediným řešením
je nábor nových členů?
Určitě ne. Musíme se dívat i na to, proč
lidé odcházejí. A porozumět jim. Podle
statistik zrušilo v rámci České golfové
federace svou registraci v klubu v roce
2016 více než 7 000 golfi stů. Ano, ně-
kteří z nich zůstávají dál a hrají golf jako
neregistrovaní, což je přirozený vývoj,
ale část z nich mizí úplně. Přitom podle
mě jde z velké většiny o lidi, kteří vypadli
z dětských a juniorských členských kate-
gorií, studují, pracují, zakládají rodiny, stě-
hují se. Někteří z nich se sice za pár let ke
golfu opět vrací, ale jde o podstatně ob-
tížnější proces, než si klubovou příslušnost
a vztah ke golfu udržet.
Na Kaskádě se například snažíme řešit
tento úbytek novou strukturou poplatků
tak, aby nebyl přechod z juniorských ka-
tegorií mezi dospělé pro mladého člověka
příliš náročný. Odpouštíme jim vstupní
poplatky a umožňujeme roční platby ve
splátkách.
A co ti neregistrovaní?
Koncem roku 2016 jsem byl na zajímavé
prezentaci Ira Roddyho Carra, který
kromě vlastní bohaté hráčské historie má
nepřeberné zkušenosti ze společnosti Ja-
cka Nicklause, kde již delší dobu působí.
A samozřejmě padla i otázka neregis-
trovaných hráčů, neboť úbytek registro-
vaných golfi stů je celosvětový problém.
A jeho slova? V Irsku 68 % golfi stů nemá
klubovou příslušnost. Ano, na jednoho
člena klubu připadají dva nečlenové. Před
lety tito golfi sté-nomádi, jak se jim říká,
takřka neexistovali. Stagnace členské zá-
klady registrovaných golfi stů tak nemusí
nutně znamenat, že neroste reálný po-
čet golfi stů. Vzniká nám nová kategorie
golfi stů, kteří hrají pro zábavu, nepo-
třebují registraci, nepotřebují hendikep.
Já jim fandím. U jejich dětí a vnoučat je
už předpoklad, že budou hrát závodně.
Děti milují soutěžení. Počet neregistrova-
ných golfi stů se bude přirozeně zvyšovat
i u nás, přesto považuji za základní sta-
vební kámen českého golfu především
členskou základnu registrovanou v golfo-
vých klubech.
I když je registrace potřebná jen
k vedení hendikepu?
Doufám, že to „jen“ myslíte v uvozov-
kách. Aby byl klub úspěšný, musí posky-
tovat podstatně širší spektrum služeb, ať
již sociálního nebo sportovního charak-
teru. Bohužel existuje nemálo golfi stů,
u kterých se jejich klubový život skutečně
smrskne do dvou atributů. Levnější hra
a hendikep. Rozuměl bych tomu ještě
u hráčů se sportovními ambicemi, ale
často kolem sebe vidím přílišný důraz na
hendikep i v kategorii rekreačních hráčů,
kteří by si měli golf především užívat.
Myslíte, že by mohl být cestou za-
ručující růst i takzvaný municipální
golf?
Pokud budeme vnímat slovo municipální
jako nízkonákladový, pak jsem přesvěd-
čen, že podobný přístup je řešením pro
sportoviště typu driving range. Nejsem
toho názoru, že v místech, kde hřiště ne-
mají, by se federace měla snažit prosa-
zovat přímo jeho výstavbu. Když někdo
neumí hrát a nemá okolo sebe vzory, tak
se na hřišti hrát nenaučí. Na cvičné louce
ano. Podívejte na Hodkovičky. Byl jsem
na otevření v roce 1998. Jsem přesvěd-
čen, že od té doby vyprodukovaly daleko
více hráčů než Karlštejn. Je to přirozené.
Takže budování sítě driving range v mís-
tech, kde doposud hřiště nemají, je lepší
cesta. Hřiště už pak někdo z nadšenců
vybuduje.
Prozradíte na závěr něco ze své ži-
votní golfové fi lozofi e?
Celý život – ten golfový – se snažím být
ambasadorem golfu. A nejde jen o pořá-
dání klinik pro negolfi sty a komerčních tur-
najů pro fi remní klientelu, což je součástí
mé práce, nebo sportovních turnajů. Za
osvětu považuji i to, že se nebojím říkat li-
dem věci, které neradi slyší, ať již se týkají
etikety, rychlosti hry či skutečné hodnoty
jejich rekreačního hendikepu. A fi lozofi e?
Řiďte svůj život i business podle golfových
pravidel, budete se mít skvěle.
Za rozhovor děkuje Josef Slezák
Foto: Archiv Juraje Wernera
Pro pochopení toho, co na hřišti děláme, je třeba si
uvědomit, že „rekreační“ golf je podmnožinou
(dominantní) „amatérského“. Kategorii rekreačního
hráče orientačně vymezuji věkem nad 18 let
a hendikepem cca 2 a horším. Pro někoho je to
kruté, ale věřte mi, že je to tak.