Page 56
CESTY ZA GOLFEM | Fidži
54
|
GOLF
na lesknoucí se hladinu kontrastují se skal-
ními formacemi v bezprostředním okolí
trasy a kopci dramatických tvarů, pose-
tých skalkami. Charakteristickým rysem je
jemná, složitá modelace fervejí.
Několik jamek se vám navždy vryje do
paměti. Hned na odpališti druhé jamky
každý zastaví, výhled na moře přes upra-
venou fervej je neskutečný. Trojku – pě-
tipar – hrajete z vyvýšeného týčka na
jemně, ale složitě zvlněnou fervej, přes
níž se klikatí tři potoky. Na páté jamce,
krátkém čtyřparu, se mnozí střelci pokou-
šejí dojít na green první ranou. Často se
však potážou se zlou…
Na třináctce a několika dalších číhá hned
za greenem krátký strmý svah na pláž,
vstup na patnáctý green vede jen vzdu-
chem, pozemní přístup kompletně kryje
řada malých bankrů, závěrečnou obtíž
představuje vyvýšený green sedmnáctky,
obklopený bankry ze všech stran.
Hřiště není podle mezinárodních stan-
dardů nijak dlouhé, ale díky použitému
druhu trávy míčky neběhají tak rychle,
čímž se vlastně prodlužuje. Hrál tady
i Adam Scott, jenž potvrdil, že hlavně
první tři jamky jsou ze zadních odpališť
velice obtížné. Možná proto, že se člověk
teprve dostává do tempa…
Kombinace výhledů na moře a pohledů do
nefalšované tropické džungle činí ze hry
nezapomenutelný zážitek. Všichni, kdo tu
hráli, tvrdí, že golf na Laucale nejde srovnat
s žádným jiným golfem na světě.
Jamky jsou naprosto přehledné, plné
ptactva všech velikostí. Kromě jestřábů
a mořských ptáků tady poletují i oranžoví
holubi, jejichž zbarvení je neuvěřitelně
intenzivní. Co se barevnosti týče, jde prý
o krále všeho ptactva. Ale pokud budete
chtít hledat míček, který netrefi l fervej,
měli byste si s sebou vzít mačetu, tak
hustý je podrost pod palmami…
Na moře vidíte z 11 odpališť, pět jamek
vede v jeho těsné blízkosti, osm je jich nao-
pak ukrytých tak, že vidíte jen samé palmy,
husté keře a vršky blízkých kopců. Velké,
jemně modelované greeny, dobře umístěné
bankry, kterých naštěstí není moc.
Hřiště působí přátelsky, což bylo nejspíš
cílem, pro velké mezinárodní turnaje ho
zaručeně nebudovali. Z delších odpališť si
dobře zahrají i mistři, z těch nejkratších je
příjemné i pro méně zdatné hráče.
Celá Laucala funguje v konceptu all inclu-
sive, kam spadá i golf! Určitě ho nehrají
všichni, kdo na ostrov zavítají, na to je zde
příliš mnoho dalších lákadel. Proto se hráči
nemusí obávat, že by je při hře někdo rušil
nebo že by museli čekat. Naopak se může
stát, že na hřišti nepotkáte živou duši. Slabší
povahy se pravděpodobně občas ohlížejí
přes rameno, co kdyby se z toho pralesa
něco vynořilo. Bugina přece jen není moc
rychlý dopravní prostředek…
SLASTI A STRASTI BUDOVÁNÍ
„David Kidd přijel na ostrov těsně předtím,
než se sem nahrnulo několik stovek dělníků,
aby uskutečnili Matuschitzovu fantastickou
vizi – proměnit severní cíp jeho hornatého
ostrova ze staré, neprostupně zarostlé
plantáže na golfové hřiště,“ vzpomíná gol-
fový manažer Laucaly Tony Christie.
Topografi cká mapa terénu samozřejmě
nebyla k dispozici. Nezbylo než použít me-
todu pokusu a omylu. Kidd na to vzpomí-
nal v interview po dokončení hřiště: „Poslal
jsem skupinu dělníků s mačetami směrem,
který jsem si vybral, po nějaké době jsem
se tam šel podívat. Když narazili na pře-
kážku, s níž se nedalo moc nic dělat, poslal
jsem je jinudy, pak ještě jinudy, až jsme na-
šli nejvhodnější možnost.“
Velkým oříškem bylo zatravnění hřiště.
Prudké lijáky opakovaně smývaly půdu –
Kiddovi muži si razili cestu deštným pra-
lesem, a když poškodili souvislou plochu
zeminy, která se tu tvořila stovky let, půda
ztrácela soudržnost. Bylo potřeba použít
různých triků, aby ornice zůstala na místě.
Další boj, trvalý, vedou s velmi rychle
rostoucím podrostem pod palmami.
Aby byly jamky palmami viditelně vyme-
zeny (a aby se pod nimi hrálo z travna-
tého roughu, nikoliv z čerstvě narostlého
křoví), musí být těsné okolí fervejí ve stálé
péči greenkeeperů. Asi nejlepším příkla-
dem je čtvrtá jamka se zvýšeným odpališ-
těm, jejíž dogleg rámuje linie palem.
Dvanáctka meandruje dolů k moři a její
zvednutý green vytváří pocit hry k obzoru
– právě za takovým greenem nesmí růst
vůbec nic, aby to nerušilo výhled do dálky.
Kidd, jemuž někdy vytýkají, že vytváří až ne-
přiměřeně trestající jamky, usiloval tentokrát
MAJITEL A BUDOVATEL DIETER MATESCHITZ
Panu Mateschitzovi trvalo deset let, než dostudoval vídeňskou univerzitu. Ale za dalších deset let už byl králem na poli energetických drinků a jeho majetek čítal kolem 5 miliard
dolarů! Téměř tolik se ročně prodá plechovek Red Bull jen ve Spojených státech. Mateschitz přirozeně – jak se to velkým fi rmám stává – expandoval i do dalších odvětví. Například
Red Bull Media House produkuje od roku 2007 TV programy, fi lmy, časopisy a vyvíjí řadu dalších aktivit.
Angažování Red Bullu do sportu je všeobecně známé. Firma koupila tým Formule 1 (dnes Red Bull Racing), podobně existuje tým stejného jména v americké sérii NASCAR. Sám pan
Mateschitz je velice sportovně založený, jeho koníčky jsou úměrné jeho bankovnímu kontu: hraje golf, vlastní (a často využívá) pilotní licenci, je majitelem velké sbírky historických
letadel, která umístil do dvou pozoruhodných muzeí zvaných Hangar a Hangar 8.
Hlavní bazén Interiér vily Plateau Restaurace