Strana 32

ROZHOVOR | Michael Jon

Udělit trest není nikdy příjemné

Pravidla ale platí pro každého stejně

Není rozhodčí jako rozhodčí. Samozřejmě platí, že všichni sudí napříč spektrem všech sportů, kde je arbitr třeba, dohlíží na to, aby vše bylo podle pravidel a v duchu fair play. Ten golfový to má v mnohém snazší než jeho kolegové například ve fotbale či ledním hokeji. I tak ale musí tu a tam řešit případy doslova spletité a vynášet nepříjemné i bolestivé verdikty. Michael Jon se řadí mezi golfovými rozhodčími mezi ty nejrespektovanější. Ostatně, patnáctou sezonu působí na Ladies European Tour, má za sebou dvacítku majorů a „pískal“ i čtyři duely Solheim Cupu. Jaký je život rozhodčích na globální tour a jak se ke svému „řemeslu“ dostal? Nejen o tom bylo naše povídání…

Začnu asi tím úplně základním, jak dlouho už se pohybujete na LET?

Začal jsem v roce 2012, takže letos, obrazně řečeno, kroutím už patnáctou sezonu.

Život golfového rozhodčího určitě není pro někoho, kdo má rád klid a víkendy strávené doma. Jak zvládáte ten kočovný život? Vlastně tak trochu jste jako bezdomovec…

Rozumím tomu, jak to myslíte, ale od‑ povím trochu víc zeširoka. Ze dvou pohledů. Ten jeden je hodně vážný, ten druhý už mnohem méně. Do roku 1990 jsem vlastně neměl vůbec ces‑ tovní pas. Takže, jakmile jsem ho dostal a soudruzi přestali dělat trable s tím, kdo může a kdo nemůže cestovat, jsem si tu možnost jezdit po světě za‑ čal ohromně užívat. A baví mě to do

časopisy ze zahraničí, třeba až z Ame‑ riky. A člověk tenkrát snil o tom, že jed‑ nou všechny ty věci a místa uvidí, ty příběhy zažije. A teď se mi to plní. Už patnáct let a pořád toho nemám dost.

Plní se vám to docela zvláštním způsobem, jako golfový rozhodčí. Napadlo vás, že si své sny budete plnit jako golfový rozhodčí?

Úplně na začátku určitě ne, ale asi budu muset v krátkosti vysvětlit, jak jsem se k tomu dostal. Byl jsem členem v Semi‑ lech a jednou jsem přišel do klubovny, kde seděli všichni ti staří psi. Nevím přesně, kdo z nich říkal, hele, příští tý‑ den je školení rozhodčích, tak kdo po‑ jede. Těm starším se už nechtělo a je‑ den z nich, Jirka Pešta, asi už cítil, že ho to nebaví, prohlásil, že nejede a ať jede tady mladej. A ukázal na mě. To byly

Zkoušky jsem tehdy udělal hned napoprvé a svým způsobem mě to zaujalo. Hlavně to, jak do nás pravidla a vše, co s tím souvisí, tehdy tlačil Václav Janoušek. Chytlo mě to. Nejen to znát pravidla, ale jak je aplikovat, jak fungují a že vše má i nějaké souvislosti.

dneška, i když vlastně ani nevím přesně proč. A ta druhá věc, jako mladý jsem ly‑ žoval a tehdy se k nám dostávaly, když to řeknu trochu s nadsázkou, pašované

ještě časy, kdy se neodmlouvalo, a tak jsem jel. To byl nějaký rok 1992. Začal jsem se okamžitě učit pravidla, abych neudělal klubu ostudu.

30 | GOLF

Napadlo by vás tehdy, že se v téhle profesi posunete až tak daleko?

To ne, to opravdu ne. Tenkrát ne. Zkoušky jsem tehdy udělal hned napoprvé a svým způsobem mě to zaujalo. Hlavně to, jak do nás pravidla a vše, co s tím souvisí, tehdy tlačil Václav Janoušek. Chytlo mě to. Nejen to znát pravidla, ale jak je aplikovat, jak fungují a že vše má i nějaké souvislosti. Přiznávám, tehdy jsem to moc chtěl umět jako on. Tím to začalo, ale dalších deset let to pořád nebylo nic světoborného. Až do doby, než na Ypsilonce přišel výbor české PGA, že potřebují rozhodčího a že to mám jít dělat. Karel Vopička s Vaškem Janouškem poslali tehdy mě a Jirku Kube‑ líka do St. Andrews, abychom se posunuli na vyšší úroveň. A tam jsem najednou pochopil, že bych to mohl dělat. K tomu mám jednu zvláštní historku…

Tak sem s ní…

Možná si ještě pamatujete, když se na Casa Sereně hrála evropská seniorská tour. Seděli jsme na večeři, kde byl i pro‑ slulý rozhodčí Andy McFee. Sbíral jsem odvahu zeptat se ho, jestli by byla nějaká možnost dělat to s nimi za peníze. Když se naskytla chvilka, s velkým respektem jsem ho oslovil, aby se nezlobil, když se na něco zeptám. Jo, jasně, ptej se, odpo‑ věděl. Tak jsem se zeptal, jestli je nějaká šance, že bych mohl dělat rozhodčího za peníze pro European Tour. Byl vůči mně velice fér. Odpověděl mi, hele, makej na