Strana 33

sobě ještě deset let a pak se uvidí. Řekl mi, k nám na centrálu vedou doslova ko‑ lony lidí, jedna ze severu, jedna z jihu a já nevím, z jakých dalších směrů, musíš ale ukázat, že tě to baví, že jsi schopný to dělat dlouhodobě a pořád na sobě pra‑ covat. Pak na to třeba dojde. Měl mě tím motivovat, ale pro sebe jsem si tehdy řekl, aha, chápu, takže nikdy.

Přišla ale nabídka od Ladies European Tour. Jak jste se dostal na ženskou tour?

Na začátku byl docela kontroverzní mo‑ ment. Ale řeknu ho… Byl jsem společně s Jirkou Kubelíkem na LET v Tálích, kde jsme v minulosti dělali i českou PGA Tour. A vždycky jsme při tom spoléhali na místní lidi v čele s Dodem Sotákem, na jejich místní znalosti a zkušenosti. Měli jsme tehdy hodně špatné počasí a oni nám dokázali říct, jak se dál vyvine. Byli jsme na šestnáctce a před sebou jsem viděl doslova černou zeď. Ne, že bych začal panikařit, ale hned jsem volal ředi‑ telku turnaje, že je to špatný. Ona měla v kanceláři meteo systém, měla tam dva lidi, obrazovky skoro jako v NASA. Mlu‑ vila prý s nimi a nikde prý nic není. Na to jsem jí oponoval, že je to fakt za rohem, že je bouřka na spadnutí. Ještě řekla, že počkáme na další snímek z družice, ale v tu chvíli už křičela do telefonu okamžitě foukejte. Zmáčkli jsme trubky, stáhli jsme všechny ze hřiště, nikdo neumřel, ale nebylo to příjemný, protože bouřka se tenkrát přivalila zdola. Později za mnou přišla Zuzka Kamasová, která tehdy hrála na LET, za zády měla Anne ‑Lise Caudal, a řekla mi: potřebujeme tady lidi, jako jsi ty. Vím, jak dlouhé jsou fronty, ale něco s tím udělej. Takže jsem napsal mail člo‑ věku, který tohle měl na starosti, ten to poslal jinému a pak jsem dostal stan‑ dardní odpověď, že jsem skvělý, možná i překvalifikovaný, že jsem hodně vy‑ soko v pořadí a jakmile bude místo, že se ozvou. Taková ta klasická reakce, když ti slušně odpoví, že vlastně šance není. Ale pak mi zavolali v roce 2012, že po‑ třebují rozhodčího do Německa a jestli jim pomůžu. Odpověděl jsem okamžitě, že na to nejde říct ne, když to chci dě‑ lat. V Německu si pak ke mně do buginy přisedla paní s dlouhým culíkem, ptala se mě na golf v Česku, na Kláru, na Zuzku…

Povídali jsme si dvě hodiny a až pak jsem zjistil, že jsem měl na bugině šéfku sportovní divize. Asi jsem jí zaujal a také byl ve správný čas na správném místě. Takhle to začalo.

A už jste z toho nevycouval…

Ne, to vůbec. Ani jsem nechtěl. Vlastně mě to ani jednou za tu dobu nenapadlo. Byly různé doby, kdy tour strádala, ale opravdu mě myšlenky na odchod ani jednou nena‑ padly. Pořád mi to přijde jako skvělé. Jsi patnáct let mezi lidmi, kteří se obměňují, střídáš lo‑ kace, promotéry, hři‑ ště, hráčky. Je to roz‑ hodně poslední věc, která by byla nudná, nebo jednotvárná.

LET se ale za poslední roky výrazně změnila. Dnes je to globální tour, takže asi nemáte problémy s létáním?

Naopak, já létání miluju.

To jste spíš výjimka. Máte spočítané nalétané kilometry? A také třeba turnaje, hřiště?

Můj děda byl na takové ty domácí statistiky velký blázen. Vedl si se‑ šity, kam zapisoval najeté kilometry skútrem a autem, spotřebu, kdo na‑ tankoval. Dneska se tomu říká kniha

WWW.CASOPISGOLF.CZ

ROZHOVOR | Michael Jon

31