Strana 44

ROZHOVOR | Adéla Koukalová

prostě hrála. Dnes mám HCP kolem osmi, hraji opravdu málo a moje turnajová hra také tak vypadá. Sama sebe jsem ni‑ kdy netrénovala a vlastně i dnes, když si stoupnu k chipu, tak doteď nevím, jak ho správně zahrát. Mám často pro‑ blém se celou hru koncentrovat na rány a přemýšlet, jak správně švihnout. Takže myšlenka na to hrát profesionálně, to opravdu ne.

Na druhou stranu jste si v golfovém prostředí vyzkoušela téměř všechno. Co vám ve vašem „portfoliu“ chybí?

Bude toho asi více, ale napadá mě práce greenkeepera. Do toho jsem neměla od‑ vahu se pustit, protože si myslím, že je to velká alchymie. Na Oaksu jsem za par‑ tou greenkeeperů ráda chodila si popoví‑ dat a radit se o naší zahradě. Do dneška k nám dvakrát za rok jeden z nich při‑ jede nám dát trávu do pořádku.

v zádech, protože to bylo fantastický a strašně moc mě to nakoplo v tom vní‑ mat český golf opravdu ze sportovního pohledu. Pak jsem se byla podívat na LET v Berouně a s Natálkou St. Germain jsem šla poslední kolo. To byla také nesku‑ tečná podívaná. Při posledním patu jsem měla zase slzy v očích, jako na Kaskádě. Jsem hodně sportovně založená. Můj manžel sám je bývalý vrcholový sporto‑ vec, takže sportem, chtě nechtě, jsem hodně ovlivněná. A tak se snažím dívat i na golf. Tak to je asi hodně zeširoka k vaší otázce.

A jak vypadá reálná náplň vaší práce?

To je každodenní komunikace s hráči, s mezinárodními institucemi, jako jsou EGA nebo R & A, je to celá organizace startů na turnajích, na šampionátech od letenek přes ubytování až třeba po nominace, které by teď měly být

Máme dnes program podpory začínajících profesionálů, který trvá dva roky. Není to úplně málo peněz, byť si uvědomuji, kolik sezona hráče a hráčky stojí. Otázkou také je, jestli jsou dva roky málo, nebo ne.

Přeskočím k vaší současné práci. Co je náplní vaší práce na federaci?

Na tuhle otázku není úplně jednodu‑ chá odpověď. Odpovím hodně zeši‑ roka. Nastupovala jsem na pozici, která se jmenovala a jmenuje pořád stejně: sportovní manažer, manažerka. Z fede‑ race odcházel po téměř deseti letech z pozice sportovního ředitele Petr Ša‑ vrda a na tuhle pozici, pokud se ne‑ pletu, nebyl tehdy nikdo vybraný. Proto padlo rozhodnutí obsadit pozici spor‑ tovního manažera. Nastoupila jsem v lis‑ topadu 2023 a jsem taková povaha, že se hned do všeho pustím. S pocitem, že chci dělat hned všechno. Takže jsem se velice rychle dostala do kontaktu s hráči, občas vyjela na turnaje, na kempy a sna‑ žila se být s hráči v kontaktu, co to šlo. S tím je spojený i můj nejsilnější zážitek z loňska, když kluci vyhráli mistrovství Evropy na Kaskádě. Původně jsem se jela na kluky podívat na semifinále, ale pak jsem psala domů, že tam musím zůstat i na finále. I teď z toho mám mrazení

v kompetenci nového sportovního ředi‑ tele Tomáše Gryce.

Když je řeč o nominacích na vrcholné akce… Sice existují daná nominační kritéria, musíte ale přesto čelit tlakům, abyste nominovali tohoto hráče a ne jiného?

Ano a často. Především ze strany ro‑ dičů hráčů. Dříve nebyly výjimkou ani poznámky o tom, co ví ženská (máma) o golfu na této úrovni. Co může o golfu vědět? Ano, tlaky jsou občas velké. Sna‑ žím se s tím seriózně bojovat a hodně mě štve, že nejsme vnímáni jako auto‑ rita. Mým snem je, aby se všechny ty te‑ lefonáty, emaily a zpochybňování našich rozhodnutí neděly. Je mi ale na druhou stranu jasné, že se to děje na každém sportovním svazu, v každém sportu.

Můžou takové tlaky ukončit jasně daná nominační kritéria?

My jsme nominační kritéria trošku změ‑ nili v loňském roce, když jsme upravili

některé parametry. Vidím ale i další pře‑ sahy. Snažíme se dostat nejlepší hráče ven, na turnaje do zahraničí, protože tam získají nejvíc zkušeností, aby byli připra‑ veni na vrcholy sezony. Aby nehráli pouze v domácím prostředí, konfrontovali se s mezinárodní konkurencí, hráli na těž‑ ších hřištích, rychlejších greenech apod. I to jsme vlastně zapracovali do nomi‑ načních kritérií. Není jiná možnost. Nic‑ méně ani to asi nepomůže, aby se o no‑ minacích i tak spekulovalo a diskutovalo, i když je to již v menší míře.

Vy ale pracujete především s nejlepšími českými amatéry, ale pokud chce takový hráč pokračovat v golfové kariéře, musí pokračovat jako profesionál. Jak zajistit, aby přechod z amatéra na profesionála proběhl hladce?

Tady musím uznat, že to je místo, kde nás tlačí bota. Ale pozitivní je, že si to uvě‑ domujeme a vzhledem k velkému počtu hráček na profesionálních túrách musíme reagovat. Pravda je, že současný model, kdy ČGF podporuje zejména amatéry, je zaběhnutý. Nyní máme ale úspěšné holky a kluky v profesionálním golfu a budeme se snažit na to určitě reagovat.

V čem je ten problém?

Asi na prvním místě je to otázka financí. Rozpočet federace není nafukovací. Vět‑ šina dnešních profesionálů, kromě pár výjimek, prošla tréninkovým systémem federace, což znamená, že federace do nich nějaké peníze musela investovat. To je fakt. Dalším důvodem, proč jsme v tomto bodě nepodnikli větší iniciativu už dříve, je to, že jsme dosud nenašli efektivní a smysluplný model, jak pod‑ poru profesionálů uchopit. Musíme tedy najít smysluplnou cestu pro obě strany. Máme dnes program podpory začína‑ jících profesionálů, který trvá dva roky. Není to úplně málo peněz, byť si uvědo‑ muji, kolik sezona hráče a hráčky stojí. Otázkou také je, jestli jsou dva roky málo, nebo ne. Myslím, že tu máme hned něko‑ lik hráček, které nás přesvědčily, že i dva roky mohou stačit. Ukázaly to Sára Kous‑ ková a naposledy Patricie Macková, která si uhrála kartu na letošní sezonu LET. Tím ale nechci v žádném případě říct, že tyto hráčky peníze nepotřebují. Naopak.

42 | GOLF