Strana 80
CESTY ZA GOLFEM | Rakousko
Léto na Weitře
Paní Margarete v recepci se příjemně usmívá, připadá mi mladší než před dvěma lety, kdy jsem ji viděl naposled, hned jí to hlásím. Dá se s ní mluvit česky, má polské kořeny a češtině rozumí. I jinak je tady všechno při starém, co dokážu postřehnout. Velká restaurace, kam chodí i místní, to je znakem nepřehnaných cen, rozlehlá terasa s výhledem na koupaliště – velký rybník Hausschachen. Tak se jmenuje i web golfklubu, snad i celý hotel, skoro všechno se tu jmenuje Hausschachen, jde o původní název místa.
Text a foto: Ivo Doušek
Weitra je k našinci příznivá, však jich tady taky hraje dost, povídá Margarete. Někteří přijdou s vouchery časopisu GOLF a mají fíčko za 45 euro, jiní tady spí a mají fíčko ve stejné výši. To je cena, za kterou si u nás leckde nezahrajete. A příznivá je Weitra teď v létě i proto, že tady, upro‑ střed lesů ve výšce nějakých 600 metrů, je znatelně chladněji a zeleněji než ve vyprahlých rovinách, odkud sem jezdíme. Nemáme to sem daleko, kolem dvou a půl hodiny z Brna i z Prahy.
ZKUSME SE PROJÍT PO HŘIŠTI
Jednička hodně překvapí každého, kdo sem zavítá poprvé. Kopec jako…, na jednu dostřelí nahoru jen mimořádně disponovaní jedinci. Shora jsou to ještě stovky metrů ke greenu, v pozadí do‑ minuje pohledu velké ozdobné krabici podobný zámek. Důstojný start. Dvojka taky stoupá, green je vysoko nad rovinou odpalu. Třetí jamka je zas pětipar, sem nám dali longest, značka je kdesi hodně daleko na široké ferveji, green není vidět. Jde s námi nehrající manžel spoluhráčky, u nohy dva krásné bígly, pro jistotu na šňůře, všichni tři decentně kráčejí podél
fervejí. Psi na tohle hřiště smějí bez problému.
Malá odbočka. Weitra je staré pivo‑ varnické město, nedávno slavilo výročí 700 let, samo hřiště bylo otevřeno před pětatřiceti lety. Význam hřiště výrazně vzrostl s novými majiteli kolem roku 2020, pustili se do díla, nejviditelnější je rozšíření kapacity hotelu z osmi na třicet pokojů, naskládaných tehdy jako hotové moduly během několika dní, ale ani hřiště nezů‑ stalo pozadu, během hry se zaručeně setkáte s želvami značky Husqvarna, neú‑ navně vylepšujícími už tak krásné freveje.
Na čtyřce je pár stromů, na jeden z nich nebude rád vzpomínat spoluhráč, který ho z dálky trefil – kdyby to zkoušel schválně, nedal by to ani ze sta pokusů, jak říkal. Odskok samozřejmě do autu, reprezentovaného místní bujnou vege‑ tací. Na pětce je potřeba přehrát (nebo zbaběle obehrát dokola) jezírko slušné velikosti před greenem. Šestku změnili ze čtyřparu na krásný středně dlouhý třípar do kopce.
HOTEL
Večer se v těch vedrech krásně sedí na terase, ticho ruší jen výbuchy smíchu od stolu seniorské party z našeho turnaje. Díky určité přitažlivosti jsem tam skončil i já, šlo se spát pozdě a díky tomu nedo‑ kážu dobře popsat, jak se tam spí, spal
jsem bez probuzení, jako zabitý. Peřiny krásné, příjemné, stejně jako celý
pokoj. To, že hotel vypadá jako
moduly, trochu klame: uvnitř jsou pokoje moc pěkně za‑
řízené, sprcha luxus atd. To opravňuje cenu.
Po hře na Weitře si můžete dopřát i meruňkové knedlíky.
Sedmičku moc rád nemám, krátký čtyř‑ par, vlajku je vidět od odpaliště skrz sku‑ pinku stromů, mistři hrají přímo a doufají, že mezi stromy prokličkují, běžní hráči hrají na fervej vpravo a do greenu druhou ranou. Osmička a devítka jsou nádherné výzvy, oba odpaly z velké výšky, zábavné jamky, takto se dostaneme zpátky k ryb‑ níku Hausschachen.
Cesta k druhé půli hřiště vede po hrázi rybníka. V jednom místě skáčou místní kluci z hráze do vody z pořádné rampy, nejmíň ze dvou tří metrů, vzájemně se na sebe díváme s nedůvěrou. Dva světy. Dalších devět jamek už se mi sem ne‑ vejde – není tam tolik lesa, vítr se tam umí víc opřít než na první devítce, ale je to milý golf, prostředí je pořád pěkné, v jednom místě modřínová alej s obřími stromy, greeny i v těch vedrech krásně zelené, na ferveji občas vykoukne hnědé místo. Letos se není co divit.
JÍDLO
Po turnaji se většinou jí, a když tam spíte, jíte několikrát – po turnaji, pak ve‑ čer, ráno – snídaně je na delší dobu a se vším, co potřebujete, navíc ještě sladké pečivo mnoha typů dost značných veli‑ kostí, před hrou na pováženou. Kamarádi si po hře dali hausschachenského kapra nebo jinou rybu, jiní ukájeli chutě na sladké. „Haben Sie Marillenknödel?“ Máte meruňkové knedlíky? Měli. A k překva‑ pení to byl jeden obří knedlík, hned jsem si ho vyfotil.
Krátce a stručně, do Weitry se hodí zajet, i víckrát ročně. V kombinaci s Ottenstei‑ nem, Haugschlagem nebo Mnichem jde o moc pěkný výlet.
78 | GOLF