Strana 38
ROZHOVOR | Michael Jon
Tour a pracoval jsem s nimi, tak jsem jim hned říkal, že kdyby se náhodou objevil volný flek, ať mi dají vědět. Bylo to do‑ cela intenzívní v době, kdy jsem byl na LET zhruba tak čtyři roky, protože těch týdnů, které mi tehdy LET dávala, nebylo mnoho. Rozdíl je ale v tom, že rozhodčí na LET nejsou zaměstnaní. Jsme všichni fakturanti, zatímco na European Tour pra‑ cují na zaměstnanecké bázi. To je z hle‑ diska životního standardu lepší věc, ale na druhou stranu, a to říkám pořád, je pro mě systém LET ohromně motivační. Zažil jsem na tour fůru věcí, ale největší moti‑ vací je, že ráno vstaneš, nikdy nezaspíš, jdeš do toho na sto procent. Když ne, tak se za tebe najde někdo, kdo pojede na sto procent. Ne, nesoutěžím s ostatními lidmi, jsem hrozně rád, že můžu být tý‑ mový hráč. Nesoutěžím s ostatními, jestli udělám víc turnajů a lépe, ale vždycky chci odevzdat to nejlepší. A být schopný to dělat ještě pár dalších let.
Co třeba golfový olympijský turnaj?
Hrozně moc jsem to chtěl. Zkoušel jsem to, nějakým způsobem jsem o tom i jed‑ nal, ale ta šance je hodně malá. Ale určitě bych chtěl jednou olympiádu zažít. Takže spíš přemýšlím o tom, že až budu v dů‑ chodu, že si olympijské hry zařídím sou‑ kromě jako dobrovolník.
Jak velký rozdíl je mezi LET z doby, kdy tam hrála jen Klára Spilková, a dneškem, když pravidelně nastupuje šest sedm českých hráček?
Obrovský, grandiózní. V době, kdy jsem začal pískat, tak tam Klára hrála teprve rok. Měli jsme k sobě hodně blízko, znal jsem ji už dlouho předtím a i ona byla ráda, že je tam někdo z Česka. Měli jsme tam ještě Ditu Kálmanovou, která praco‑ vala jako fyzio, takže jsme byli na LET tři Češi. Poté se Klára přesunula do Ameriky na LPGA, takže jsem tam byl dlouho sám. Nijak sice osaměním netrpím, ale když se začalo českým hráčkám dařit, byl jsem za to rád. Dneska je to úplně boží. Mám z toho obrovskou radost.
Jak taková společnost na člověka působí? Máte třeba i pocit, jako když omládnete?
Můžeme tomu tak říkat. Vlastně tak tro‑ chu ano. Dneska je to i důvod, proč už
nijak neusiluji o přestup na mužskou tour. To proto, že mi tady nic nechybí. Po pat‑ nácti letech jsem „senior staff“, mám možnost učit lidi to, co jsem se během let naučil já sám. Mám spoustu rozhodova‑ cích pravomocí, ale zároveň i velkou od‑ povědnost. To v první řadě. K tomu fůru skvělých českých hráček, s nimiž zažije člověk i spoustu legrace. Je to radost.
Vzpomenete si na nějaký svůj nejtěžší verdikt, který jste musel udělat? Takový, že to bolelo i vás?
Bylo jich docela dost. Ale přijít musel, protože došlo k porušení pravidel. Začal bych jedním, který může tak trochu pů‑ sobit, že se udál na akci okresního for‑ mátu. Ale tak to není. Kdysi jsme hrávali českou PGA Tour a hrál na ní i Daniel Kraljič ze Slovinska. To je i dnes pro mě absolutní golfový gentleman. Jeho cho‑ vání, vystupování a přístup ke golfu byly takové, že jsme na něj vždycky koukali jako na zjevení. Stalo se to v době, kdy se začaly vyrábět vozíky, na kterých byly
Ještě druhý den nám z toho bylo špatně. Bylo to hodně nepříjemný.
A na LET?
I tam se toho odehrálo docela dost. Asi nejtěžší moment jsem zažil na Lacoste Ladies Open de France. To byl turnaj s hodně limitovaným polem a hrála tam opravdu hodně talentovaná hráčka. Bylo jí v té době teprve čtrnáct. Byla zima, hodně se na nějakých jamkách čekalo. Nebylo to zkrátka optimální. Tehdy jí ke‑ dil tatínek a doprovázela ji její trenérka. Během kola si hráčka postěžovala, že je jí zima, a tak jí trenérka poradila, aby si při čekání zašvihala takovým tím cvič‑ ným prutem a zahřála se. Jenže za to byla tehdy rovnou diskvalifikace. Stačil jeden švih. Bylo to druhý den turnaje, byla na nějakých minus čtyřech a byla v top 20. Stala by se zdaleka nejmladší hráčkou, co kdy udělala na Lacoste Open cut. Všichni ji měli rádi, ale já jí musel říct, že končí, že jde ven. Vzal jsem si na pomoc ředitele turnaje a ta scéna byla
Pravidla jsou vytištěna černé na bílém, ale existují, jak tomu říkáme, šedé zóny. To jsou situace, kdy může být výklad rozhodčího volnější. To je asi tak nejlépe řečeno. Pak samozřejmě existují různé úlevové situace, kdy nás hráči zavolají a ptají se, zda mají úlevu, nebo ne.
krokoměry, a R&A vydalo jasné rozhod‑ nutí, že je to zakázaná věc a že to musí být zakryté tak, aby kryt nešel sundat a krokoměr se nedal při hře použít. Hrálo se na Kaskádě, stáli jsme s Jirkou Kube‑ líkem u jamky, ke které docházel právě Dan. Něco nacvakal na vozíku a poslal ho směrem k nám. Vozík dojel asi třicet metrů až k nám, museli jsme ho dokonce chytnout, aby nepřejel dál. Jirka se na vozík podíval a říká: Ježíši Kriste. Zkrátka neměl zakrytý krokoměr. Neměli jsme to srdce mu to říct hned, nechali jsme ho dohrát kolo, až potom jsem mu ozná‑ mil: Hele, Dane, moc mě to mrzí. Je nám to strašně líto, ale musíme tě diskvalifi‑ kovat. On z toho byl úplně špatný. Říkal nám: Hraju golf skoro padesát let, nikdy jsem nebyl diskvalifikovaný, vždycky jsem si moc zakládal na tom, že jsem pravidla znal a dodržoval je. Úplně se zhroutil.
příšerná. Ona se začala hroutit, pak se probrala a začala křičet na svého tátu, že za to může on. Nebylo to hezké. Ale jinak to udělat nešlo.
Je nějaké golfové pravidlo, které byste jako dlouholetý a zkušený rozhodčí změnil?
Je. Ale ještě předtím musím říct, že změny, které přišly v roce 2019 byly zpočátku označovány jako hrozná revo‑ luce a spousta lidí tehdy tvrdila, že to je úplně v pytli, že už golf nikdy nebude tím, co býval, že ty změny nejsou dobré. Dneska se ale ukazuje, že to byl skvělý krok, že se ty změny povedly. Nicméně vadí mi dvě věci.
Jaké to jsou?
Začnu dropováním od kolene. Mluvil jsem o tom i s lidmi z R & A a oni mi
36 | GOLF