Strana 43
ROZHOVOR | Adéla Koukalová
Golf mě baví
A ještě víc golfové prostředí
V golfu si Adéla Koukalová vyzkoušela mnohé – v rámci letních brigád sbírala míčky, uklízela, pracovala na recepci, později pořádala turnaje a dětské kempy. Sama golf hrála a hraje. A na velmi slušné úrovni. S handicapem se vyšplhala nejlépe až na čtyřku, dnes si drží HCP kolem osmi. Zatím tou poslední pracovní zastávkou je Česká golfová federace. Konkrétně pozice sportovní manažerky. Co její práce obnáší, kam se český golf posunul a kam se posunout může. Nejen o tom byl následující rozhovor…
Ve vašem „sívíčku“ jsem si našel, že se v golfu pohybujete už téměř 23 let. Jak jste se k němu dostala?
Přes mého spolužáka z gymnázia Lukáše Prince. Jeho otec tehdy spoluvlastnil Ci‑ helny. Někdy v patnácti letech jsme s Lu‑ kášem na Cihelny začali jezdit a já jsem tam v rámci letních brigád uklízela na zá‑ mečku, po večerech jsme škrabali bram‑ bory v kuchyni nebo jsme sbírali míčky. Mezitím jsem si golf taky zkusila. S mým otcem jsme si pak udělali zelenou kartu v Poděbradech u Petra Niedermirtla.
Takže golf vás hned chytil?
Spíš to bylo na začátku jedno velké trá‑ pení. (smích) Ani po týdnu jsem nebyla schopná trefit míček, zvednout ho do vzduchu. Když jsme pak šli na zelenou kartu, tak jsem málem socketem trefila trenéra do hlavy. (smích) Tak takhle nějak zábavně začala moje golfová kariéra.
Jaké bylo její pokračování?
Do Cihelen jsem jezdila několik let každé léto o prázdninách a dělala jsem tam spoustu věcí. Pracovala chvíli v recepci, v kanceláři, organizovala jsem turnaje. Golf mě nadchnul a začal zajímat víc ne‑ jen kvůli herní stránce, ale i kvůli prostředí a atmosféře. Pamatuji si, že se tam hrálo mezinárodní mistrovství České republiky a Kačka Růžičková tam dala hole ‑in ‑one. Dělala jsem tam tehdy online scoring a na vlastní oči jsem viděla úplně jinou úroveň golfu. Jednu zimu jsem potom v Erpetu
trénovala s Petrem Štrougalem a později přidala další aktivity. Začala jsem dělat s kamarádem kempy pro děti na Mnichu, na Konopišti a na Štiříně.
To je docela velký záběr. Kde jste ale vlastně golfově doma?
Členství mám už asi dvacet let na Mnichu, protože tam máme chalupu. A vlastně celá rodině tam máme členství. Začali jsme to my s tátou, přidala se máma a potom i moje ségra. Dokonce hrávali i babička a děda. Za Mnich hraji momen‑ tálně ligu. Když se otevírala Loreta Pyšely, dostala jsem k narozeninám členství, ale tam se už od doby, co máme děti, moc nedostanu. Momentálně jsem ráda, že si občas jdu zahrát, a to jdu kamkoliv.
jsem pracovala ve státním ústavu pro kontrolu léčiv, ale vlastně pořád jsem od‑ bíhala ke golfovým kempům o prázdni‑ nách. Vzpomínám si, jak se mě jednou manžel ptal, co budu po škole dělat, když tedy nechci zůstat u advokacie. Tak jsem mu říkala, že se nejlépe cítím na golfu, v golfovém prostředí, o kterém toho vím nejvíc, ale jasnou představu jsem neměla. Možná je to tím, že jsem prošla vším možným od sběru míčků přes recepci, organizaci turnajů až po trénování dětí. Ještě před tím, než jsem nastoupila na federaci, jsem pracovala na Oaksu jako event managerka, měla jsem to téměř za domem a byla to vlastně náhoda. Prostě jsem golfové prostředí považovala pro sebe za nejpřirozenější.
Snažíme se dostat nejlepší hráče ven, na turnaje do zahraničí, protože tam získají nejvíc zkušeností, aby byli připraveni na vrcholy sezony. Aby nehráli pouze v domácím prostředí, konfrontovali se s mezinárodní konkurencí, hráli na těžších hřištích, rychlejších greenech apod.
Co rozhodlo o tom, že se golf stal i vaší pracovní náplní?
Studovala jsem práva, dlouho, a přizná‑ vám, že jsem nebyla úplně vzorný stu‑ dent. Už během studia jsem se v advo‑ kátní kanceláři úplně neviděla, byť mě praxe bavila, ale nejsem člověk, který vy‑ drží sedět celý den v kanceláři. Při škole
Sama jste se dostala až na singl handicap. Neproběhla vám hlavou i myšlenka brát ho opravdu vážně a věnovat se mu třeba profesionálně?
Ne, to vůbec ne. Dostala jsem se nej‑ lépe na handicap čtyři a řekla bych, že v podstatě náhodou. Jenom tím, že jsem
WWW.CASOPISGOLF.CZ
41