Strana 36
ROZHOVOR | Michael Jon
Na LET se pohybuje už 15 let a práce ho stále naplňuje.
dvě trestné Sáře Kouskové. Nebo přes‑ něji řečeno, udělala chybu a dostala dvě trestné rány. Tak to bylo. Ne, že jsem ji musel dát trestné. Nerozlišuji, nemám ani žádné předsudky, že téhle to můžu říct s úsměvem a u téhle bych asi měl uronit slzu. Pomáhá mi vědomí, že jsem tam od toho, aby hra byla fér, abych hlídal inte‑ gritu pole, aby pravidla platila pro všechny stejně. To je zásadní pravidlo, že nerozli‑ šuji jména, obličeje. Jen taková drobnost, proto raději nikdy nekoukám na leader‑ board. Nebo ne nikdy, občas mrknu, když dohrají české holky, ale ve finálovém kole na leaderboard nekoukám. Ne proto, že jsem si to nařídil, ale proto, že mám čistší hlavu. Rozhoduješ podle pravidel a je ti jedno, jestli ten někdo hraje ten den šest pod a o vítězství.
Dá se říct, že golfová pravidla jsou téměř jako písmo svaté, nebo se někdy dají poněkud ohnout?
Pravidla jsou vytištěna černé na bílém, ale existují, jak tomu říkáme, šedé zóny. To jsou situace, kdy může být výklad roz‑ hodčího volnější. To je asi tak nejlépe ře‑ čeno. Pak samozřejmě existují různé úle‑ vové situace, kdy nás hráči zavolají a ptají se, zda mají úlevu, nebo ne. V takových
situacích si musí člověk uvědomit, za co všechno zodpovídá a za kolik dalších lidí zodpovídá. Může být hráčka či hráč jak‑ koliv sympatický, ale musíte umět říct ne. Prostě ne. Další věc, kterou se člověk těmi roky učí, je to, jak to ne říkat. Není to jen o tom znát pravidla, ale musíte mít i nějaké emoční cítění, ne být na bodě mrazu. Ale zase ne, že se rozpláču, když dávám Sáře dvě trestné. Nicméně nějaký ohled na konkrétní situaci musím brát.
Sportovci mají své cíle, mety. Mají je i rozhodčí?
Mají, určitě mají.
Jaké se vám už splnily a jaké máte pořád ještě před sebou?
To je úplně skvělá otázka. Díky moc za ni. Když jsme byli před lety s Jirkou Kubelíkem vyslaní federací do St. An‑ drews, což bylo v roce 2007, všechno jsme tam hltali. A potkávali najednou naživo lidi, kteří pro nás byli obrovskými vzory. Nezapomenu, když jsme si po večeři povídali s Andym McFeem a Ala‑ nem Holmesem, což byl tehdejší před‑ seda pravidlové komise. Ptali se nás, jestli máme nějaké své golfové sny. Řekl jsem jim, že jednou v životě bych chtěl
„pískat“ turnaj, kde budou televizní věže, druhé přání bylo, abych mohl dělat tur‑ naj na modré bugině bez střechy, které měly a dodnes mají na European Tour, a třetí neskromné přání bylo, že bych si jednou chtěl vyzkoušet Ryder Cup.
A jak to dopadlo?
Tohle se stalo v roce 2007 a my jsme o rok později měli na Kaskádě Grand‑ finále s přímým přenosem a měli jsme tam i televizní věže. V roce 2009 jsem pak seděl na modré bugině v Čeladné na turnaji European Tour. Říkal jsem si, tak už jen ten Ryder Cup. Tehdy v St. Andrews mi na to Andy McFee řekl, že na sobě musíme pracovat a že možná bude v Česku jednou turnaj European Tour a my tam u toho budeme. To se vlastně naplnilo. Místo Ryder Cupu jsem v roce 2015 dělal svůj první Solheim Cup a v dalších letech přidal další. Myslím, že to Ryder Cup docela nahradilo.
Když se bavíme o Ryder Cupu. Nelákal nebo neláká vás přestup k mužskému golfu. Nebo je LET místo, kde jste se našel?
V podstatě pokaždé, když jsem se potkal s lidmi z European Tour nebo Challenge
34 | GOLF