GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Strana 52

50
|
GOLF
INSTRUKCE | Psychologie
Základní problém je jednoduchý: lidský
mozek přikládá negativním zážitkům větší
váhu než pozitivním. Není to chyba, ale
evoluční mechanismus. To, co bylo ne
‑
bezpečné nebo nepovedené, si máme
z
apamatovat, abychom se tomu příště
vyhnuli. Jenže na golfovém hřišti ta
‑
hle vlastnost způsobuje zkreslení. Jedna
c
hyba má najednou větší význam než de‑
set povedených ran.
Ja
kmile dojde knepovedenému úderu,
spouští se stresová reakce. Zrychlí se tep,
dech se zkrátí, svaly lehce ztuhnou. Sou‑
časně se zužuje pozornost amozek se fi‑
xuje na problém. Vhlavě se začíná přehrá‑
vat situace: špatná volba hole, uspěchaný
š
vih, špatné čtení greenu. To by samo
osobě nevadilo, kdyby se to nedělo vmo
‑
mentě, kdy už by měl hráč řešit další ránu.
T
ady vzniká zásadní rozpor. Golf vyžaduje
přítomnost, ale mozek se vrací do minu‑
losti. Výsledkem je roztříštěná koncent‑
race. Hráč stojí nad míčkem, ale část jeho
p
ozornosti je pořád oránu zpět. Aprávě
to často vede křetězení chyb. Ne proto,
že by hráč neuměl hrát, ale proto, že není
plně vaktuálním okamžiku.
Zajímavé je, že tento mechanismus fun
‑
guje jak uamatérů, tak iuprofesionálů.
R
ozdíl není vtom, kdo chybuje, ale jak
dlouho uchyby zůstane. Špičkoví hráči
mají jednu zásadní dovednost: schop
‑
nost rychle „uzavřít“ nepovedenou situ‑
aci. Neznamená to ji ignorovat, ale ne‑
přenášet ji do další rány.
M
ozek totiž neumí efektivně držet dvě
vědomé myšlenky současně. Pokud mu
dáte jasný, konkrétní úkol, stará myšlenka
ztrácí sílu. Proto fungují jednoduché pře
‑
chodové rituály. Krátký výdech, narov‑
nání postoje, pohled do dálky, tedy fy‑
zické signály, že předchozí situace končí.
H
ráč se tak může zcela soustředit na
další ránu: rytmus švihu, kontakt smíč
‑
kem nebo konkrétní cíl. Nic víc.
D
ůležitou roli hraje ipaměť. Většina
hráčů si po odehrané rundě vybaví
hlavně chyby, třebaže jich bylo méně
než dobrých ran. Mozek si vybírá to, co
vyčnívá, abohužel negativní momenty
vyčnívají víc. Pokud se tento vzorec ne
‑
opraví, vzniká zkreslený obraz vlastního
v
ýkonu. Hráč má pocit, že hraje hůř, než
jaká je realita.
Jednoduchý způsob, jak to vyvážit, je
vědomé zaznamenání pozitivních mo
‑
mentů. Nemusí jít operfektní rány. Stačí
d
obře zvolená strategie, klidný pat nebo
zvládnutá krizová situace. Tím se po
‑
stupně upravuje vnitřní „databáze“, ze
k
teré mozek čerpá na další jamce.
Specifickou kapitolou je závěr hry. Právě
tam se negativní bias projevuje nejsilněji.
Únava, lehká dehydratace atlak na výsle
‑
dek vytvářejí ideální podmínky pro ztrátu
k
oncentrace. Jedna chyba na 15. jamce se
snadno přenese až do konce kola. Do hry
vstupuje idalší faktor: očekávání. Jakmile
má hráč pocit, že „to dnes jde“, začne
podvědomě tlačit na výsledek. Aprávě
vtu chvíli má případná negativní událost
ještě větší dopad. Nepovedená rána není
jen chyba, ale narušení příběhu, který si
hráč během kola vytvořil. Čím větší oče
‑
kávání, tím silnější reakce neboli frustrace.
Z
ajímavé je ito, jak rychle mozek gene‑
ralizuje. Jedna špatná rána železem se
s
nadno promění vpocit „dnes mi nejdou
železa“. Jedna chyba na greenu v„nedo
‑
kážu patovat“. Realita je přitom mnohem
k
onkrétnější, jelikož šlo ojeden úder
vkonkrétní situaci. Mozek si ale zjed
‑
nodušuje obraz, aby měl pocit kontroly,
a
tím paradoxně výkon dál zhoršuje.
Nemalou roli hraje iprostředí flightu.
Pokud spoluhráči komentují chyby, byť
nevinně, negativní stopa se posiluje. Na
‑
opak neutrální nebo klidná atmosféra
p
omáhá rychlejšímu „vyčištění“ hlavy.
Iproto bývají nejlepší výkony často vne
‑
důležitých hrách, tedy bez velkého tlaku
a
pozornosti okolí.
Možná si při tomto čtení vybavíte svou
vlastní hru. Tu jednu ránu, která vás roz‑
hodila víc, než by odpovídalo její sku‑
tečné váze. Amožná ito, jak se svámi
p
utovala ještě po několik jamek. Pozná‑
váte se vtom?
Největší soupeř na hřišti?
Vlastní hlava
Stačí jediný nepovedený úder, anajednou jako by ztra-
tila váhu isérie předchozích dobrých ran. Míček vban-
kru, přetažený drajv do rafu nebo krátký pat, který zů-
stane těsně před jamkou. V tu chvíli se nemění jen
skóre, ale především vnitřní nastavení hráče. Jak všichni
golfisté ví, golf je ve velké míře mentální hra, kde mo-
zek často hraje proti samotnému hráči.
Text: Magda Jochmanová
Většina hráčů si po odehrané rundě vybaví hlavně
chyby, třebaže jich bylo méně než dobrých ran.
Mozek si vybírá to, co vyčnívá, abohužel negativní
momenty vyčnívají víc. Pokud se tento vzorec
neopraví, vzniká zkreslený obraz vlastního výkonu.

INSTRUKCE | Psychologie

Největší soupeř na hřišti?

Vlastní hlava

Stačí jediný nepovedený úder, a najednou jako by ztratila váhu i série předchozích dobrých ran. Míček v bankru, přetažený drajv do rafu nebo krátký pat, který zůstane těsně před jamkou. V tu chvíli se nemění jen skóre, ale především vnitřní nastavení hráče. Jak všichni golfisté ví, golf je ve velké míře mentální hra, kde mozek často hraje proti samotnému hráči.

Text: Magda Jochmanová

Základní problém je jednoduchý: lidský mozek přikládá negativním zážitkům větší váhu než pozitivním. Není to chyba, ale evoluční mechanismus. To, co bylo ne‑ bezpečné nebo nepovedené, si máme zapamatovat, abychom se tomu příště vyhnuli. Jenže na golfovém hřišti ta‑ hle vlastnost způsobuje zkreslení. Jedna chyba má najednou větší význam než de‑ set povedených ran.

Jakmile dojde k nepovedenému úderu, spouští se stresová reakce. Zrychlí se tep, dech se zkrátí, svaly lehce ztuhnou. Sou‑ časně se zužuje pozornost a mozek se fi‑

Zajímavé je, že tento mechanismus fun‑ guje jak u amatérů, tak i u profesionálů. Rozdíl není v tom, kdo chybuje, ale jak dlouho u chyby zůstane. Špičkoví hráči mají jednu zásadní dovednost: schop‑ nost rychle „uzavřít“ nepovedenou situ‑ aci. Neznamená to ji ignorovat, ale ne‑ přenášet ji do další rány.

Mozek totiž neumí efektivně držet dvě vědomé myšlenky současně. Pokud mu dáte jasný, konkrétní úkol, stará myšlenka ztrácí sílu. Proto fungují jednoduché pře‑ chodové rituály. Krátký výdech, narov‑ nání postoje, pohled do dálky, tedy fy‑

Většina hráčů si po odehrané rundě vybaví hlavně chyby, třebaže jich bylo méně než dobrých ran. Mozek si vybírá to, co vyčnívá, a bohužel negativní momenty vyčnívají víc. Pokud se tento vzorec neopraví, vzniká zkreslený obraz vlastního výkonu.

xuje na problém. V hlavě se začíná přehrá‑ vat situace: špatná volba hole, uspěchaný švih, špatné čtení greenu. To by samo o sobě nevadilo, kdyby se to nedělo v mo‑ mentě, kdy už by měl hráč řešit další ránu.

Tady vzniká zásadní rozpor. Golf vyžaduje přítomnost, ale mozek se vrací do minu‑ losti. Výsledkem je roztříštěná koncent‑ race. Hráč stojí nad míčkem, ale část jeho pozornosti je pořád o ránu zpět. A právě to často vede k řetězení chyb. Ne proto, že by hráč neuměl hrát, ale proto, že není plně v aktuálním okamžiku.

zické signály, že předchozí situace končí. Hráč se tak může zcela soustředit na další ránu: rytmus švihu, kontakt s míč‑ kem nebo konkrétní cíl. Nic víc.

Důležitou roli hraje i paměť. Většina hráčů si po odehrané rundě vybaví hlavně chyby, třebaže jich bylo méně než dobrých ran. Mozek si vybírá to, co vyčnívá, a bohužel negativní momenty vyčnívají víc. Pokud se tento vzorec ne‑ opraví, vzniká zkreslený obraz vlastního výkonu. Hráč má pocit, že hraje hůř, než jaká je realita.

Jednoduchý způsob, jak to vyvážit, je vědomé zaznamenání pozitivních mo‑ mentů. Nemusí jít o perfektní rány. Stačí dobře zvolená strategie, klidný pat nebo zvládnutá krizová situace. Tím se po‑ stupně upravuje vnitřní „databáze“, ze které mozek čerpá na další jamce.

Specifickou kapitolou je závěr hry. Právě tam se negativní bias projevuje nejsilněji. Únava, lehká dehydratace a tlak na výsle‑ dek vytvářejí ideální podmínky pro ztrátu koncentrace. Jedna chyba na 15. jamce se snadno přenese až do konce kola. Do hry vstupuje i další faktor: očekávání. Jakmile má hráč pocit, že „to dnes jde“, začne podvědomě tlačit na výsledek. A právě v tu chvíli má případná negativní událost ještě větší dopad. Nepovedená rána není jen chyba, ale narušení příběhu, který si hráč během kola vytvořil. Čím větší oče‑ kávání, tím silnější reakce neboli frustrace.

Zajímavé je i to, jak rychle mozek gene‑ ralizuje. Jedna špatná rána železem se snadno promění v pocit „dnes mi nejdou železa“. Jedna chyba na greenu v „nedo‑ kážu patovat“. Realita je přitom mnohem konkrétnější, jelikož šlo o jeden úder v konkrétní situaci. Mozek si ale zjed‑ nodušuje obraz, aby měl pocit kontroly, a tím paradoxně výkon dál zhoršuje.

Nemalou roli hraje i prostředí flightu. Pokud spoluhráči komentují chyby, byť nevinně, negativní stopa se posiluje. Na‑ opak neutrální nebo klidná atmosféra pomáhá rychlejšímu „vyčištění“ hlavy. I proto bývají nejlepší výkony často v ne‑ důležitých hrách, tedy bez velkého tlaku a pozornosti okolí.

Možná si při tomto čtení vybavíte svou vlastní hru. Tu jednu ránu, která vás roz‑ hodila víc, než by odpovídalo její sku‑ tečné váze. A možná i to, jak se s vámi putovala ještě po několik jamek. Pozná‑ váte se v tom?

50 | GOLF

GOLF