Page 29
WWW.CASOPISGOLF.CZ
27
Sympatického golfi stu ze severní Moravy
jsme měli možnost vyzpovídat na libe-
recké Ypsilonce, kde se jako lídr Order of
Merit Czech PGA Tour mohl místo kvali-
fi kace v klidu rozehrávat a připravovat se
na nadcházející šampionát v jamkovce.
„Staňo, nejdřív velká gratulace k pro-
jití cutem,“ těmito slovy jsem náš roz-
hovor zahájil. „A teď pár otázek na
hvězdu zdejšího turnaje...,“ chtěl jsem
si rýpnout, ale Stanislav je na pozornost
médií zvyklý a hned tak něco ho ne-
rozhodí. V klidu se opřel do pohodlné
sedačky a pustil se do odpovědí.
Spousta z nás sledovala průběh turnaje
na webu, jamku po jamce, respektive po
třech jamkách. Už víme, jaké to je, když
prst bolí z mačkání klávesy F5. Ale jak
prožívá úspěšný turnaj jeho aktér přímo
na hřišti?
„Mé prožívání turnaje začalo vlastně už
v dlouhém předstihu, už od Tálí jsem
věděl, že si v Irsku zahraju, takže jsem
se mohl připravit. Fakt je, že jsem byl
dost dlouho přesvědčený, že půjde
o klasické linksové hřiště ve větru, což
vyžaduje speciální hru dlouhými železy,
tedy hrát nízko, rány na doběh. Pak
jsem se ale naštěstí podíval na internet
a zjistil, že hřiště Galgorm Castle jsou
spíš takové „otevřené Šilheřovice“, ako-
rát mnohem delší. To mě uklidnilo a vě-
děl jsem, že bych mohl zahrát dobře,
protože mi bude sedět,“ rozvykládal se
Stanislav Matuš.
Northern Ireland Open je výjimečný tur-
naj. Jen vloni na něj přišlo na pětatřicet ti-
síc diváků, údajně nejvíc z celé Challenge!
Letos jich prý bylo trošku míň, ale i tak
byla divácká kulisa neuvěřitelná. „Pokud
jde o počasí v místě, byl to trochu šok.
Moji čeští kolegové hráli Ostravici v osm-
atřiceti stupních, zatímco my měli v Irsku
maximálně tak mezi patnácti a sedmnácti
stupni. Dělal jsem si legraci, že jsem jed-
nou na chvíli sundal svetr.“
Na turnaj jako takový dorazil vedoucí hráč
Czech PGA Tour už v pondělí, ale příprava
na místě byla skoro zbytečná, protože
všechny dny před turnajem fi čel snad or-
kán. „Ze 180 metrů jsem hybridem ani
jednou nezasáhl green, což mě trošku
děsilo. Naštěstí se podmínky ve čtvrtek
a v pátek změnily. Sice foukalo, ale už
se v tom dalo skoro předvídatelně hrát.
V Irsku asi pojem bezvětří vůbec neznají,
takže podmínky byly možná nejlepší, jaké
reálně mohly být,“ přiblížil podmínky, za
kterých se akce odehrávala.
Vloni stačilo na projití do fi nále zahrát
+2, ovšem tehdy patrně panovaly horší
podmínky. „Já dal za čtvrtek a pátek je-
nom jedno bogey, postupně jsem zazna-
menal 16 a 15 greenů v regulaci, což po-
ložilo základ výsledku. Měl jsem dokonce
pocit, že bych měl skórovat ještě víc.
Mínus pět za dva dny je opticky super,
ale přesto jsem úplně spokojený nebyl,
mohlo to být ještě lepší,“ glosoval dvě
úvodní kola Matuš.
„Po průchodu cutem, škoda, že se to
nepovedlo Cyrdovi Sukovi ani Marcosu
Pastorovi, který pro kartu do Irska musel
vyhrát celý Jarní swing Czech PGA Tour,
se moje hra v sobotu a v neděli změ-
nila. Moc mě nepodržel patr. Patoval
jsem sice pocitově dobře, ale nepadalo
mi to tam. Poslední den bych hodnotil
jako super golf.“
Do šestnáctky šel Stanislav -1, navíc zde
minul dvoumetrový pat na birdie. „Když
se na poslední dvě jamky dívám zpětně,
možná jsem trošku polevil, ale tam bych
si to nepřipustil. Na sedmnáctce jsem za-
hrál špatně už z týčka, což znamenalo
pád na even par,“ popisoval závěr kola.
Na osmnáctce pak podle vlastních slov
změnil oproti předchozím kolům způ-
sob drajvu. „Vzal jsem na pětipar drajvr
v touze dostřelit druhou na green. Vypu-
šoval jsem to ale mimo a od hrany ban-
kru se míček odrazil do lesa. Diváci mi ho
hned našli v křoví, normálně bych asi ne-
měl šanci. Snažil jsem se ze složité situace
vysekat, ale raf mi úplně „sežral“ hůl, mí-
ček jsem akorát víc zabořil.“
Pak už mu nezbývalo nic jiného, než aby
dropoval a zahrál na lay-up. „Byl jsem na-
štvaný, na poslední jamce jsem se z po-
zice kolem třicítky s možností útoku ještě
výš najednou propadl na 53. místo. Litoval
jsem, že jsem nezůstal u konzervativního
zahájení železy, ale na druhou stranu
kdyby ten drajv vyšel, mohl jsem se posu-
nout někam ke dvacítce.“
Start v Severním Irsku každopádně po-
važuje za obrovskou zkušenost. „Jsem
České 1 hodně vděčný, že takový mo-
tivační prvek do své série zavedla. Sice
to nám, českým hráčům, zvyšuje konku-
renci, ale bez ní bychom se nikam nepo-
sunuli,“ uzavřel své vzpomínání na zahra-
niční misi.
A co Stanislava přivedlo k návratu domů,
tedy k jamkovce hrané na Ypsilonce?
„Čtenáři se budou asi smát, ale je to je-
diný titul, který ještě nemám, takže jsem
namotivovaný tvrdě zabojovat, abych ho
získal. Jamkovka vyžaduje pokoušet se
„střílet“ co nejvíc berdíků, zatímco já sám
ve hře vyznávám trochu jinou fi lozofi i, rád
hraju z parů...“
Domácí turnaj také bere jako přípravu na
European Tour, která se odehraje na hřišti
s podobným charakterem, jako je tady.
„Tam by byl cut opravdovým svátkem,“
zasnil se stále ještě relativně mladý gol-
fi sta a odebral se pokračovat v přípravě.
Snaha na Ypsilonce nakonec vyústila
v postup až do fi nále, kde po 34 jam-
kách podlehl famózně hrajícímu trojná-
sobnému králi jamkového šampionátu
Filipovi Mrůzkovi.
Pokud jde o počasí v místě, byl to trochu šok. Moji
čeští kolegové hráli Ostravici v osmatřiceti
stupních, zatímco my měli v Irsku maximálně tak
mezi patnácti a sedmnácti stupni.
Po průchodu cutem, se moje hra v sobotu
a v neděli změnila. Moc mě nepodržel patr. Patoval
jsem sice pocitově dobře, ale nepadalo mi to tam.
Poslední den bych hodnotil jako super golf.