Page 92
90
|
GOLF
FLIGHTY PODLE VÝŠE HENDIKEPU
Aby hra byla plynulá a čekalo se co nejméně, měl by pořadatel
sestavovat fl ighty zásadně podle výše hendikepu přihlášených
hráčů. Ve většině případů pak bude hra naprosto plynulá, pro-
tože ti nejlepší hrají pochopitelně i nejrychleji – hrají méně ran
a své míčky hledají po okolních lesích jen výjimečně. Jenže který
pořadatel takto fl ighty opravdu sestavuje?
Jeho podnikatelský záměr ho nutí, aby se snažil vyhovět poža-
davkům golfi stů, protože jinak se urazí a příště patrně pojedou
hrát na konkurenční hřiště. Proto obvykle nakonec podlehne
tlaku hráčů a sestaví fl ighty nikoli podle výkonnosti, ale tak, že
„Vašek chce hrát s Bohoušem a Karel s Jitkou“.
Když si pak prohlédnete startovní listinu, je vám jasné, že s ply-
nulostí hry budou velké problémy. Logicky to nemůže dopad-
nout jinak, protože když například ke dvěma „singlistům“ při-
dáte dva hráče s HCP kolem 30, protože jsou „fi remní partička“
a chtějí si turnaj užít spolu, je zaděláno na potíže.
Když to shrneme, problémy s pomalou hrou „vyrobil“ již pořa-
datel turnaje před jeho zahájením za aktivního přispění přihláše-
ných golfi stů – tedy nás samotných!
PRÁVO PĚTI MINUT
Všichni víme, že každý golfi sta má právo hledat svůj ztracený
míč do pěti minut. Náš pohled na dobu hledání se poměrně vý-
razně mění podle toho, jestli míč hledá někdo ve fl ightu před
námi, nebo jestli hledám svůj míč já sám. Svůj míč hledáme
všichni intenzivně a tak dlouho, jak to jen pravidla připouští –
kdo by také chtěl klusat zpátky třeba čtvrt kilometru a ještě si
přičíst ránu navíc…
Jenže hřiště má osmnáct jamek a pokud někdo jdoucí před
námi bude na každé jamce hledat pět minut, hra se protáhne
o (18 × 5) 90 minut, tedy o hodinu a půl. A to ještě nenastal ten
horší případ, že po první ráně hledá „ten v modrém tričku“ a po
druhé „ten v červeném“… V takovém případě půjdeme hřiště
místo obvyklých čtyř hodin třeba o dvě hodiny déle, přičemž vše
je podle pravidel.
A jsme zpátky na začátku. Slabší hráči prostě hledají míče častěji,
takže golfi sté s lepším HCP mají hrát před nimi. Jenže to tak není,
protože „Vašek chtěl hrát s Bohoušem“. Když je ale jejich vlastní
přání splněno a Vašek s HCP 7,0 hraje ve fl ightu, před kterým vy-
razila partička s průměrným HCP mezi 20–30 a stále jen hledají,
brzy ho začne jejich zdržování znervózňovat.
Najednou zapomene, že se sám „nominoval“ do fl ightu, do ně-
hož výkonnostně nepatří, a začne na hráče před sebou hulákat,
ať hrají rychleji. Těm se to pochopitelně vůbec nelíbí, takže ná-
sleduje ostrá výměna názorů, která se jen hemží vulgárními vý-
razy, jaké by nikdo ve „sportu gentlemanů“ rozhodně neočeká-
val. Výsledkem je, že se pomalá hra ještě více zpomalí…
HERNÍ POHODA JE TA TAM
Skutečnost, že pomalá hra neúnosně protahuje náš pobyt na
hřišti, není zdaleka to nejhorší. Po pár jamkách se vytratí i herní
pohoda a s ní nás postupně opustí i dobrý herní výkon, protože
se čím dál tím víc rozčilujeme a na hru se nedokážeme již do-
statečně soustředit. Přestaneme zasahovat ferveje, naše míče
začnou mizet v hluboké trávě a jsme nuceni je hledat. Pak najed-
nou zjistíme, že na nás křičí hráči jdoucí za námi, že zdržujeme
hru… Výsledkem špatně sestavených fl ightů je jakási „řetězová
reakce“ a výrazné zpomalení celého turnaje.
DALŠÍ PŘÍČINY POMALÉ HRY
Pomalou hru samozřejmě nezpůsobuje jen hledání míčů.
Obecně řečeno, většina hráčů ani neví, jak by se měli na hřišti
chovat, aby šetřili čas. Po hřišti se nesnaží chodit rychle, někdy se
i zastaví a povídají si, nebo dokonce telefonují. Na odpališti a na
greenu často nejsou připraveni ke hře, když na ně přijde řada,
a teprve začnou hledat v bagu hůl a po kapsách míček, případně
týčko, markovátko nebo rukavici. Své bagy nechávají při hře stát,
kde je napadne, takže vždycky udělají spoustu zbytečných kroků,
když se k nim vrací.
NÍZKÁ ÚROVEŇ ZNALOSTÍ PRAVIDEL
Když pravidla nezná hráč s hendikepem mezi 40–50, není to ni-
jak neobvyklé, protože pravidla jsou opravdu obsáhlá a složitá.
Je ale na pováženou, když některá základní pravidla nezná ani
hráč s HCP kolem 20 a v průběhu turnaje je opakovaně porušuje.
Správná aplikace pravidel na konkrétní situaci je pak velmi často
předmětem nekonečných diskusí a hádek, které hru pochopi-
telně velmi zdržují.
Pomalá hra
Když se zeptáte zkušeného golfi sty, co mu při turnajích vadí nejvíc, patrně na prvním místě uvede pomalou hru. Komu
by se také líbilo čekat třeba i několik minut na každém odpališti, než vám pomalý fl ight před vámi umožní pokračo-
vat ve hře! Jenže když se zamyslíme nad příčinami pomalé hry, ke svému překvapení zjistíme, že vinu zdaleka nenese
jen onen fl ight před námi, ale velmi často i pořadatel turnaje a občas i my sami!