ROZHOVOR | Sára Kousková

Určitě ano, je to relax. Kdybych studovala něco sobě trochu víc cizího, ať už

něco s hodně čísly nebo s množstvím teorie, myslím, že bych si tím přidělala dost

práce. Tohle je pro mě to pravé. Něco se

naučím teoreticky, pak pracuji na modelu

a je už jen na mně, co a jak vymyslím, jak

si naplánuji čas. Je to i trochu osvobození

od golfu.

Nicméně, Q-School o kartu na LET

na jihu Španělska v závěru roku jste

nezačala ani trochu dobře. Vypadalo to, že po prvních dvou kolech

jste své naděje „odstřelila“. Co v takové chvíli proběhne hlavou?

Musím říct, že ten nepovedený začátek

měl své důvody. V ideálním případě bych

přijela do Španělska dřív, ale kvůli škole

Jsem spíš typ hráče, který je držák, který pořád

hraje a snaží se vydržet. Ať už ho něco bolí nebo

mu to nejde. Pořád se snažím kolo dohrát. Myslím,

že golfový srdcař jsem.

Přesto se ke golfu vraťme. Jako

amatérka jste se prosadila i mezi

profesionálkami vítězstvím na turnaji LET Access Series a potom i ziskem karty na LET na letošní rok.

Co vám to ukázalo?

Tak trochu mě to ujistilo, že jdu správnou

cestou a dokážu hrát na úrovni, na které

evropská ženská tour je. Dodalo mi to

i sílu se dál zlepšovat, dál na sobě pracovat. Když se ohlédnu trochu víc zpátky,

kdy jsem startovala na LET na divokou

kartu, každým kolem jsem se postupem

času cítila stále komfortněji. Loni mi už

přišlo, že tam patřím, což bylo úplně

osvobozující.

jsem nemohla. Jinak bych byla schopná

se lépe adaptovat na podmínky, které

tam panovaly. Na greenech to ani trochu

nevypadalo jako na greenech připravených na takový turnaj. Tomu jsem se musela přizpůsobit. Navíc jsem se první den

trochu prala i s drajvrem, a to mi také

nepomohlo dostat se do pohody. První

den jsem se hledala ve všech aspektech

své hry, v dalším kole už jsem trefovala rány, ale na greenech jsem nebyla

schopná nic vytvořit. Takže následoval

radikální řez, šli jsme na putting a snažili

se přijít, jak na to. Moc mi pomohl Kuba

Mejzlík, který mi dělal caddieho. Odvedl velký kus práce. Projevilo se to hned

v dalším kole, získala jsem sebevědomí

a moje hra se zlepšovala.

Ani na chvíli jste nezapochybovala,

nebo si nepohrávala s myšlenkou, že

to zabalím?

Psychicky jsem na tom byla hodně nedobře, ale moc mi pomáhal Kuba. Držel

mě, byl oporou a zůstával pozitivní. Dokázal mě dostat zpátky na pozitivní vlnu.

Takže se dá říct, že bojovnost patří

ke znakům vašeho golfu?

Asi se mi ještě nestalo, že bych to na

golfu úplně zabalila. Samozřejmě, když

je člověk v golfové depresi, tak se v tom

plácá. Ale asi jsem spíš typ hráče, který je

držák, který pořád hraje a snaží se vydržet. Ať už ho něco bolí nebo mu to nejde. Pořád se snažím kolo dohrát. Myslím,

že jsem golfový srdcař.

Ještě půl roku zůstáváte amatérkou.

Nejen proto, že vás čeká závěrečný

semestr studia, ale také proto, že

jste si splnila jeden velký sen – zahrajete si na slavném hřišti Augusta

National.

Za to jsem ohromně šťastná. Beru to jako

odměnu za tvrdou práci nejen v posledních dvou letech. Zahrát si na Augusta

National Women’s Amateur pro mě byla

velká výzva a díky svému postavení ve

světovém amatérském žebříčku jsem se

tam nakonec dostala. Zahrát si v Augustě,

to bylo moje velké přání. Dvakrát mi tenhle turnaj o pomyslný kousek unikl, do

třetice to vyšlo. To, že si turnaj v Augustě

zahraju jako první Češka, všechno ještě

umocňuje. Jen moc doufám, že do toho

snad nijak nevstoupí covid.

Co vás v zámoří kromě startu v Augustě ještě čeká?

Věděla jsem už před Q-School, že zůstanu ten půlrok ještě mezi amatérkami.

Slíbila jsem koučovi na univerzitě, že

sezonu ještě dohraji a dostuduji v Americe. Nechtěla jsem své slovo porušit.

Takže první část roku odehraji ještě na

univerzitě.

V zámoří se Sára v rámci studia zaměřila na sochařství a malířství.

24 | GOLF

To je plán na první půlrok, ale co ten

druhý? Kartu na LET jste sice uhrála,

ale tím, že jste zůstala amatérkou,

tak ji vlastně nemáte. Co s tím?