Page 36
34
|
GOLF
ROZHOVOR | Maria Stilerová
termíny. Známe sice kritéria, ale konkrétní
vypsání dotací není možné. A je otázka,
kdy to bude.
Změňme téma fi nance. Co vy a golf?
Už jsem to říkala. Jsem typický rekreační
hráč a nejsem ve sportu ctižádostivá.
Říká se, že ten, kdo golfu propadne,
stane se pacientem. Byl to i váš
případ?
Ne, ne, to vůbec ne. Pacientem byl můj
manžel a já se mu přizpůsobovala. Já byla
vždycky turista a závodně jsem běhala na
běžkách. Vždycky jsem měla blízko k pří-
rodě a pohybu v ní. Takže golf pro mě byl
hlavně pohyb venku v přírodě na zdravém
vzduchu. A líbila se mi i fi lozofi e nepod-
vádění, že hrajete vlastně sám se sebou
a proti hřišti.
Když se ohlédnete zpátky do doby,
kdy jste s golfem začínala. Jak
moc se český golf změnil a jak se
posunul?
Hodně, opravdu hodně. Přibyla spousta
hřišť, hráčů. Když si vezmu rozpočty,
které jsme připravovali tenkrát a dneska,
tak jsme se z částek 6 až 8 milionů dostali
na dnešní částky 45 milionů. To je výrazný
krok dopředu. Dřív se seznam všech tur-
najů vešel na jednu A čtyřku, bylo jen pár
hřišť. Dneska by snad ani nešlo udělat ka-
lendář všech turnajů. Bavíme se o desít-
kách tisíc turnajů.
Co vy a turnaje?
Moc je nevyhledávám. I proto, že jsem se
dost často setkala i s lidmi, kteří podvá-
děli. A když jsem je na to upozornila, re-
agovali ještě hodně nepříjemně hláškami
typu, jestli nejsem nějaká moc chytrá.
Bohužel to není o chytrosti, ale o znalosti
pravidel, etiky a přístupu ke hře. Nepat-
řím k těm, co už na prvním týčku hlásí, že
dneska sníží handicap a hodně dávají na-
jevo, jak moc jim na tom záleží.
Zažila jste něco takového na vlastní
kůži?
Zažila. Jeden člověk z našeho fl ightu, než
došel na recepci, tak si přepsal skórekartu.
Smutné.
Tak raději něco veselejšího. Jak
často se dostanete na hřiště?
Dejme tomu tak desetkrát až dvanáctkrát
za rok. To není moc, takže nevím, jestli je
to veselejší. Spíš jezdím na turnaje věšet
medaile na krk a gratulovat. Dlouhodobě
dělám ředitelku seniorského mistrovství
v Karlových Varech. Mým domovským
hřištěm jsou Mariánské Lázně, takže když
tam jsem, jdu si ráda s přáteli zahrát.
Vzpomenete na svůj nejlepší
výsledek?
Když jsem zahrála pod sto. Poprvé to bylo
na Líšnici. Jinak jsem ale stabilní hráč nad
sto. (smích)
Prozraďte své nejoblíbenější hřiště?
Nemám jedno jediné. Mariánky, Vary, Šil-
heřovice. Ta všechna mají genia loci. Moc
ráda mám i Casa Serenu. Máme blízko
chatu, je to krajina mého dětství. Všude
jsem tam jezdila na kole a mám to tam
moc ráda. A protože kolega Maršík z vý-
boru, je tam manažerem, tak nám občas
umožní si tam zahrát. Tak dvakrát za rok.
Je to pro mě takový svátek golfu. Jed-
nak je kvalita hřiště vždycky na vysoké
úrovni, ale také tam hraje málo lidí, takže
nečekáte, ani nikoho nezdržujete. To mi
vyhovuje.
Máte nějaké vysněné hřiště, kde jste
ještě nehrála?
Určitě bych se ráda podívala do St. An-
drews na Old Course. Ani bych ho ne-
musela hrát, stačilo by mně si ho jen
projít, nasát atmosféru „kolébky golfu“
a všechno si prohlédnout.
Už jste na nějakém takovém hřišti
hrála?
Takové historické ne, ale na několika hez-
kých ano. V roce 2001 jsme byli šest
týdnů v Americe a kolem San Franciska
jsem si zahrála na několika krásných hřiš-
tích. Na dalších potom v Portugalsku, kam
jsme s manželem hodně jezdili ještě před
rokem 2000. Ale nikdy jsem ještě nebyla
na golfu v Tatrách. To bych také ráda
napravila.
Máte svůj golfový sen?
Možná vás zklamu, ale budu upřímná. Ne-
mám.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Maria Stilerová
Na hřiště se Maria Stilerová tak často nedostane, když už přece jen ano,
preferuje hru s přáteli.
Na hřiště
se
Ma
M
ria
St
ile
l
i
rová tak často nedost
ane
n
ne
n
n
n
n
n
n
, k
dyž už přece
je
n ano,
p
r
e
f
e
r
uje
hr
u
s
př
áte
á
á
á
á
á
á
á
li
.