ROZHOVOR | Maria Stilerová

termíny. Známe sice kritéria, ale konkrétní

vypsání dotací není možné. A je otázka,

kdy to bude.

Změňme téma finance. Co vy a golf?

Už jsem to říkala. Jsem typický rekreační

hráč a nejsem ve sportu ctižádostivá.

Říká se, že ten, kdo golfu propadne,

stane se pacientem. Byl to i váš

případ?

Ne, ne, to vůbec ne. Pacientem byl můj

manžel a já se mu přizpůsobovala. Já byla

vždycky turista a závodně jsem běhala na

běžkách. Vždycky jsem měla blízko k přírodě a pohybu v ní. Takže golf pro mě byl

hlavně pohyb venku v přírodě na zdravém

vzduchu. A líbila se mi i filozofie nepodvádění, že hrajete vlastně sám se sebou

a proti hřišti.

Když se ohlédnete zpátky do doby,

kdy jste s golfem začínala. Jak

moc se český golf změnil a jak se

posunul?

Hodně, opravdu hodně. Přibyla spousta

hřišť, hráčů. Když si vezmu rozpočty,

které jsme připravovali tenkrát a dneska,

tak jsme se z částek 6 až 8 milionů dostali

na dnešní částky 45 milionů. To je výrazný

krok dopředu. Dřív se seznam všech turnajů vešel na jednu A čtyřku, bylo jen pár

hřišť. Dneska by snad ani nešlo udělat kalendář všech turnajů. Bavíme se o desítkách tisíc turnajů.

to veselejší. Spíš jezdím na turnaje věšet

medaile na krk a gratulovat. Dlouhodobě

dělám ředitelku seniorského mistrovství

v Karlových Varech. Mým domovským

hřištěm jsou Mariánské Lázně, takže když

tam jsem, jdu si ráda s přáteli zahrát.

Co vy a turnaje?

Moc je nevyhledávám. I proto, že jsem se

dost často setkala i s lidmi, kteří podváděli. A když jsem je na to upozornila, reagovali ještě hodně nepříjemně hláškami

typu, jestli nejsem nějaká moc chytrá.

Bohužel to není o chytrosti, ale o znalosti

pravidel, etiky a přístupu ke hře. Nepatřím k těm, co už na prvním týčku hlásí, že

dneska sníží handicap a hodně dávají najevo, jak moc jim na tom záleží.

Vzpomenete na svůj nejlepší

výsledek?

Když jsem zahrála pod sto. Poprvé to bylo

na Líšnici. Jinak jsem ale stabilní hráč nad

sto. (smích)

Zažila jste něco takového na vlastní

kůži?

Zažila. Jeden člověk z našeho flightu, než

došel na recepci, tak si přepsal skórekartu.

Smutné.

Tak raději něco veselejšího. Jak

často se dostanete na hřiště?

Dejme tomu tak desetkrát až dvanáctkrát

za rok. To není moc, takže nevím, jestli je

Prozraďte své nejoblíbenější hřiště?

Nemám jedno jediné. Mariánky, Vary, Šilheřovice. Ta všechna mají genia loci. Moc

ráda mám i Casa Serenu. Máme blízko

chatu, je to krajina mého dětství. Všude

jsem tam jezdila na kole a mám to tam

moc ráda. A protože kolega Maršík z výboru, je tam manažerem, tak nám občas

umožní si tam zahrát. Tak dvakrát za rok.

Je to pro mě takový svátek golfu. Jednak je kvalita hřiště vždycky na vysoké

úrovni, ale také tam hraje málo lidí, takže

nečekáte, ani nikoho nezdržujete. To mi

vyhovuje.

Máte nějaké vysněné hřiště, kde jste

ještě nehrála?

Určitě bych se ráda podívala do St. Andrews na Old Course. Ani bych ho nemusela hrát, stačilo by mně si ho jen

projít, nasát atmosféru „kolébky golfu“

a všechno si prohlédnout.

Už jste na nějakém takovém hřišti

hrála?

Takové historické ne, ale na několika hezkých ano. V roce 2001 jsme byli šest

týdnů v Americe a kolem San Franciska

jsem si zahrála na několika krásných hřištích. Na dalších potom v Portugalsku, kam

jsme s manželem hodně jezdili ještě před

rokem 2000. Ale nikdy jsem ještě nebyla

na golfu v Tatrách. To bych také ráda

napravila.

Máte svůj golfový sen?

Možná vás zklamu, ale budu upřímná. Nemám.

Na hřiště se M

Ma

Maria

ria Stile

Stilerová

il rová tak často nedostane,

nedostane

ne, když už přece jen ano,

přáteli.

preferuje hru s přáte

á li.

34 | GOLF

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Maria Stilerová