ROZHOVOR | Tereza Melecká
Loučení se studiem a univerzitním golfem zvládla Tereza Melecká, pokud bychom
použili školní známkování, na výbornou. Loni na podzim vyhrála v zámoří tři turnaje
– dva na podzim a celkem během studia šest, což žádná jiná Češka na amerických
univerzitách nedokázala – a na konci roku přestoupila mezi profesionálky. A v nasazeném tempu 23letá golfistka nijak nepolevila. V závěru roku prošla kvalifikačním
maratonem o kartu na Ladies European Tour a hned na první pokus ji získala. Letos
už se může těšit na bitvy na profesionální golfové scéně.
Předchozí rok pro vás byl v mnoha
směrech přelomový. Jaký byl z vašeho pohledu?
Dost dobrý. Tak bych to řekla dvěma slovy.
Samozřejmě tam byly i slabší okamžiky, ale
tak je to v golfové sezoně vždycky. Převažovaly ovšem ty lepší. Dvě podzimní výhry
na turnajích ještě v Americe byly příjemným nakopnutím. Zkusila jsem i kvalifikaci
na LPGA ještě v Americe. To byla první
zkouška, ale tam se to úplně nepovedlo.
Už jsem ale věděla, co mě čeká, a byla lépe
připravená na kvalifikaci LET ve Španělsku.
Tam už jsem ji zvládla.
Rok pro vás byl přelomový i proto, že
jste přestoupila z amatérské scény
na profesionální. Jak to bylo těžké?
Jako proces to není složité. Pošlete pár
mailů, a pokud to oni schválí, ze dne na
den můžete být profesionálem, když splňujete všechna kritéria. Jinak se ale musíte vy sami srovnat s tím, že je to pořád
stejná hra, stejný golf, i když teď už je to
moje práce a živobytí. Tohle si musí člověk uvědomit a brát vážně.
Když říkáte, že si to musí člověk
srovnat v hlavě, zní to jednoduše,
ale jaká je potom realita?
Většinou se přestup od amatérů mezi profesionály neřeší v okamžiku, kdy to přijde,
ale třeba už tak dva roky předtím, než
chce člověk odejít k profesionálům. Na
mě to přišlo mezi třeťákem a čtvrťákem
na vysoké. Bavila jsem se o tom se svou
koučkou a ona na to: jé, ty jsi o rok později než ostatní. Pro mě to ale bylo vlastně
lepší, protože jsem se zbytečně nestresovala dva roky, ale jen jeden. Potom to ale
z člověka spíš spadne, protože už jsem
udělala to rozhodnutí, vím, že musím hrát
dobře, vím, že mě čeká kvalifikace, kterou
musím zvládnout. Složitější to bylo hned
po tom rozhodnutí, začala jsem hrát trochu hůř, ale když to z vás později spadne,
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
pochopíte to a vše se srovná, tak už to jde
tak nějak samo.
V zámoří vám kvalifikace ještě nevyšla, v Evropě už ano. Zvládla jste maraton devíti kol Q-School. Jak moc
to bylo náročné?
Bylo to dost náročné. Hlavně fyzicky. Začínala jsem sezonu koncem ledna a končila
v prosinci. Sezona byla dlouhá, tělo už unavené a nebyl prostor si odpočinout. Na za-
Ne, ne, nic takového. Vůbec. Byla s námi
i maminka, ta se zase starala o zázemí
a dělala kuchařku. Bylo to super. I proto,
že jsme nemohli nikam chodit, museli
jsme být v bublině.
Co na téhle fázi bylo nejnáročnější?
Udělala jsem jednu dobrou věc, že jsem
letěla o týden dřív do Malagy a tam se
s trenérem připravovala. Byly tam hodně
podobné podmínky, také silný vítr a na
Když jsem hrála profesionální turnaje nebo teď
kvalifikaci ve Španělsku, byli jsme pořád na bílých
odpalištích vzadu. Jamky byly dlouhé, takže jsem
musela používat i jiný styl hry a hole. V Americe to
je většinou o ráně drajvrem a pak krátkým
železem, někdy i „péčkem“ na green.
čátku roku byl jarní semestr, po něm návrat
domů a hrála jsem turnaje v létě v Česku
a v zahraničí, potom zase návrat do Ameriky, a ještě na konec roku kvalifikace ve
Španělsku. Bylo to těžké nejen fyzicky, ale
i psychicky, protože to bylo fakt hodně kol
a člověk se musí soustředit na každou ránu.
ten si musí člověk zvyknout. Takže když
jsem přijela do dějiště kvalifikace, naskočila jsem rovnýma nohama a nebyla už
tak vystrašená. Prostě musíte podmínky
přijmout, akceptovat je a hrát. Nic jiného
vám nezbyde, když chcete v takové konkurenci uspět.
Co bylo při kvalifikaci ve Španělsku
nejtěžší?
Podmínky. Ty byly hodně těžké a složité,
protože foukal silný vítr. Počítali jsme leckdy tři hole nahoru nebo naopak tři dolů
oproti normálu. Ještě, že jsem tam měla
tátu jako caddieho. Já mu říkala čísla a on
mi řekl ta finální. Byla to fakt matematika.
Chyběl čas na odpočinek, proto i to předposlední a poslední kolo, osmé a deváté,
nebylo už tak dobré. Spíš už si člověk
přál, aby to měl za sebou a aby to zvládl.
Bylo to opravdu náročné.
Vraťme se ještě do zámoří a na univerzitu. Zapsala jste se do historie
českého golfu tím, že jste během
studia vyhrála nejvíc turnajů. Šest,
jestli se nepletu…
Je to tak, vyhrála jsem v Americe šest
turnajů.
Mít tatínka po svém boku takovou
dobu, to může někdy hrozit i nějaká
„ponorka“…
Co taková vítězství znamenají pro
vás a pro vaše okolí?
Pro školu je to možnost, jak se zviditelnit, jak nabrat lepší golfisty na další roky.
Je to taková reklama, hodně to znamená
pro kouče. To proto, že táhnu nahoru
celý tým, zlepšuji ranking a tím pádem
mohou dostávat větší dotace, lepší možnosti sponzoringu. V Americe vás chválí
37