Page 42
40
|
GOLF
ROZHOVOR | Tereza Melecká
S dovolením, zase přeskočím k té-
matu profesionální golf, které už
jsme nakousli. Co se musí v hlavě
změnit, když přejdete od amatérů
k profesionálům?
Podle mě se právě nesmí změnit nic.
Samozřejmě musíte počítat s větším
tlakem, že je to už vaše práce. V mém
případě to tak naštěstí úplně není. Ne-
musím vyjíždět vystresovaná na turnaj
s tím, že pokud se neumístím nebo ne-
vyhraju, tak nemám na jídlo, na bydlení.
To proto, že pořád bydlím doma, mám
perfektní zázemí, což je obrovská vý-
hoda. Mohu hrát bez stresu, není na mě
žádný tlak, že musím, musím a zase mu-
sím, že je to moje práce. Mám za sebou
milující rodiče, kteří mě vždycky pod-
porovali, a myslím, že vždycky budou.
Fandí mi, jezdí se mnou na turnaje, dě-
lají caddieho, kuchařku, řidiče, manažery
a všechno.
Podařilo se vám získat kartu na LET.
Sice ne plnou, ale kategorie 15. Co
vám umožní?
Mám patnáctku, což je skoro plná karta.
Ale i kdybych měla plnou, stejně bych se
na všechny turnaje nedostala. Na ma-
jory určitě ne. Tam se musíte kvalifi kovat,
nebo si to uhrát. Mám kartu na všechny
základní turnaje. A protože jsem neskon-
čila tak špatně, tudíž nemám tolik holek
před sebou, mělo by mi vyjít 90 až 95
procent turnajů, což je fajn.
Ve vašem profi lu na webu České
golfové federace jsem se dočetl,
že vaší největší zbraní je psychická
odolnost. Sedí to?
Z jakého roku to bylo? To je tak někdy
z roku 2015, ne? (smích)
To nedokážu říct, ale platí to?
Myslím si, že moje psychická stránka je
docela silná, i když sama o tom občas
pochybuji. Ale i moje koučka na uni-
verzitě mi potvrdila, že moje mentální
stránka je fakt dobrá. Ale kdybych měla
mluvit o svých největších zbraních, tak
je to drajvr. Když mi nefunguje, tak je
to špatné. Jsem zvyklá být na fervejích
a trefovat tak 85 až 90 procent fervejí.
Když se ocitnete mimo, všechno je po-
tom mnohem těžší. A naopak nejslabší?
Nějakou dobu bojuju s patováním, ale
snažím se na tom pracovat, víc trénovat,
tak snad vše vyladím do začátku sezony.
Už to tady částečně padlo, vaše zá-
zemí je hodně spojené s rodiči. Jak
důležité je pro golf?
Hodně, opravdu hodně. Znám spoustu
lidí, kteří si museli vše vydřít sami, od za-
čátku. A žili v obavách, že odehrají dva
turnaje a na další už si budou muset půj-
čit. Takhle se v profesionálním sportu
nedá fungovat. Moje zázemí je v pořádku
a mám možnosti, jak cestovat na turnaje.
V každém případě mě ale čeká nelehký
úkol hledání sponzorů, abych těch tur-
najů mohla odehrát co nejvíc.
Golf je venkovní sport, takže se
musí počítat s různými podmínkami.
Jak váš golf ovlivní počasí, hřiště?
Myslím, že se dokážu popasovat se vším,
ale je určitě příjemnější, když vyjdete na
hřiště a je sluníčko, 22 stupňů, než když
prší. Ale i to se dá přežít. Nejhorší je, když
prší, k tomu je zima a fouká. Ale i tak těch
pět hodin na hřišti vždycky nějak pře-
kousnu a vydám ze sebe maximum. Ně-
kdy to ale stojí hodně sil. Takže shrnuto,
ideální podmínky: 20 až 22 stupňů, slu-
níčko, žádný vítr.
Máte nějaký svůj recept na to, jak
vypudit z hlavy, když se vám nepo-
vede rána, jamka?
To je docela složitý proces. Vím, že bych se
v tom neměla dál vrtat. Ale ono to v hlavě
někdy pořád je. Je důležité si najít něco po-
zitivního. O sobě vím, že potom moc tla-
čím a ono to nejde. Je to ještě horší a moje
hra jde spíš z kopce. Pořád se to nabaluje.
Takový princip sněhové koule. Recept na to
je. Myslet pozitivně, nepřemýšlet o tom, co
bylo a co bude. Zůstat právě teď v bublině
a jít dál ránu po ráně.
Když už mluvíme o bublině, té jste si
letos užili víc než dost. Jak náročné
je hrát golf v době covidové?
V Americe to ještě šlo. Tam nebyly re-
strikce tak hrozné. V Evropě třeba na
LETAS to bylo hrozné. Měli jsme dané
hotely, kde jsme bydleli, nemohli jsme
chodit ani se stravovat venku, nakupo-
vat jsme mohli dvakrát za turnaj, žádné
kontakty, bydleli jsme sami na pokoji.
Do toho testování. Před, po a během
turnaje. Takové malé vězeníčko, které
ale musíte absolvovat, když chcete
hrát.
Takže samotný golf byl tak trochu
osvobozením, únikem?
Jo, jo, když už jste přišli na golf, tam už se
moc věcí neřešilo. Šli jste se rozehrát, pak
čtyři a půl hodiny v přírodě venku. To bylo
fajn. Pak už zase nasadit roušky a zpátky
do bubliny.
Kalendář turnajů LET je pro letošek
známý. Máte už představu, kde bu-
dete hrát?
Ze začátku platí, že se budu snažit ob-
jet vše, co se dá. Ale do hry vstupuje i fi -
nanční prvek, proto vynecháme Austrálii,
kde se nehraje o moc peněz a ještě je to
hodně fi nančně náročné. Navíc se tam
i hodně řeší problém s covidem. Mám sice
vše, co je třeba, vyřízené, ale i tak to není
jednoduché. Budu se snažit odehrát co
nejvíc turnajů, na které se dostanu, a pak
se uvidí.
Je to taková obligátní otázka,
s jakým cílem do sezony 2022
vstupujete?
Tím prvním cílem je udržet kartu na
nejvyšší evropskou tour a případně ji
ještě vylepšit a posunout se do té nej-
vyšší kategorie. Ve světovém žebříčku
se posunout aspoň někam kolem 250.
místa, abych měla šanci zabojovat
o olympijské hry. To už je trochu dlou-
hodobější cíl.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Terezy Melecké
V Americe to ještě šlo. Tam nebyly restrikce tak
hrozné. V Evropě třeba na LETAS to bylo hrozné.
Měli jsme dané hotely, kde jsme bydleli, nemohli
jsme chodit ani se stravovat venku, nakupovat jsme
mohli dvakrát za turnaj a žádné kontakty.