ROZHOVOR | Tereza Melecká

S dovolením, zase přeskočím k tématu profesionální golf, které už

jsme nakousli. Co se musí v hlavě

změnit, když přejdete od amatérů

k profesionálům?

Podle mě se právě nesmí změnit nic.

Samozřejmě musíte počítat s větším

tlakem, že je to už vaše práce. V mém

případě to tak naštěstí úplně není. Nemusím vyjíždět vystresovaná na turnaj

s tím, že pokud se neumístím nebo nevyhraju, tak nemám na jídlo, na bydlení.

To proto, že pořád bydlím doma, mám

perfektní zázemí, což je obrovská výhoda. Mohu hrát bez stresu, není na mě

žádný tlak, že musím, musím a zase musím, že je to moje práce. Mám za sebou

milující rodiče, kteří mě vždycky podporovali, a myslím, že vždycky budou.

Fandí mi, jezdí se mnou na turnaje, dělají caddieho, kuchařku, řidiče, manažery

a všechno.

Podařilo se vám získat kartu na LET.

Sice ne plnou, ale kategorie 15. Co

vám umožní?

Mám patnáctku, což je skoro plná karta.

Ale i kdybych měla plnou, stejně bych se

na všechny turnaje nedostala. Na majory určitě ne. Tam se musíte kvalifikovat,

nebo si to uhrát. Mám kartu na všechny

základní turnaje. A protože jsem neskončila tak špatně, tudíž nemám tolik holek

před sebou, mělo by mi vyjít 90 až 95

procent turnajů, což je fajn.

Ve vašem profilu na webu České

golfové federace jsem se dočetl,

že vaší největší zbraní je psychická

odolnost. Sedí to?

Z jakého roku to bylo? To je tak někdy

z roku 2015, ne? (smích)

To nedokážu říct, ale platí to?

Myslím si, že moje psychická stránka je

docela silná, i když sama o tom občas

pochybuji. Ale i moje koučka na univerzitě mi potvrdila, že moje mentální

stránka je fakt dobrá. Ale kdybych měla

mluvit o svých největších zbraních, tak

je to drajvr. Když mi nefunguje, tak je

to špatné. Jsem zvyklá být na fervejích

a trefovat tak 85 až 90 procent fervejí.

Když se ocitnete mimo, všechno je potom mnohem těžší. A naopak nejslabší?

Nějakou dobu bojuju s patováním, ale

40 | GOLF

snažím se na tom pracovat, víc trénovat,

tak snad vše vyladím do začátku sezony.

Už to tady částečně padlo, vaše zázemí je hodně spojené s rodiči. Jak

důležité je pro golf?

Hodně, opravdu hodně. Znám spoustu

lidí, kteří si museli vše vydřít sami, od začátku. A žili v obavách, že odehrají dva

turnaje a na další už si budou muset půjčit. Takhle se v profesionálním sportu

V Americe to ještě šlo. Tam nebyly restrikce tak hrozné. V Evropě třeba na

LETAS to bylo hrozné. Měli jsme dané

hotely, kde jsme bydleli, nemohli jsme

chodit ani se stravovat venku, nakupovat jsme mohli dvakrát za turnaj, žádné

kontakty, bydleli jsme sami na pokoji.

Do toho testování. Před, po a během

turnaje. Takové malé vězeníčko, které

ale musíte absolvovat, když chcete

hrát.

V Americe to ještě šlo. Tam nebyly restrikce tak

hrozné. V Evropě třeba na LETAS to bylo hrozné.

Měli jsme dané hotely, kde jsme bydleli, nemohli

jsme chodit ani se stravovat venku, nakupovat jsme

mohli dvakrát za turnaj a žádné kontakty.

nedá fungovat. Moje zázemí je v pořádku

a mám možnosti, jak cestovat na turnaje.

V každém případě mě ale čeká nelehký

úkol hledání sponzorů, abych těch turnajů mohla odehrát co nejvíc.

Golf je venkovní sport, takže se

musí počítat s různými podmínkami.

Jak váš golf ovlivní počasí, hřiště?

Myslím, že se dokážu popasovat se vším,

ale je určitě příjemnější, když vyjdete na

hřiště a je sluníčko, 22 stupňů, než když

prší. Ale i to se dá přežít. Nejhorší je, když

prší, k tomu je zima a fouká. Ale i tak těch

pět hodin na hřišti vždycky nějak překousnu a vydám ze sebe maximum. Někdy to ale stojí hodně sil. Takže shrnuto,

ideální podmínky: 20 až 22 stupňů, sluníčko, žádný vítr.

Máte nějaký svůj recept na to, jak

vypudit z hlavy, když se vám nepovede rána, jamka?

To je docela složitý proces. Vím, že bych se

v tom neměla dál vrtat. Ale ono to v hlavě

někdy pořád je. Je důležité si najít něco pozitivního. O sobě vím, že potom moc tlačím a ono to nejde. Je to ještě horší a moje

hra jde spíš z kopce. Pořád se to nabaluje.

Takový princip sněhové koule. Recept na to

je. Myslet pozitivně, nepřemýšlet o tom, co

bylo a co bude. Zůstat právě teď v bublině

a jít dál ránu po ráně.

Když už mluvíme o bublině, té jste si

letos užili víc než dost. Jak náročné

je hrát golf v době covidové?

Takže samotný golf byl tak trochu

osvobozením, únikem?

Jo, jo, když už jste přišli na golf, tam už se

moc věcí neřešilo. Šli jste se rozehrát, pak

čtyři a půl hodiny v přírodě venku. To bylo

fajn. Pak už zase nasadit roušky a zpátky

do bubliny.

Kalendář turnajů LET je pro letošek

známý. Máte už představu, kde budete hrát?

Ze začátku platí, že se budu snažit objet vše, co se dá. Ale do hry vstupuje i finanční prvek, proto vynecháme Austrálii,

kde se nehraje o moc peněz a ještě je to

hodně finančně náročné. Navíc se tam

i hodně řeší problém s covidem. Mám sice

vše, co je třeba, vyřízené, ale i tak to není

jednoduché. Budu se snažit odehrát co

nejvíc turnajů, na které se dostanu, a pak

se uvidí.

Je to taková obligátní otázka,

s jakým cílem do sezony 2022

vstupujete?

Tím prvním cílem je udržet kartu na

nejvyšší evropskou tour a případně ji

ještě vylepšit a posunout se do té nejvyšší kategorie. Ve světovém žebříčku

se posunout aspoň někam kolem 250.

místa, abych měla šanci zabojovat

o olympijské hry. To už je trochu dlouhodobější cíl.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Archiv Terezy Melecké