ROZHOVOR | Tereza Melecká

za každé vítězství. Mně gratuloval i ředitel

školy. Pro mě samotnou je každé vítězství

super, takový nakopávač. Ukazuje vám,

že ta práce, kterou tomu dáváte, za něco

stojí a že vás to posouvá dál.

Dají se univerzitní turnaje srovnávat třeba s těmi, co jste hrála doma

v Česku a v Evropě?

Když jsem hrála profesionální turnaje v Evropě a dokázala se umístit, dávalo mi to

větší sebejistotu, že na to mám, že můžu

konkurovat i špičkovým hráčkám. Ve finále je to ale pořád golf. Snažíte se bojovat proti hřišti a sám se sebou.

A co hřiště? Jiná tráva? Je to velký

rozdíl a dá se na to zvyknout?

Dá se na to zvyknout, ale nějaký čas to

trvá. I docela dlouho. Já jsem studovala

a hrála v Tennessee a tam je tráva, která

se nazývá bermuda. Je to taková, s prominutím, potvora tráva, protože je plazivá,

snadno se vám v ní zasekne hůl a neodpustí vám ani malou chybu. U nás je tráva

ve srovnání s ní taková příjemná. Když

na bermudě zahrajete na fervej, tak je to

v pořádku, ale když do roughu, tak z toho

už to nejde.

Nejlepší výsledek?

66 ran v Americe na třetím turnaji mého prvního

roku.

Nejoblíbenější hřiště?

Je jich víc. V Česku Konopiště, taky Kaskáda. Venku

bylo asi nejzajímavější Thracian Cliffs v Bulharsku.

Nádherné a těžké. Nádherné bylo i hřiště v Kapalua

na Havaji. To je prostě Havaj.

Oblíbená jamka?

Asi na Čeladné, kde jsem dala na dvakrát holein-one. Jednou na Old Course na sedmnáctce

a podruhé na New Course na třináctce. Jeden rok

jedno, druhý rok druhé a vždycky na extralize.

Vtipné, že jedno to eso bylo hybridem. Mně bylo

tehdy patnáct, pršelo, foukalo a jamka měřila přes

160 metrů.

Vysněný turnaj?

Olympijský turnaj. Bylo by perfektní, kdyby to vyšlo

už v Paříži, ale nebudeme na to tlačit.

Během zámořského studia Tereza vybojovala šest titulů.

38 | GOLF

A hřiště?

V Evropě to asi záleží stát od státu, ale

vesměs jsou delší. Když jsem hrála profesionální turnaje nebo teď kvalifikaci ve

Španělsku, byli jsme pořád na bílých odpalištích vzadu. Jamky byly dlouhé, takže

jsem musela používat i jiný styl hry a hole.

V Americe to je většinou o ráně drajvrem

a pak krátkým železem, někdy i „péčkem“

na green. Na kvalifikaci to často byl drajvr, dřevo a pak ještě devítka železo, nebo

„péčko“. V Americe jsou hřiště asi víc

techničtější, ale kratší.

Co se vám v Americe nejvíc povedlo? Na co jste nejvíc pyšná?

Pokud nebudu mluvit o golfových úspěších, tak samozřejmě dokončení školy

a získání amerického titulu. To byl ten cíl,

proč jsem tam jela. Mojí odborností je

marketing a management. Celkově byly

ty čtyři a půl roku super, výborná zkušenost. Přála bych to a doporučovala každému. Pokračuji ve studiu i po návratu

do Česka – v navazujícím magisterském

oboru logistika.