Resort K Club
Nasvícená fontána v pozadí s hotelem budovaným po vzoru francouzských zámků aneb ztělesněná elegance
TRAVEL
Ústřední dějovou linku vinoucí se hřištěm
představuje řeka Liffey, v širším pojetí pak
kapalné skupenství obecně, neboť na vodu
narazíte na čtrnácti jamkách z celé osmnáctky. Palmerova hřiště obvykle charakterizuje otevřenost a platí to i tady, na rozdíl
od většiny svých hřišť však toto dílo vytvořil s úmyslem postavit vás před obtížnou
zkoušku. O to se kromě vodních překážek
starají i stromy a pochopitelně bankry.
Výzva začíná už na úvodním odpališti
s pořádně zalesněnou pravou stranou ferveje a vodou po její levé části, před greenem pak vodní překážka prochází napříč.
Z odpališť to vypadá, že hrajete přímo
do vody. Jen se zkuste zeptat Tigera Woodse, který byl při Ryder Cupu tehdy bodově nejúspěšnějším hráčem amerických
barev. Místní radí lehké draw, případně
odvážný fade. Kopeček vlevo poblíž greenu zamezuje výhledu zleva na jamkoviště, jež se sklání zprava doleva.
Čtyřka? Tak to je volba samotného architekta. Dlouhý pětipar s několika bankry.
Hned šest jich napočítáme na vyšší levé
straně mírného doglegu, jdou tak za sebou, že máte pocit souvislé písečné překážky. Dalších sedm písečných pastí hodlá
sklapnout čelist kolem greenu.
Za nejobtížnější jamku označili sedmičku, pravý dogleg s dlouhým jezerem
v půli ferveje. Dobří hráči odpálí až za
vodu, průměrným hráčům však roli znesnadňují stromy po levé straně, které
fervej zužují. Další jezírko pak čekejte
před greenem, v jehož levém předním
rohu číhá ještě malý bankr.
Na druhé devítce vás čekají dvě nejdelší
jamky. Prvním z těchto pětiparů ji zahájíte, druhý se hraje jako šestnáctka, jež
rovněž patří k nezapomenutelným jamkám. Pravý dogleg, kde hru komplikují
fervejové bankry po pravici. Zkušení hráči
s potřebnou délkou ran stojí před volbou,
zda jít na ostrovní green druhou ranou.
Za greenem ale najdete ještě dva bankry,
ze kterých se míček kvůli sklonu nevyhrává snadno. Voda? Písek? Jestli nebude
lepší pokorně volit hru na jistotu a atakovat vlajku až třetí ranou…
K sedmnáctce, která se rovněž vryje do
paměti, vede poměrně dlouhý přechod.
Levý dogleg s autem po levé straně,
pravá strana zaručuje bezpečí. Dva bankry za greenem skláněným doleva. Hru
zakončíte pětiparem, jde o pravý dogleg s jezerem u greenu i v pravé části
ferveje. Tu strategicky obložili i několika
brankry, a tak je skoro nemožné krátit si
cestu k vlajce. Z klubovny se nabízí pěkný
výhled na vaše rány k vlajce, tak si dejte
záležet. Šanci tu mají dlouzí hráči, v opačném případě hrajte konzervativně.
Svou pouť ideálně zakončíte v klubovně.
Palmerovu klubovnu otevřeli při příležitosti European Open v roce 2004
a s 4 645 m2 šlo o největší budovu svého
HOT TRAVEL REVUE | BULHARSKO | TURECKO | IRSKO