Resort K Club

Nasvícená fontána v pozadí s hotelem budovaným po vzoru francouzských zámků aneb ztělesněná elegance

TRAVEL

Ústřední dějovou linku vinoucí se hřištěm

představuje řeka Liffey, v širším pojetí pak

kapalné skupenství obecně, neboť na vodu

narazíte na čtrnácti jamkách z celé osmnáctky. Palmerova hřiště obvykle charakterizuje otevřenost a platí to i tady, na rozdíl

od většiny svých hřišť však toto dílo vytvořil s úmyslem postavit vás před obtížnou

zkoušku. O to se kromě vodních překážek

starají i stromy a pochopitelně bankry.

Výzva začíná už na úvodním odpališti

s pořádně zalesněnou pravou stranou ferveje a vodou po její levé části, před greenem pak vodní překážka prochází napříč.

Z odpališť to vypadá, že hrajete přímo

do vody. Jen se zkuste zeptat Tigera Woodse, který byl při Ryder Cupu tehdy bodově nejúspěšnějším hráčem amerických

barev. Místní radí lehké draw, případně

odvážný fade. Kopeček vlevo poblíž greenu zamezuje výhledu zleva na jamkoviště, jež se sklání zprava doleva.

Čtyřka? Tak to je volba samotného architekta. Dlouhý pětipar s několika bankry.

Hned šest jich napočítáme na vyšší levé

straně mírného doglegu, jdou tak za sebou, že máte pocit souvislé písečné překážky. Dalších sedm písečných pastí hodlá

sklapnout čelist kolem greenu.

Za nejobtížnější jamku označili sedmičku, pravý dogleg s dlouhým jezerem

v půli ferveje. Dobří hráči odpálí až za

vodu, průměrným hráčům však roli znesnadňují stromy po levé straně, které

fervej zužují. Další jezírko pak čekejte

před greenem, v jehož levém předním

rohu číhá ještě malý bankr.

Na druhé devítce vás čekají dvě nejdelší

jamky. Prvním z těchto pětiparů ji zahájíte, druhý se hraje jako šestnáctka, jež

rovněž patří k nezapomenutelným jamkám. Pravý dogleg, kde hru komplikují

fervejové bankry po pravici. Zkušení hráči

s potřebnou délkou ran stojí před volbou,

zda jít na ostrovní green druhou ranou.

Za greenem ale najdete ještě dva bankry,

ze kterých se míček kvůli sklonu nevyhrává snadno. Voda? Písek? Jestli nebude

lepší pokorně volit hru na jistotu a atakovat vlajku až třetí ranou…

K sedmnáctce, která se rovněž vryje do

paměti, vede poměrně dlouhý přechod.

Levý dogleg s autem po levé straně,

pravá strana zaručuje bezpečí. Dva bankry za greenem skláněným doleva. Hru

zakončíte pětiparem, jde o pravý dogleg s jezerem u greenu i v pravé části

ferveje. Tu strategicky obložili i několika

brankry, a tak je skoro nemožné krátit si

cestu k vlajce. Z klubovny se nabízí pěkný

výhled na vaše rány k vlajce, tak si dejte

záležet. Šanci tu mají dlouzí hráči, v opačném případě hrajte konzervativně.

Svou pouť ideálně zakončíte v klubovně.

Palmerovu klubovnu otevřeli při příležitosti European Open v roce 2004

a s 4 645 m2 šlo o největší budovu svého

HOT TRAVEL REVUE | BULHARSKO | TURECKO | IRSKO