Page 52
50
|
GOLF
Každý, kdo sem přijíždí poprvé, si klade
otázku, kde že je tady, proboha, to hřiště.
Ještě z parkoviště se to zdá jako nesmysl.
Franze Wittmanna ten údiv těší, zakládá si
na tom, že udělal něco výjimečného: „Ne-
můžu nepřiznat, že když se procházím
po hřišti se psy, jsem na to dílo hrdý.“
Golf si oblíbil – u televize! „Uklidňovalo
mne to,“ vysvětluje. Pak to zkusil, za-
ťal drápek, a protože je hravý, byl lapen.
Našel v Adamstalu louku, tři jamky, tam
teď leží driving. Pokračoval nahoru údo-
lím potůčku Wallerbach, brzo tu už stálo
devět jamek…
Pak obrátil pozornost ke svahům na druhé
straně údolí. Devět dalších jamek, aby se
mohla hrát osmnáctka, ale pak se rozlétl
ještě víc a přidal dalších deset, někde za
cenu ohromných nákladů a přesunů ze-
miny. Tři roky se z kopců nehnul ani na
den, pokud tedy zrovna neležel sníh – ale
výsledek je parádní.
„Ještěže už tady nejsou další možnosti,
co se krajiny a pozemků týče – kdoví,
na co by ještě přišel, kde by se zastavil,“
směje se Franzova žena Rolanda, která
s ním všechna ta dobrodružství sdílí. Ale
Franz k zastavení není – loni Wittman-
novi přikoupili hřiště ve Schladmingu,
patřící také do elitní rodiny Leading
Courses. Designoval jej Bernhard Langer.
Ptáte se proč? „Protože to padne do
našeho konceptu. Chtěli bychom tam
přenést rodinnou atmosféru, kterou
v Adamstalu držíme.“
O té atmosféře si nechte vyprávět. Když
ji nedokážete vycítit v klubovně nebo
na terase po hře, protože tam přece jen
jste cizí, pochopíte všechno nejpozději
v chatce na desáté jamce, kde před vás
maminka Rolandy postaví tác s chleby
se špekem, škvarkovkou a krvavým prej-
tem, otevře pivo nebo limonádu a pak jen
jemně naznačí, že támhle je kasička, kam
můžete dobrovolně přispět na klubovou
mládež. Dobrovolně. Na počet chlebů,
které sníte, nemá kasička vliv.
V údolí golfové krásy
Adamstal je víc než jen kolo golfu
Franz Wittmann, bývalé eso rallye a donedávna prezident rakouských golfi stů, usku-
tečnil v prudkých svazích kopců po stranách údolí Adamstal v předhůří Alp své velice
odvážné vize. Muž, který sám sebe nazývá umanutým bláznem, si usmyslel, že do
svahů údolí vetkne golfové hřiště. Na pohled nemyslitelné. Stavěl a stavěl, skončilo
to 28 jamkami. Mistrovská osmnáctka snů, mnohokrát vyznamenaná, vstoupila jako
jeho životní dílo do dějin golfu.
Text: Ivo Doušek, foto: archiv hřiště, Ivo Doušek
CESTY ZA GOLFEM | Rakousko