Page 59
WWW.CASOPISGOLF.CZ
57
v hodnotě 5 500 liber za ví-
tězství, sestry už stály opodál,
aby zkasírovaly svých pět tisíc.
Trevino dodnes vzpomíná na
ten tragikomický příběh s po-
vzdechem, protože v součtu
nákladů a zisku pro něj vítěz-
ství v Open 1971 představovalo
velmi ztrátový podnik.
Nejsem závistivý člověk a v pří-
padě vysoké odměny za letošní
British Open jsem přesvědčen,
že Jordan Spieth, který si ty pe-
níze za první místo odnesl, je
dobrý příklad moderního spor-
tovce, čestný člověk a rovněž je
to jeden z profesionálních gol-
fi stů, kteří vydávají štědré částky
na charitativní projekty. Ne ve
všech sportech však lze říci, že
stratosféricky vysoké odměny
nemají korozivní vliv na charak-
tery těch, kteří je dostávají.
Nedávno proběhly tiskem in-
cidenty, jejichž protagonistou
byl australský tenista Bernard
Tomic. Ve Wimbledonu letos
apaticky prohrál bez jakéko-
liv snahy s Němcem Zverevem
a po zápase prohlásil, že pro-
hrál, protože ho to nudilo. Od-
nesl si však tučný šek za účast.
Když byl následně kritizován
za nedostatek etiky v jeho vý-
konech, uvedl: „Je mi úplně
jedno, co si kdo myslí. Ti, kdo
mne kritizují, asi budou nějací
chudáci, co dřou nad počíta-
čem jen za mizerných 100 do-
larů na hodinu. Ale já už mám
ve 24 letech domy a auta,
o kterých vy budete až do
smrti jenom snít.“
Je mi jasné, že současný trend
marketingu nelze snadno
ovlivnit a že asi odměny vr-
cholových sportovců budou
nadále růst do výšin, ve kte-
rých se stále více vzdalují pla-
tům lékařů, inženýrů, učitelů,
diplomatů atd. Kdybych někdy
potkal soukromě pana Ber-
narda Tomice, tak bych mu
řekl, že zvolil špatně úroveň
příjmu, když chtěl vyjádřit ně-
jakou absurdně nízkou hodino-
vou mzdu. U nás je dosud velmi
mnoho nadaných a schopných
lidí, kteří pracují za daleko
méně nežli oněch „mizerných“
100 dolarů na hodinu.
Říká se, že knihu, povídku nebo
článek je nejtěžší začít. Tento
článek je pro mne výjimkou,
protože začít krásným příbě-
hem Lee Trevina bylo snadné.
Horší je vyústit článek v nějaké
morální poselství, aniž by to
zavánělo moralizováním.
Když se však ohlížím do histo-
rie sportu, spatřuji množství
příkladů, kdy vynikající výkony
profesionálů a jejich schopnost
udržet dlouhá léta špičkové vý-
kony byly do značné míry dány
materiální motivací, protože
prémie za výhry byly tak nízké,
že i v těch nejlepších se snoubily
dvě důležité motivace: hlad po
vítězství a obavy před hladem.
A, jak správně říká Lee Trevino,
jen hladový pes dobře loví.
Možná by dnešní hvězdy a hvěz-
dičky tak snadno nepodléhaly
nudě a vyhoření, kdyby jejich
odměny za umístění byly blíže
k platům lékařů, inženýrů, učitelů
– a proč to neříci – i dělníků.
Když se ohlížím
do historie
sportu, spatřuji
množství
příkladů, kdy
vynikající výkony
profesionálů
a jejich
schopnost
udržet dlouhá
léta špičkové
výkony byly do
značné míry
dány materiální
motivací,
protože prémie
za výhry byly tak
nízké, že i v těch
nejlepších
se snoubily
dvě důležité
motivace: hlad
po vítězství
a obavy před
hladem.
DRIVING | Zamyšlení, refl exe
Od dob, kdy Lee Trevino (vpravo) dominoval, se odměny za výhry
v turnajích mnohonásobně zvedly.
Foto: Globe Media/Reuters