DRIVING | Zamyšlení, reflexe

v hodnotě 5 500 liber za vítězství, sestry už stály opodál,

aby zkasírovaly svých pět tisíc.

Trevino dodnes vzpomíná na

ten tragikomický příběh s povzdechem, protože v součtu

nákladů a zisku pro něj vítězství v Open 1971 představovalo

velmi ztrátový podnik.

Od dob, kdy Lee Trevino (vpravo) dominoval, se odměny za výhry

v turnajích mnohonásobně zvedly.

Nedávno proběhly tiskem incidenty, jejichž protagonistou

byl australský tenista Bernard

Tomic. Ve Wimbledonu letos

apaticky prohrál bez jakékoliv snahy s Němcem Zverevem

a po zápase prohlásil, že prohrál, protože ho to nudilo. Odnesl si však tučný šek za účast.

Když byl následně kritizován

za nedostatek etiky v jeho výkonech, uvedl: „Je mi úplně

jedno, co si kdo myslí. Ti, kdo

mne kritizují, asi budou nějací

chudáci, co dřou nad počítačem jen za mizerných 100 dolarů na hodinu. Ale já už mám

ve 24 letech domy a auta,

o kterých vy budete až do

smrti jenom snít.“

Je mi jasné, že současný trend

marketingu nelze snadno

ovlivnit a že asi odměny vrcholových sportovců budou

nadále růst do výšin, ve kterých se stále více vzdalují platům lékařů, inženýrů, učitelů,

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Foto: Globe Media/Reuters

Nejsem závistivý člověk a v případě vysoké odměny za letošní

British Open jsem přesvědčen,

že Jordan Spieth, který si ty peníze za první místo odnesl, je

dobrý příklad moderního sportovce, čestný člověk a rovněž je

to jeden z profesionálních golfistů, kteří vydávají štědré částky

na charitativní projekty. Ne ve

všech sportech však lze říci, že

stratosféricky vysoké odměny

nemají korozivní vliv na charaktery těch, kteří je dostávají.

diplomatů atd. Kdybych někdy

potkal soukromě pana Bernarda Tomice, tak bych mu

řekl, že zvolil špatně úroveň

příjmu, když chtěl vyjádřit nějakou absurdně nízkou hodinovou mzdu. U nás je dosud velmi

mnoho nadaných a schopných

lidí, kteří pracují za daleko

méně nežli oněch „mizerných“

100 dolarů na hodinu.

Říká se, že knihu, povídku nebo

článek je nejtěžší začít. Tento

článek je pro mne výjimkou,

protože začít krásným příběhem Lee Trevina bylo snadné.

Horší je vyústit článek v nějaké

morální poselství, aniž by to

zavánělo moralizováním.

Když se však ohlížím do historie sportu, spatřuji množství

příkladů, kdy vynikající výkony

profesionálů a jejich schopnost

udržet dlouhá léta špičkové výkony byly do značné míry dány

materiální motivací, protože

prémie za výhry byly tak nízké,

že i v těch nejlepších se snoubily

dvě důležité motivace: hlad po

vítězství a obavy před hladem.

A, jak správně říká Lee Trevino,

jen hladový pes dobře loví.

Když se ohlížím

do historie

sportu, spatřuji

množství

příkladů, kdy

vynikající výkony

profesionálů

a jejich

schopnost

udržet dlouhá

léta špičkové

výkony byly do

značné míry

dány materiální

motivací,

protože prémie

za výhry byly tak

nízké, že i v těch

nejlepších

se snoubily

dvě důležité

motivace: hlad

po vítězství

a obavy před

hladem.

Možná by dnešní hvězdy a hvězdičky tak snadno nepodléhaly

nudě a vyhoření, kdyby jejich

odměny za umístění byly blíže

k platům lékařů, inženýrů, učitelů

– a proč to neříci – i dělníků.

57