DRIVING | Zamyšlení, reflexe
v hodnotě 5 500 liber za vítězství, sestry už stály opodál,
aby zkasírovaly svých pět tisíc.
Trevino dodnes vzpomíná na
ten tragikomický příběh s povzdechem, protože v součtu
nákladů a zisku pro něj vítězství v Open 1971 představovalo
velmi ztrátový podnik.
Od dob, kdy Lee Trevino (vpravo) dominoval, se odměny za výhry
v turnajích mnohonásobně zvedly.
Nedávno proběhly tiskem incidenty, jejichž protagonistou
byl australský tenista Bernard
Tomic. Ve Wimbledonu letos
apaticky prohrál bez jakékoliv snahy s Němcem Zverevem
a po zápase prohlásil, že prohrál, protože ho to nudilo. Odnesl si však tučný šek za účast.
Když byl následně kritizován
za nedostatek etiky v jeho výkonech, uvedl: „Je mi úplně
jedno, co si kdo myslí. Ti, kdo
mne kritizují, asi budou nějací
chudáci, co dřou nad počítačem jen za mizerných 100 dolarů na hodinu. Ale já už mám
ve 24 letech domy a auta,
o kterých vy budete až do
smrti jenom snít.“
Je mi jasné, že současný trend
marketingu nelze snadno
ovlivnit a že asi odměny vrcholových sportovců budou
nadále růst do výšin, ve kterých se stále více vzdalují platům lékařů, inženýrů, učitelů,
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Foto: Globe Media/Reuters
Nejsem závistivý člověk a v případě vysoké odměny za letošní
British Open jsem přesvědčen,
že Jordan Spieth, který si ty peníze za první místo odnesl, je
dobrý příklad moderního sportovce, čestný člověk a rovněž je
to jeden z profesionálních golfistů, kteří vydávají štědré částky
na charitativní projekty. Ne ve
všech sportech však lze říci, že
stratosféricky vysoké odměny
nemají korozivní vliv na charaktery těch, kteří je dostávají.
diplomatů atd. Kdybych někdy
potkal soukromě pana Bernarda Tomice, tak bych mu
řekl, že zvolil špatně úroveň
příjmu, když chtěl vyjádřit nějakou absurdně nízkou hodinovou mzdu. U nás je dosud velmi
mnoho nadaných a schopných
lidí, kteří pracují za daleko
méně nežli oněch „mizerných“
100 dolarů na hodinu.
Říká se, že knihu, povídku nebo
článek je nejtěžší začít. Tento
článek je pro mne výjimkou,
protože začít krásným příběhem Lee Trevina bylo snadné.
Horší je vyústit článek v nějaké
morální poselství, aniž by to
zavánělo moralizováním.
Když se však ohlížím do historie sportu, spatřuji množství
příkladů, kdy vynikající výkony
profesionálů a jejich schopnost
udržet dlouhá léta špičkové výkony byly do značné míry dány
materiální motivací, protože
prémie za výhry byly tak nízké,
že i v těch nejlepších se snoubily
dvě důležité motivace: hlad po
vítězství a obavy před hladem.
A, jak správně říká Lee Trevino,
jen hladový pes dobře loví.
Když se ohlížím
do historie
sportu, spatřuji
množství
příkladů, kdy
vynikající výkony
profesionálů
a jejich
schopnost
udržet dlouhá
léta špičkové
výkony byly do
značné míry
dány materiální
motivací,
protože prémie
za výhry byly tak
nízké, že i v těch
nejlepších
se snoubily
dvě důležité
motivace: hlad
po vítězství
a obavy před
hladem.
Možná by dnešní hvězdy a hvězdičky tak snadno nepodléhaly
nudě a vyhoření, kdyby jejich
odměny za umístění byly blíže
k platům lékařů, inženýrů, učitelů
– a proč to neříci – i dělníků.
57