PRŮVODCE SENIORSKÉHO GOLFISTY

na schopnosti našeho trenéra vysvětlit nám, jak upravit švih,

a samozřejmě i na naší šikovnosti. Podle mých zkušeností se ale

průměrně šikovný golfista naučí hrát první zatáčky na drajvinku

již v průběhu první hodiny, takže se výuky této dovednosti není

třeba vůbec obávat.

Je jistě zřejmé, že tuto dovednost je třeba následně stále zdokonalovat a rozvíjet, protože naučit se dostat pod přiměřenou

kontrolu míru zakřivení letu míče a dokázat zahrát zatáčku i na

hřišti vyžaduje poctivý trénink.

PROČ CESTA K ROVNÝM RANÁM VEDE PŘES

„ZATÁČKY“

Golfový švih je velmi složitý pohyb, při kterém je třeba zkoordinovat činnost všech částí těla a provést vše velmi přesně.

Proto i při podrobném a přesném výkladu není v našich silách

všechno přesně pochopit a předvést. Už vůbec nejsme schopni

jen na základě výkladu provést švih tak dokonale, aby míček letěl vždy rovně.

Proto je mnohem praktičtější jiná cesta. Nejdříve se naučit hrát

zatáčku doleva i doprava a pro začátek se spokojit s tím, že

míček zatáčí zamýšleným směrem. Vůbec nevadí, že zatím

nekontrolujeme míru jeho stáčení, že nám zatáčí jednou víc

a podruhé méně. Zatím nám jde jen o to, abychom se naučili

takový druh švihu, který vyvolá stranovou rotaci míčku a tím

i jeho zatáčení.

Podle mých zkušeností je mnohem jednodušší zvládnout tuto

dovednost tréninkem na drajvinku a fungování švihu pochopit

spíše pocitově než složitým teoretickým výkladem.

Když zvládneme základy zatáčky vlevo i vpravo, máme skoro

vyhráno, protože švih, jenž vede k rovné ráně, leží přesně mezi

zatáčkou vlevo a vpravo. Jinými slovy řečeno, když chceme

zahrát rovnou ránu, musíme se vyvarovat všech úkonů, které

vedou k vyvolání stranové rotace a zakřiveného letu míče.

NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY

A VYZKOUŠEJTE TO!

Tuto poněkud neobvyklou metodiku výuky hraní rovných ran

mám v praxi dobře vyzkoušenou a mohu na základě vlastní

zkušenosti prohlásit, že opravdu funguje. Každý, kdo se naučí

základy hraní tvarovaných ran, se současně značně zlepší i ve

schopnosti zahrát rovnou ránu!

A tak největší překážkou na cestě za rovnou ránou je poněkud

paradoxně naše vlastní hlava, přesněji způsob našeho myšlení.

Často míváme silnou tendenci přistupovat k čemukoli novému

se značnou nedůvěrou a pochybnostmi. Namísto toho, abychom každou novinku bez předsudků nejprve prakticky vyzkoušeli a teprve potom jí hodnotili, vytváříme si předem negativní

domněnky typu „to přece nemůže fungovat“ a sami se připravíme o příležitost výrazně zlepšit úroveň své hry.

UČIT SE TVAROVAT RÁNY JE OPRAVDU ZÁBAVA!

Učit se tvarovat rány je opravdu zábavné a vnese to do vaší hry

nový rozměr! Pokud jste se o hraní zatáček dosud nepokoušeli,

jistě vás to zaujme a až poprvé dokážete obstřelit strom obloukem zleva i zprava, budete nadšeni!

Snad ani nemusím zdůrazňovat, že trénovat tvarované rány se

nám vyplatí nejen proto, abychom se naučili hrát rovné rány.

Až se v zatáčkách zdokonalíme tak, abychom si troufli použít je

i při soutěžní hře, otevřou se před námi nové možnosti, jak se

vyhnout různým překážkám na hřišti jejich obstřelením a ušetříme si tím nejednu zbytečnou ránu navíc!

Text: Jaroslav Drbohlav

Pracujte s golfovou holí jako

s nástrojem

Stačí se pozorně dívat. Na každém drajvinku můžeme najít a pozorovat několik golfistek a golfistů, kteří se usilovně snaží

o „dokonalý“ golfový švih. Veškerou pozornost věnují zaujetí ideálního výchozího postoje, přesnému provedení nápřahu,

rotaci trupu a vytáčení pánve, provedení prošvihu a zakončení v typickém golfovém konečném postoji přesně tak, jak to

vidíme u našich golfových vzorů při televizních přenosech z PGA.

Je třeba říci, že pro přihlížející laiky při tom vypadají velmi elegantně. Celkový dojem trochu kazí jediný detail – většinou

nejsou schopni správně zasahovat míčky a kontrolovat směr

svých ran.

GOLFOVÁ HŮL JE NÁŠ PRACOVNÍ NÁSTROJ

S golfovou holí se musíme naučit pracovat stejně jako s jinými

pracovními nástroji. Musíme si uvědomit, že dobrý golfový úder

je velmi přesná a jemná práce, vyžadující dosažení ideálního kontaktu hlavy hole s míčem. Musíme se naučit míček při impaktu

cítit, abychom byli schopni při každé ráně udělat přesně to, co

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

potřebujeme. Když se budeme snažit jen do míčku holí tvrdě

„praštit“, nemůže to vést k uspokojivému výsledku.

Na hřišti je každý úder jiný, musíme umět míček přesně zasáhnout v jakékoli poloze a aktuální situaci. Stejně jako umíme například hřebík zatlouct kladivem jak v ideální poloze, tedy kolmo

dolů, tak třeba do strany, nebo dokonce nahoru, musíme zvládnout i odpal golfového míčku jak na rovině, tak ve svahu, z hluboké trávy nebo z písku.

V bagu nosíme čtrnáct různých holí proto, abychom si mohli pro

konkrétní ránu vybrat ten nejvhodnější nástroj. Je třeba si uvědomit, že každý z nich je určen pro jiný druh rány a vyžaduje jiný

83