Page 17
ROZHOVOR | Zbyněk Kotek
WWW.CASOPISGOLF.CZ
15
Proč vy a golf? Kdo nebo co vás
k němu přivedlo?
V podstatě jsem se k němu přivedl sám.
Sport jsem měl rád, a hlavně ho aktivně
provozoval vlastně už odmala. Ruku jsem
si nešťastnou náhodou zranil při banálním
pádu z jednoho metru z klasického ven-
kovního betonového květináče. Život bývá
plný paradoxů, takže kde jinde se mi to
mělo stát než v ozdravovně. Stačila vte-
řina následovaná nešťastnou sérií několika
operací a rukou už jednoduše neudělám
větší pohyb než v rozsahu nějakých 30 až
40 stupňů. Nezůstal mi ale jen fotbal nebo
hokejbal. Jedním z prvních dárků, které
jsem tehdy dostal, byla tenisová raketa od
babičky. Na rehabilitaci. A já jako žák a ná-
sledně i junior nehrál vůbec špatně, co mi
nedal rozsah, to jsem dohnal pohybem po
kurtu. Anebo si vypomohl levou rukou. Kde
je vůle, je i cesta.
Sport mi vyplňoval volný čas i jako dospě-
lému, ovšem golf samotný v něm zastával
svoji roli stále jen virtuálně. A to doslova. Pa-
mětníci si možná ještě i dnes vzpomenou
na první verze počítačové hry PGA Tour.
Miloval jsem to. S kamarády jsem sice stále
chodil hrát fotbal, nicméně „doba golfová“
už byla za dveřmi. A někdy v zimě 2006 na
ně poprvé zaklepala. Vazy v noze mě zlo-
bily už dříve, jenže v hale jsem si při sálovce
defi nitivně rozlámal kotník. Možná to takhle
trochu vypadá, jako kdyby mi golf zbyl, ale
nikdy jsem to tak nevnímal. Pro mě jedno-
duše ten pravý okamžik nastal v 35 letech.
Hned na jaře 2007 jsme si s mým součas-
ným zetěm jedno nedělní odpoledne řekli,
že je čas ho vyzkoušet. On měl minimální
náskok díky tomu, že prožil jednu junior-
skou hokejovou sezonu ve Spojených stá-
tech, kde golfové hole doplňují výbavu
téměř každého hokejisty. Já mu kontroval
svými teoretickými znalostmi švihu Tigera
Woodse, se kterým jsem měl na počítači
odehrány už desítky turnajů. Ideální kombi-
nace! Nadšení nám nechybělo. Na hřišti na
Hluboké jsme si půjčili hole a následovaly
kbelíky odpálených míčků. Desítky kbelíků.
Vlastně možná stovky. A nespočet odehra-
ných kol na veřejné devítce.
Po třech měsících jsme si ve stejný den
uhráli „zelenou kartu“. V pátek. A na neděli
se přihlásili na náš první turnaj – Greentour
pro začátečníky s hendikepy 36 až 54. Ide-
ální začátek. Do té doby, než vám v sobotu
večer váš skorozeť zavolá, že ho hokejoví
spoluhráči vytáhli na jiný turnaj už o den
dříve, kde snižoval na 35. Tak jsem tehdy
Greentour vyhrál s novým hendikepem
35,5. Nakonec se hecujeme vlastně dodnes,
uplynulo jedenáct let a oba jsme momen-
tálně opět na stejných číslech – 7,4.
Stále se tu ale bavíme o golfu „pro
všechny“. Jak jste se vlastně ocitl
pod křídly České golfové asociace
hendikepovaných golfi stů?
Já jsem opravdu první roky hrál golf, a to
i ten turnajový a soutěžní se všemi. Jeden
rok se mi povedlo ovládnout i Mistrovství
na jamky mého domácího klubu na Hlu-
boké. Ostatně děláme to tak v asociaci
všichni. V tom je golf kouzelný, jak dokáže
smazat i hendikepy fyzické. K Asociaci mě
nasměroval můj současný trenér Pavel Am-
brož, když jsem se v roce 2014 po tříleté
pauze ke golfu vrátil.
Pauza? Vy takový golfový nadše-
nec? A trenér? Vy, kterého pova-
žuji tak trochu za Bubbu Watsona
českého hendigolfu? Vždyť jste se
sám dostal až na velmi slušný singl
hendikep?
Pauza nebyla vynucená ničím jiným než
absolutním nedostatkem času. Přes dva
roky jsme stavěli dům, nebylo zbytí. A tre-
nér? Díky za to přirovnání. Ano, hraji na-
levo a svůj dosavadní golfový život jsem
skutečně prožil bez trenéra. To, že hraji
nalevo, je dáno postižením pravé ruky,
tady nebylo o čem diskutovat, byla to
jednoznačná volba. Co se týká trénování,
první základy jsem opravdu studoval z po-
čítačové hry a z videí světových golfových
profíků, která jsou dostupná na internetu.
Nebylo výjimkou, že moje žena vešla do
pokoje a já stál před obrazovkou s instruk-
tážním fi lmem od Simona Holmese a sna-
žil se jeho rady uzpůsobovat mému zdra-
votnímu hendikepu. Asi proto jsem dlouhé
roky trenéra neměl. Měl jsem pocit, že já
sám nejlépe poznám, kde jsou mé pohy-
bové limity a jak se s nimi vyrovnat. A záro-
veň jak posunout svoji výkonnost. Ale mo-
mentálně jsem se asi dostal do stadia, kdy
chci vyzkoušet i tuto cestu. Rezervy přece
máme každý…
Zbyněk Kotek: Kde je vůle, je i cesta!
Heslo, které je v případě Zbyňka Kotka víc než příhodné. Až se s jeho životní poutí
seznámíte, nejspíš vás nepřekvapí, že letos ovládl národní i mezinárodní šampionát
hendikepovaných golfi stů ve hře na rány. Více prozradí v následujícím rozhovoru.
Patování Zbyněk Kotek považuje za svou silnější stránku.