ROZHOVOR | Zbyněk Kotek
golfistů. Jaký je váš další sen a cíl?
Paralympiáda?
Paralym
Mistrovství
Mistrovstv ČR? Obhájit. A paralympiáda?
Kdo by ne
nechtěl!
Dává vám golf to, co si přejete?
Dostat se ze „zelené karty“ na „opravdový“ hen
hendikep. Zahrát poprvé hřiště
pod sto, pod
p devadesát, pod osmdesát.
Obejít hřiš
hřiště v paru. Ta radost, když jsem
poprvé dal
da Hlubokou za 72 ran, je nepopsatelná.
popsateln Dohrajete a pořád víte o rezervách. ŘŘíkáte si, vždyť jsem tam ještě
nechal nějaké
rány při patech do birdie.
ně
Zároveň s pokorou víte, že vám hřiště jiné
rány vrátilo,
vrátil když vám spadl třeba desetimetrový pat.
p Není asi moc dalších sportů,
kde se do výkonu může v tak velké míře
motat hlava.
hla Pro někoho, a nemyslím tím
zdaleka je
jen hendikepované, se může stát
terapií, pr
pro mě se stal skoro od začátku
vášní.
vášní A výzvou.
vý
Jedním z golfových snů
Zbyňka Kotka zůstává paralymipiáda.
Koho se ke golfu povedlo přivést
vám?
Pár kamarádů i kolegů z práce. Některé
na chvíli, jiné na delší dobu. Ale největší
radost mám z toho, že ho díky mně po
letech začala hrát i moje žena Martina.
A taky náš sedmiletý vnuk.
Vaše žena vás doprovází prakticky
při všech soutěžních kolech, nebo
se pletu?
Nepletete. Často i jako můj caddy. Tady
v Čechách vždy, při reprezentačních výjezdech hlavně při turnajích v Rakousku
nebo v Německu.
Máte nějaké zažité rituály, ať už
ráno před soutěžním kolem nebo
přímo při hře? Našli bychom ve
vašem bagu nějaký talisman pro
štěstí?
Nemám. Vůbec žádný. A v bagu je navíc asi jen jeden míček, který mi přivezl
můj vnuk, když byl na prázdninách s mojí
ženou. No a ta je zase po mém boku
u bagu. Takže mám vlastně všechno, co
potřebuji.
Jste národní i mezinárodní mistr
České republiky hendikepovaných
16 | GOLF
Obzvláště, když vám některé výzvy
přidá i vlastní žena.
Myslíte moje první vysněné hole? Báječná
výzva. Když jsem po první sezoně končil
na hendikepu někde kolem jednadvaceti,
její návrh zněl jasně: hendikep patnáct
rovná se nové hole. Ano, dopadlo to, dokonce s poměrně velkou rezervou, a já si
z Anglie objednal hole, které jsem si už
dávno vybral, a podle tabulek, které jsem
vzhledem ke svým limitům potřeboval.
TaylorMade, u kterých jsem si o plné dva
palce nechal prodloužit šafty.
y. Hraji s nimi
dodnes, jen ty šafty jsem letos
tos po letech
o půl palce zkrátil. Tělo si o to řeklo.
Věrný jsem i svému patru Odyssey.
dyssey.
Jediné, s čím za ty roky, na muže
řekl bych mírně, experimentuji,
tuji, je
drajvr. Začínal jsem s Clevelandem
andem
na stiffu, chvíli hrál Callawayy na
reguli, ale teď jsem si opět nechal
postavit drajvr na stiff a nemůžu
můžu si
svůj nový Ping vynachválit.
Co vás na golfu nejvíc baví?
aví?
Vyhrávat. Vracet se další sououtěžní kolo na jamku, která
se mi předchozí den
úplně nepovedla a zahrát
ji lépe. Přemýšlet o hře,
o jamce, o ráně. Vlastně neeeexistuje nic, co by mě na golfu
lfu
nebavilo.
Co považujete za své silné a slabé
stránky?
Vždy bude co vylepšovat, ale hru z týčka,
dlouhé rány železy i patování už snad
mohu považovat za poměrně stabilní
a vyrovnanou část své hry. Kde zatím
stále trochu bojuji, to je krátká hra. Ještě
pořád hledám její ideální nastavení. Když
sahám do bagu pro trojku dřevo, cítím se
stejně jistě na drivingu i na hřišti. Zatímco
když vytahuji nedaleko greenu z bagu
„šedesátku“, ta jistota, že všechno proběhne tak, jak to vypadalo na tréninku,
někam zmizí. Jednou to ale, věřím, přijde
taky. Udělám pro to maximum.
Máte svůj hendikep golfový, svůj hendikep fyzický… Musíte se někdy prát
i s hendikepem mentálním, nebo jste
spíš golfový pohodář?
Pohodář. Jednoznačně! Golf je pro mě
radost.
Zbývá vám čas i na nějaké další
sporty nebo aktivity?
Ani na golf samotný nemám tolik času, kolik bych si přál. Jsou týdny, kdy se na něj
dostanu jen o víkendu. Takže ne, nezůstává. Můj svět je volný čas s rodinou, golf
a práce. A vzhledem k tomu, že část rodiny
hraje a s ženou pracujeme ve stejné firmě,
jsou dny, kdy se mi věci skvěle propojují.
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová
Foto: archiv Zbyňka Kotka
Na hřišti jej často spatříte v doprovodu manželky Martiny.