Kdybych měl říci co nejstručněji, čím je svébytné Chile, asi bych došel k závěru, že je

to zdánlivě nesourodé, a přitom uhrančivé

soužití dvou velmi vzdálených pólů. Na jednom z nich se nachází divoká příroda, velehory se sněhem a ledovci, pouště, brutální

demonstrace živlů v podobě zemětřesení

a tsunami. Na opačném pólu najdete zemi

organizovanou se stabilními institucemi,

bez korupce a s pořádkem a čistotou, které

často převyšují naše standardy.

Největším kapitálem Chile jsou však jeho

lidé. Když se k nim chováte s úctou a srdečně, vracejí vám to se zdravým sebevědomím, avšak s mírou vstřícnosti, na

jakou se snadno navykne a těžko odvyká.

Snad proto tu v historii vystěhovalectví

našlo domov tolik Chorvatů, Němců i Čechů. Stát se Chilanem není těžké. Horší je

s Chile se loučit. Tato reportáž je počátkem mého loučení.

PAPUDO – ZKOUŠKA TOHO, JAK

GOLF KDYSI ZAČÍNAL

Charismatická čtyřka v Cachagua s domy

„otců zakladatelů“.

a poznat blíže tři hřiště, z nichž každé je

svým způsobem osobité a unikátní.

Jak bych stručně Chile popsal? Mnoho

Evropanů si myslí, že Latinská Amerika

je víceméně homogenní oblast, plošně

charakterizovaná stereotypem Mexičana

spícího pod širákem, obrázkem Juana Valdeze z kolumbijské kávy a brazilskými tanečnicemi z karnevalu.

V izolovaných detailech to snad lze spatřit, ale daleko důležitější je skutečnost, že

každá země Latinské Ameriky má velmi

osobitou vlastní idiosynkrasii. Pochopit ji

lze pouze tehdy, když máme vůli a schopnost chápat ty velké individuální odlišnosti. Ostatně – nám také nevyhovuje,

když si nás cizinci pletou s Čečenskem

nebo Ukrajinou.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Rozhodl jsem se zahájit cestu v přímořském letovisku Papudo, ležícím 173 kilometrů severozápadně od hlavního města

Santiaga na pacifickém pobřeží. S manželkou jsme sem přijeli v neděli 23. dubna.

Ideální termín, protože právě začínal podzim, rekreanti zmizeli a počasí bylo dosud

krásně slunečné, i když trochu chladnější.

Najali jsme si přes booking.cl chatku na

břehu moře, která se ukázala být skutečně na břehu moře a přesně tak hezká

jako na fotkách. Začalo to dobře.

Papudo má dvě tváře. Můžete ho obdivovat i nenávidět. To podle toho, na kterou

se díváte. Ta hezčí sestává ze starších dřevěných staveb na pobřeží a svazích nad

ním. Mají rozličné barvy a nesou různé

architektonické prvky, avšak společně vytvářejí dojem, který vnímavému člověku

odkojenému četbou Vančury okamžitě

připomene termín „rozmarné léto“.

Útulné dřevěné hospůdky na pláži poskytují výhled na moře a kromě skvělých

rybích specialit a korýšů nabízejí rovněž

pohled na racky a zejména pelikány, kteří

rozvážně krouží nad vlnami.

O něco dál po dlouhé pláži se však nachází

řada velkostaveb – rekreačních bytů. Je to

moderní a sterilní. Lze to ignorovat nebo

přeceňovat v negativním smyslu. Záleží na

vás. Ale když půjdete dostatečně daleko za

moderní kondominia, dojdete až k divokým

plážím, kde je opět svět v pořádku.

Ovšem já jsem fanatický golfista, a tak

mým hlavním zájmem nebylo rozsoudit

kulturní spor mezi Papudem historickým

a predátorsky turistickým. Moje myšlenky

putovaly už dopředu na hřiště, které tam

existuje od roku 1932.

Samozřejmě jsem si před cestou přečetl

všechny dostupné informace, a dokonce

našel i nějaké video z dronu, přesto jsem

si však neuměl představit, jak bude doopravdy vypadat golfové hřiště na poměrně strmých a suchých svazích nad

mořem a s pískovými greeny. Věděl jsem

z historie golfu, že kdysi bývaly greeny

pískové, ale v dnešní době mi prostě nešlo

do hlavy, jak to funguje doopravdy.

Příjezd na parkoviště v neděli odpoledne

prozradil, že tam asi budeme sami. Ale

hned v okamžiku, kdy jsem začal vybalovat z kufru náčiní, sjelo se najednou jako

na povel asi deset aut. Hned vedle nás

začal rozkládat vozík sympatický mladý

Z devítky v Cachagua zahlédnete pláže i ostrov tučňáků.

51