Kdybych měl říci co nejstručněji, čím je svébytné Chile, asi bych došel k závěru, že je
to zdánlivě nesourodé, a přitom uhrančivé
soužití dvou velmi vzdálených pólů. Na jednom z nich se nachází divoká příroda, velehory se sněhem a ledovci, pouště, brutální
demonstrace živlů v podobě zemětřesení
a tsunami. Na opačném pólu najdete zemi
organizovanou se stabilními institucemi,
bez korupce a s pořádkem a čistotou, které
často převyšují naše standardy.
Největším kapitálem Chile jsou však jeho
lidé. Když se k nim chováte s úctou a srdečně, vracejí vám to se zdravým sebevědomím, avšak s mírou vstřícnosti, na
jakou se snadno navykne a těžko odvyká.
Snad proto tu v historii vystěhovalectví
našlo domov tolik Chorvatů, Němců i Čechů. Stát se Chilanem není těžké. Horší je
s Chile se loučit. Tato reportáž je počátkem mého loučení.
PAPUDO – ZKOUŠKA TOHO, JAK
GOLF KDYSI ZAČÍNAL
Charismatická čtyřka v Cachagua s domy
„otců zakladatelů“.
a poznat blíže tři hřiště, z nichž každé je
svým způsobem osobité a unikátní.
Jak bych stručně Chile popsal? Mnoho
Evropanů si myslí, že Latinská Amerika
je víceméně homogenní oblast, plošně
charakterizovaná stereotypem Mexičana
spícího pod širákem, obrázkem Juana Valdeze z kolumbijské kávy a brazilskými tanečnicemi z karnevalu.
V izolovaných detailech to snad lze spatřit, ale daleko důležitější je skutečnost, že
každá země Latinské Ameriky má velmi
osobitou vlastní idiosynkrasii. Pochopit ji
lze pouze tehdy, když máme vůli a schopnost chápat ty velké individuální odlišnosti. Ostatně – nám také nevyhovuje,
když si nás cizinci pletou s Čečenskem
nebo Ukrajinou.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Rozhodl jsem se zahájit cestu v přímořském letovisku Papudo, ležícím 173 kilometrů severozápadně od hlavního města
Santiaga na pacifickém pobřeží. S manželkou jsme sem přijeli v neděli 23. dubna.
Ideální termín, protože právě začínal podzim, rekreanti zmizeli a počasí bylo dosud
krásně slunečné, i když trochu chladnější.
Najali jsme si přes booking.cl chatku na
břehu moře, která se ukázala být skutečně na břehu moře a přesně tak hezká
jako na fotkách. Začalo to dobře.
Papudo má dvě tváře. Můžete ho obdivovat i nenávidět. To podle toho, na kterou
se díváte. Ta hezčí sestává ze starších dřevěných staveb na pobřeží a svazích nad
ním. Mají rozličné barvy a nesou různé
architektonické prvky, avšak společně vytvářejí dojem, který vnímavému člověku
odkojenému četbou Vančury okamžitě
připomene termín „rozmarné léto“.
Útulné dřevěné hospůdky na pláži poskytují výhled na moře a kromě skvělých
rybích specialit a korýšů nabízejí rovněž
pohled na racky a zejména pelikány, kteří
rozvážně krouží nad vlnami.
O něco dál po dlouhé pláži se však nachází
řada velkostaveb – rekreačních bytů. Je to
moderní a sterilní. Lze to ignorovat nebo
přeceňovat v negativním smyslu. Záleží na
vás. Ale když půjdete dostatečně daleko za
moderní kondominia, dojdete až k divokým
plážím, kde je opět svět v pořádku.
Ovšem já jsem fanatický golfista, a tak
mým hlavním zájmem nebylo rozsoudit
kulturní spor mezi Papudem historickým
a predátorsky turistickým. Moje myšlenky
putovaly už dopředu na hřiště, které tam
existuje od roku 1932.
Samozřejmě jsem si před cestou přečetl
všechny dostupné informace, a dokonce
našel i nějaké video z dronu, přesto jsem
si však neuměl představit, jak bude doopravdy vypadat golfové hřiště na poměrně strmých a suchých svazích nad
mořem a s pískovými greeny. Věděl jsem
z historie golfu, že kdysi bývaly greeny
pískové, ale v dnešní době mi prostě nešlo
do hlavy, jak to funguje doopravdy.
Příjezd na parkoviště v neděli odpoledne
prozradil, že tam asi budeme sami. Ale
hned v okamžiku, kdy jsem začal vybalovat z kufru náčiní, sjelo se najednou jako
na povel asi deset aut. Hned vedle nás
začal rozkládat vozík sympatický mladý
Z devítky v Cachagua zahlédnete pláže i ostrov tučňáků.
51