Page 50
CESTY ZA GOLFEM | Bolívie
48
|
GOLF
Nacházíme se v extrémní nadmořské
výšce. Proto se přímo vnucuje otázka, zda
cizinci, kteří přijedou do La Paz, mohou
hrát golf naplno. „Myslím, že musí tak
dva dny počkat, pohybovat se pomalu,
málo jíst a nepít moc alkohol, tělo tu hůř
tráví. Je dobré pít čaj z koky nebo užívat
Soroch chipills, což jsou tabletky na vyrov-
nání tlaku v těle,“ radí Daniel.
Celé hřiště je krásné a vypadá jako oáza
zeleně mezi skalami. Oáza, to je to pravé
slovo. Protože vybudovat golfové hřiště
v La Paz je jako chtít jej vybudovat na
poušti. A udržet ho zelené vyžaduje tvrdou
práci zahradníků a pracovníků údržby.
Měli jsme to privilegium přijít v pondělí,
kdy je golf klub zavřený, a proto jsme
se mohli procházet zcela nerušeni. Ob-
rovský klid, veliké eukalypty a všudypří-
tomné skály okolo. Kulisa skal je v každém
okamžiku jiná, hory bohaté na všechny
možné minerály hrají barvami.
Jediní, kdo se ten den na hřišti pohyboval,
byli kedíci. Mají dovoleno trénovat v pon-
dělí, když tu nikdo není, a oni zrovna mají
volno. „Je nezbytné, aby kedík uměl hrát
golf a uměl poradit,“ vysvětluje vnuk za-
kladatele hřiště, které časopis Golf Digest
letos v březnu označil za jedno ze sta nej-
lepších mimo USA.
„Nejkrásnější pohled se nabízí z druhé
jamky,“ prozrazuje Daniel. Ne, není to fo-
tomontáž, hora Ilimani vypínající se do
výšky 6 439 metrů je opravdu součástí
přenádherné scenerie kolem nás. Mraky se
rozestoupily a Ilimani se milostivě objevila
přímo ve chvíli, kdy jsme ke druhé jamce
dorazili. Její impozantní výška a bílý plášť
nás okouzlily. Vypadala, že je od nás jen
kousíček…
Zatímco barva greenu v druhém bolivij-
ském městě Santa Cruz je světle zelená,
trávník v La Paz má tmavou barvu sma-
ragdu. Mezi oběma městy panuje od ne-
paměti velká rivalita. Aby také ne.
Bolivie je obrovská země, má milion ki-
lometrů čtverečních. „Colla“ neboli člo-
věk z La Paz a náhorních plošin, který je
vážný, zamračený, málo mluví a nedůvě-
řuje, se dívá poněkud úkosem na roztan-
čené, neustále hovořící a života si užívající
obyvatele z tropických nížin, kterým se
říká „Cambas“. Cambas nesnáší vysokou
nadmořskou výšku a do La Paz jedou, jen
když musí. Proto také neexistuje recipro-
cita mezi kluby, aby si mohli návštěvníci
zahrát na hřišti v jiném městě.
„My do La Paz nejezdíme,“ tvrdí Cambas
s úsměškem. A Daniel hned na to vypráví
vtip: „Víš proč, když hrají čtyři Cambas
v Santa Cruz golf, potřebují pět kedíků? Je-
den veze vozík s pivem,“ načež se srdečně
rozesměje u vysvětluje, že v La Paz je pít na
greenu zakázané, zatímco v Santa Cruz je
to součást příjemné hry.
„K dobrým vztahům mezi La Paz a Santa
Cruz nejspíš nepřispělo ani to, že La Paz
přebral golfovému klubu v Santa Cruz ředi-
tele, bývalého hráče golfu Španěla Alexise
Garcíu Valdéze. Pod jeho vedením se za po-
sledních šest let klub zmodernizoval a hřiště
má světový standard,“ dodává Daniel Otero.
Dnešní podobu s osmnácti jamkami má
golfové hřiště posledních 20 let, z mod-
rých odpališť měří 6 728 yardů, z červe-
ných 5 583 yardů, z bílých 6 107 yardů
a nově ze zlatých 7 013 yardů. Z hlediska
náročnosti se řadí k poměrně obtížným.
Řídký vzduch způsobuje to, že hráči od-
palují rychleji, což negativně ovlivňuje
přesnost zamíření.
Sezona v La Paz běží nepřetržitě po celý
rok. Občas je trochu zima, ale v tomto
městě jsou lidé otužilejší než jinde
na světě. V žádném domě nenajdete
ústřední topení, ostatně nenajdete tu ani
jiné topení. Stále se všech ptám „proč“,
když během jednoho dne se i v létě vy-
střídají všechna roční období. Odpověď
mi dal až Daniel: „La Paz nemá „kulturu“
topení a počasí tu není tak extrémní jako
třeba v Kanadě.“
Já ovšem vím, že jedenáct měsíců spím
pod pěti dekami, přes den je horko, avšak
úderem páté odpoledne se počasí ochla-
zuje na péřovku. A doma je mnohdy
větší zima než venku, tak co může být
extrémnější…?
Krajina kolem hřiště v La Paz je skutečně
mimořádná a ze hry si odnesete nezapo-
menutelný zážitek. Klid tak blízko nebe.
Daniel pak s úctou a obdivem mluvil
o svém dědečkovi, jednom ze zakladatelů
golfového klubu a o tom, jakou námahu
a obrovskou trpělivost bylo nutno vyna-
ložit nejen ze strany zakladatelů, nýbrž
i manželek, celých rodin a příznivců golfu.
Nakonec jsme zjistili, že jsme příbuzní, ne-
boť jeho strýc se oženil s mou sestřenicí,
ale to už je jiný příběh…
DANIEL OTERO: Vášeň vykoupená trpělivostí
Daniel Otero je vnukem zakladatele GCLP a golf je pro něho vášní i životním stylem. Ostatně jako pro celou jeho ro-
dinu. Na hřišti v podstatě vyrostl a golf hraje denně, podobně aktivní zůstává i jeho sedmasedmdesátiletý otec. A dě-
deček? Ten hrál téměř do devadesáti!
Užijete si i nevšední přístupy k jamkám.