GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 37

INSTRUKCE | Výživa

35

Etikoterapie je léčebná metoda, která

k člověku přistupuje jako k souboru psy-

chologických, biologických a duchov-

ních složek, kde se každá složka na zdraví

člověka či rozvoji nemoci podílí stejnou

měrou. Známý velikán na poli analytické

psychologie C. G. Jung pak dává do sou-

vislosti vnější morálku a etické svědomí,

jejichž konfl ikt může vyústit v nemoc.

Další zajímavý pohled zastával českoslo-

venský lékař, fi lantrop a autor konceptu

etikoterapie Ctibor Bezděk, který říkal,

že nemoc sama a její povaha nemá nej-

důležitější vliv, ale rozhoduje postoj, jaký

k ní nemocný zaujme. Hlavní překážku na

cestě k uzdravení tvoří strach, jenž ochro-

muje aktivitu nemocného.

Právě strach je jedním ze sedmi pocitů,

které zdraví poškozují. Dalšími jsou závist,

křivda, zloba, vztek, lítost, nenávist, smutek.

Tyto pocity jsou zřejmě nedílnou součástí

člověka a do jisté míry vykreslují jeho cha-

rakter. Pokud si je člověk „nehýčká“ a vy-

bublají v něm jen jednou za čas, tak to ne-

musí být tak zlé. Každý golfi sta má v tomto

ohledu dobrou průpravu, protože právě

golf je hodně o ovládání některých ze zmí-

něných pocitů, jinak by hrozilo více ran na

skórekartě. Ne nadarmo se říká, že golf je

hra, která se převážně hraje na poli od ucha

k uchu. Totéž potažmo platí i pro život.

Jak jsem zmínila výše, nazírat na nemoci

optikou etikoterapie je jen pro odvážné.

Představte si případ, že půjdete k lékaři,

který si nebude brát servítky a do očí vám

řekne, že si za nemoc můžete sami. Mezi

lidmi totiž obvykle panuje přesvědčení, že

není ostuda být fyzicky nemocný, protože

nemoc přišla tak nějak sama. Navíc ně-

komu může vyhovovat role nemocného,

pociťuje lítost a účast ostatních a zcela se

oprošťuje od jakékoliv odpovědnosti za

nemoc. Už jen potvrzení lékaře zvané ne-

schopenka dává okolí jasně najevo, že do-

tyčný nemůže provádět obvyklé činnosti

a vyžaduje specifi cký přístup.

Pokud se na nemoc podíváme z descar-

tovského paradigmatu, tj. že tělo je vlastně

takový stroj, tak při jehož poruše si stačí

skočit do servisu, tedy k lékaři. Tam se tělo

pomocí léků „seřídí“ a samotný majitel

nemusí vynakládat prakticky žádnou ná-

mahu. Co však nastane, když má porou-

chané třeba vztahy nebo životosprávu?

Na to i ten nejlepší servis nestačí. Navíc je

člověk nucen si připustit zodpovědnost za

„porouchání“, což může být velmi obtížné,

ale ještě obtížnější je, že roli opraváře

bude muset vzít sám na sebe.

Představte si, kdyby v našich končinách pa-

noval opačný pohled na nemoc, že si za

ni může každý sám, ať už svým přístupem

k životu, svými myšlenkovými pochody či

jednáním. V některých asijských zemích

je takový pohled na svět běžný a uvedený

trend stále více prosakuje i do našich kon-

čin. Nicméně připuštění si viny by nemělo

znamenat nenávist k vlastní osobě, ale ak-

tivní impuls k tomu stát se lepším.

Kdo za to může?

Už Sokrates děl, že tělo je jen obalem duše, a jakmile onemocní duše, onemocní i tělo.

Právě touto provázaností stavu člověka a psychického rozpoložení se zabývá etikote-

rapie. Nejedná se o žádné šarlatánství, neboť základy zjevně položil již zmíněný Sokra-

tes a probírá se kupříkladu i na jedné z našich nejstarších univerzit. Zajímavé na etiko-

terapii je, že otevírá pohledy na sebe sama, pokud však k tomu člověk najde odvahu.

Text: Magda Jochmanová

Když jsme v pohodě, tato pohoda z nás vyzařuje a takové lidi potkáváme.