CESTY ZA GOLFEM | Chile

Zjevně jsme byli zatím jediní zákazníci.

Ale během příprav dorazily tři automobily.

Vystoupili z nich tři starší pánové, kteří

sdíleli shodné charakteristiky vnější upravenosti a fyzické zdatnosti. Jak bývá v Chile

zvykem, hned jsme se dali do řeči. Byli to

vysloužilí důstojníci chilského vojenského

námořnictva. Jejich soud o hřišti Santa Augusta byl jednoznačný – nejlepší poměr

mezi cenou a zážitkem v Chile. A možná

i leckde jinde.

Zdvořilí mariňáci nám nabídli, že půjdou za

námi a budou nás orientovat, kdybychom

se ztratili na velkém hřišti rozkládajícím se

na 57 hektarech. S díky jsem odpověděl:

„Jasně, admirálové!“

Nevím, jak to máte vy, ale mne se vždycky

před první ranou na dosud neznámém

golfovém hřišti zmocní infantilní euforie.

Ta se ještě umocnila, když se mi povedlo

dobře odehrát z odpaliště vysoko nad fervejí. Jakmile jsme sešplhali dolů, konstatovali jsme, že povrchy jsou (jako u předešlých dvou hřišť) z bermudy.

Jenže v Santa Augusta je třeba řešit jeden technický faktor. V okolí žije zřejmě

enormní množství králíků a skoro pokaždé

míček leží tak, že dobrý kontakt je znemožněn množstvím bobků. Takže jsme si

improvizovaně stanovili králičí pravidlo. Namísto odstraňování stovky bobků přemístit

míček na nejbližší místo bez nich.

Hřiště je především velmi klidné a prvních

devět jamek se zcela začleňuje do kontextu borových lesů a eukalyptů. Design

je zdařilý a délky úctyhodné. Celkem měří

6 200 metrů pro muže a 5 179 metrů pro

ženy. Architektonicky se nejedná v žádném případě o kopírování americké Augusty. Jedinou zjevnou podobností jsou

borovice okolo fervejí.

První devítka v nás vyvolala dojem golfověpřírodní euforie. Ale byli jsme napjatí, protože paní v recepci nám před hrou sdělila,

že druhá devítka je velmi odlišná. Co může

znamenat, když je něco odlišné od něčeho

hezkého?

Ovšem desátá jamka nenaznačovala žádný

dramatický obrat. Vcelku přátelský dogleg doleva, pokud ovšem člověk dokáže

přehrát nebo obehrát statnou borovici.

Také následující třípar nebyl nijak odlišný

od dobré kvality první devítky. Jeho velké

56 | GOLF

převýšení směrem dolů však prozrazovalo,

že sestupujeme k moři.

Dvanáctka, par 4 o délce 383 metrů,

kromě prověrky pro fervejová dřeva rovněž představuje zjevnou cestu k jamkám

finálním okolo mořské zátoky. Třináctka

nabídne naprosto dech beroucí pohled na

zátoku. Je to jamka sledující břeh moře,

kde golfista „srdcař“ vůbec nemyslí na

skóre ani na strategii. Široká fervej vyzývá

k životnímu drajvu, který je jakoby usměrňován stromkem uprostřed pětisetmetrové jamky.

Člověk prostě neví, na co se má dříve dívat.

Jestli na bizarní stavby bývalé velrybářské

základny Quintay nebo na srázy a dramatické skály vroubící mořskou zátoku či na

krásnou fervej a green vepředu. Nicméně

o greenech v Santa Augusta platí to samé,

co jsem napsal o greenech v Cachagua.

Na pohled ostříhané, avšak jejich charakter

je houbovitý a jsou pomalejší, než se zdá.

Zjevně je tento způsob zakládání a údržby

greenů vhodný z hlediska suchého klimatu

a invaze slaného vzduchu z moře.

Myslím, že golf si na druhé devítce v Santa

Augusta užiju až při další zastávce, pokud

mi ji osud dopřeje. Během první návštěvy

jsem byl tolik zaujat, že jsem hrál spíše jako

doprovodný program vedle kochání se výhledy na moře a fotografování.

Závěrečné jamky se vzdalují od moře

a mezi borovicemi se přibližují zpět ke klubovně. Opět dobrý design a zajímavé výzvy. O poslední jamce jsem věděl jen to,

že se jedná o pětipar v délce 498 metrů

pro muže a 453 metrů pro ženy. Náročná

výzva pro nohy unavené různými výstupy

a sestupy.

Drajv se moc nepovedl, podobně to dopadlo s druhou ranou. Zůstalo mi 193

metrů na green. Ale i té ráně trošku chybělo, a proto jsem míček v letu postrkoval očima. Dopadl těsně před greenem

a ozval se divný zvuk nárazu do plastu.

Když jsem přišel blíže, viděl jsem, že

jamkoviště zepředu chrání jezírko, které

je však zcela bez vody. Zůstal jen ošklivý

plast. To vypovídá o dlouhodobém problému údržby hřišť v této oblasti a na

většině chilského území. Vody se nedostává a je velmi drahá. Proto vodní plochy často představují „Achillovu patu“

chilských hřišť.

Nicméně celkový dojem mohu shrnout

následovně – kromě borovic a herní náročnosti nemá nic společného s Augustou, kterou známe z Masters. Santa Augusta má však vlastní identitu, která ji

opravňuje k tomu, aby byla svátkem pro

každého golfistu. A když k tomu připočteme green fee v ekvivalentu 553 českých

korun, pak by se nad poměrem zážitek/

hodnota měli zamyslet všichni, kdo stanovují ceny green fee na našich hřištích.

ZÁVĚR

Mohu všechna tři popsaná hřiště doporučit všem českým golfistům, kteří rádi jezdí

do zahraničí poznávat nová hřiště? Odpověď je jednoduchá. Určitě ne všem. Návštěvu doporučuji pouze těm, kteří jsou

vnímaví a více než perfekcionismus a „glamour“ lokality dokáží vnímat autentickou

krásu a osobitost. Tato hřiště nejsou pro

ty, kdo se chtějí chlubit jejich návštěvou

v hipsterských lokálech a na snobských

party. Ale opravdu nadšené golfisty a milovníky přírody určitě uspokojí.

Ze hřiště Santa Augusta se nabízí výhled na bývalou velrybářskou vesnici.