CESTY ZA GOLFEM | Chile
Zjevně jsme byli zatím jediní zákazníci.
Ale během příprav dorazily tři automobily.
Vystoupili z nich tři starší pánové, kteří
sdíleli shodné charakteristiky vnější upravenosti a fyzické zdatnosti. Jak bývá v Chile
zvykem, hned jsme se dali do řeči. Byli to
vysloužilí důstojníci chilského vojenského
námořnictva. Jejich soud o hřišti Santa Augusta byl jednoznačný – nejlepší poměr
mezi cenou a zážitkem v Chile. A možná
i leckde jinde.
Zdvořilí mariňáci nám nabídli, že půjdou za
námi a budou nás orientovat, kdybychom
se ztratili na velkém hřišti rozkládajícím se
na 57 hektarech. S díky jsem odpověděl:
„Jasně, admirálové!“
Nevím, jak to máte vy, ale mne se vždycky
před první ranou na dosud neznámém
golfovém hřišti zmocní infantilní euforie.
Ta se ještě umocnila, když se mi povedlo
dobře odehrát z odpaliště vysoko nad fervejí. Jakmile jsme sešplhali dolů, konstatovali jsme, že povrchy jsou (jako u předešlých dvou hřišť) z bermudy.
Jenže v Santa Augusta je třeba řešit jeden technický faktor. V okolí žije zřejmě
enormní množství králíků a skoro pokaždé
míček leží tak, že dobrý kontakt je znemožněn množstvím bobků. Takže jsme si
improvizovaně stanovili králičí pravidlo. Namísto odstraňování stovky bobků přemístit
míček na nejbližší místo bez nich.
Hřiště je především velmi klidné a prvních
devět jamek se zcela začleňuje do kontextu borových lesů a eukalyptů. Design
je zdařilý a délky úctyhodné. Celkem měří
6 200 metrů pro muže a 5 179 metrů pro
ženy. Architektonicky se nejedná v žádném případě o kopírování americké Augusty. Jedinou zjevnou podobností jsou
borovice okolo fervejí.
První devítka v nás vyvolala dojem golfověpřírodní euforie. Ale byli jsme napjatí, protože paní v recepci nám před hrou sdělila,
že druhá devítka je velmi odlišná. Co může
znamenat, když je něco odlišné od něčeho
hezkého?
Ovšem desátá jamka nenaznačovala žádný
dramatický obrat. Vcelku přátelský dogleg doleva, pokud ovšem člověk dokáže
přehrát nebo obehrát statnou borovici.
Také následující třípar nebyl nijak odlišný
od dobré kvality první devítky. Jeho velké
56 | GOLF
převýšení směrem dolů však prozrazovalo,
že sestupujeme k moři.
Dvanáctka, par 4 o délce 383 metrů,
kromě prověrky pro fervejová dřeva rovněž představuje zjevnou cestu k jamkám
finálním okolo mořské zátoky. Třináctka
nabídne naprosto dech beroucí pohled na
zátoku. Je to jamka sledující břeh moře,
kde golfista „srdcař“ vůbec nemyslí na
skóre ani na strategii. Široká fervej vyzývá
k životnímu drajvu, který je jakoby usměrňován stromkem uprostřed pětisetmetrové jamky.
Člověk prostě neví, na co se má dříve dívat.
Jestli na bizarní stavby bývalé velrybářské
základny Quintay nebo na srázy a dramatické skály vroubící mořskou zátoku či na
krásnou fervej a green vepředu. Nicméně
o greenech v Santa Augusta platí to samé,
co jsem napsal o greenech v Cachagua.
Na pohled ostříhané, avšak jejich charakter
je houbovitý a jsou pomalejší, než se zdá.
Zjevně je tento způsob zakládání a údržby
greenů vhodný z hlediska suchého klimatu
a invaze slaného vzduchu z moře.
Myslím, že golf si na druhé devítce v Santa
Augusta užiju až při další zastávce, pokud
mi ji osud dopřeje. Během první návštěvy
jsem byl tolik zaujat, že jsem hrál spíše jako
doprovodný program vedle kochání se výhledy na moře a fotografování.
Závěrečné jamky se vzdalují od moře
a mezi borovicemi se přibližují zpět ke klubovně. Opět dobrý design a zajímavé výzvy. O poslední jamce jsem věděl jen to,
že se jedná o pětipar v délce 498 metrů
pro muže a 453 metrů pro ženy. Náročná
výzva pro nohy unavené různými výstupy
a sestupy.
Drajv se moc nepovedl, podobně to dopadlo s druhou ranou. Zůstalo mi 193
metrů na green. Ale i té ráně trošku chybělo, a proto jsem míček v letu postrkoval očima. Dopadl těsně před greenem
a ozval se divný zvuk nárazu do plastu.
Když jsem přišel blíže, viděl jsem, že
jamkoviště zepředu chrání jezírko, které
je však zcela bez vody. Zůstal jen ošklivý
plast. To vypovídá o dlouhodobém problému údržby hřišť v této oblasti a na
většině chilského území. Vody se nedostává a je velmi drahá. Proto vodní plochy často představují „Achillovu patu“
chilských hřišť.
Nicméně celkový dojem mohu shrnout
následovně – kromě borovic a herní náročnosti nemá nic společného s Augustou, kterou známe z Masters. Santa Augusta má však vlastní identitu, která ji
opravňuje k tomu, aby byla svátkem pro
každého golfistu. A když k tomu připočteme green fee v ekvivalentu 553 českých
korun, pak by se nad poměrem zážitek/
hodnota měli zamyslet všichni, kdo stanovují ceny green fee na našich hřištích.
ZÁVĚR
Mohu všechna tři popsaná hřiště doporučit všem českým golfistům, kteří rádi jezdí
do zahraničí poznávat nová hřiště? Odpověď je jednoduchá. Určitě ne všem. Návštěvu doporučuji pouze těm, kteří jsou
vnímaví a více než perfekcionismus a „glamour“ lokality dokáží vnímat autentickou
krásu a osobitost. Tato hřiště nejsou pro
ty, kdo se chtějí chlubit jejich návštěvou
v hipsterských lokálech a na snobských
party. Ale opravdu nadšené golfisty a milovníky přírody určitě uspokojí.
Ze hřiště Santa Augusta se nabízí výhled na bývalou velrybářskou vesnici.