Page 58
CESTY ZA GOLFEM | Chile
56
|
GOLF
Zjevně jsme byli zatím jediní zákazníci.
Ale během příprav dorazily tři automobily.
Vystoupili z nich tři starší pánové, kteří
sdíleli shodné charakteristiky vnější uprave-
nosti a fyzické zdatnosti. Jak bývá v Chile
zvykem, hned jsme se dali do řeči. Byli to
vysloužilí důstojníci chilského vojenského
námořnictva. Jejich soud o hřišti Santa Au-
gusta byl jednoznačný – nejlepší poměr
mezi cenou a zážitkem v Chile. A možná
i leckde jinde.
Zdvořilí mariňáci nám nabídli, že půjdou za
námi a budou nás orientovat, kdybychom
se ztratili na velkém hřišti rozkládajícím se
na 57 hektarech. S díky jsem odpověděl:
„Jasně, admirálové!“
Nevím, jak to máte vy, ale mne se vždycky
před první ranou na dosud neznámém
golfovém hřišti zmocní infantilní euforie.
Ta se ještě umocnila, když se mi povedlo
dobře odehrát z odpaliště vysoko nad fer-
vejí. Jakmile jsme sešplhali dolů, konstato-
vali jsme, že povrchy jsou (jako u přede-
šlých dvou hřišť) z bermudy.
Jenže v Santa Augusta je třeba řešit je-
den technický faktor. V okolí žije zřejmě
enormní množství králíků a skoro pokaždé
míček leží tak, že dobrý kontakt je zne-
možněn množstvím bobků. Takže jsme si
improvizovaně stanovili králičí pravidlo. Na-
místo odstraňování stovky bobků přemístit
míček na nejbližší místo bez nich.
Hřiště je především velmi klidné a prvních
devět jamek se zcela začleňuje do kon-
textu borových lesů a eukalyptů. Design
je zdařilý a délky úctyhodné. Celkem měří
6 200 metrů pro muže a 5 179 metrů pro
ženy. Architektonicky se nejedná v žád-
ném případě o kopírování americké Au-
gusty. Jedinou zjevnou podobností jsou
borovice okolo fervejí.
První devítka v nás vyvolala dojem golfově-
přírodní euforie. Ale byli jsme napjatí, pro-
tože paní v recepci nám před hrou sdělila,
že druhá devítka je velmi odlišná. Co může
znamenat, když je něco odlišné od něčeho
hezkého?
Ovšem desátá jamka nenaznačovala žádný
dramatický obrat. Vcelku přátelský dog-
leg doleva, pokud ovšem člověk dokáže
přehrát nebo obehrát statnou borovici.
Také následující třípar nebyl nijak odlišný
od dobré kvality první devítky. Jeho velké
převýšení směrem dolů však prozrazovalo,
že sestupujeme k moři.
Dvanáctka, par 4 o délce 383 metrů,
kromě prověrky pro fervejová dřeva rov-
něž představuje zjevnou cestu k jamkám
fi nálním okolo mořské zátoky. Třináctka
nabídne naprosto dech beroucí pohled na
zátoku. Je to jamka sledující břeh moře,
kde golfi sta „srdcař“ vůbec nemyslí na
skóre ani na strategii. Široká fervej vyzývá
k životnímu drajvu, který je jakoby usměr-
ňován stromkem uprostřed pětisetmet-
rové jamky.
Člověk prostě neví, na co se má dříve dívat.
Jestli na bizarní stavby bývalé velrybářské
základny Quintay nebo na srázy a drama-
tické skály vroubící mořskou zátoku či na
krásnou fervej a green vepředu. Nicméně
o greenech v Santa Augusta platí to samé,
co jsem napsal o greenech v Cachagua.
Na pohled ostříhané, avšak jejich charakter
je houbovitý a jsou pomalejší, než se zdá.
Zjevně je tento způsob zakládání a údržby
greenů vhodný z hlediska suchého klimatu
a invaze slaného vzduchu z moře.
Myslím, že golf si na druhé devítce v Santa
Augusta užiju až při další zastávce, pokud
mi ji osud dopřeje. Během první návštěvy
jsem byl tolik zaujat, že jsem hrál spíše jako
doprovodný program vedle kochání se vý-
hledy na moře a fotografování.
Závěrečné jamky se vzdalují od moře
a mezi borovicemi se přibližují zpět ke klu-
bovně. Opět dobrý design a zajímavé vý-
zvy. O poslední jamce jsem věděl jen to,
že se jedná o pětipar v délce 498 metrů
pro muže a 453 metrů pro ženy. Náročná
výzva pro nohy unavené různými výstupy
a sestupy.
Drajv se moc nepovedl, podobně to do-
padlo s druhou ranou. Zůstalo mi 193
metrů na green. Ale i té ráně trošku chy-
bělo, a proto jsem míček v letu postrko-
val očima. Dopadl těsně před greenem
a ozval se divný zvuk nárazu do plastu.
Když jsem přišel blíže, viděl jsem, že
jamkoviště zepředu chrání jezírko, které
je však zcela bez vody. Zůstal jen ošklivý
plast. To vypovídá o dlouhodobém pro-
blému údržby hřišť v této oblasti a na
většině chilského území. Vody se nedo-
stává a je velmi drahá. Proto vodní plo-
chy často představují „Achillovu patu“
chilských hřišť.
Nicméně celkový dojem mohu shrnout
následovně – kromě borovic a herní ná-
ročnosti nemá nic společného s Augus-
tou, kterou známe z Masters. Santa Au-
gusta má však vlastní identitu, která ji
opravňuje k tomu, aby byla svátkem pro
každého golfi stu. A když k tomu připoč-
teme green fee v ekvivalentu 553 českých
korun, pak by se nad poměrem zážitek/
hodnota měli zamyslet všichni, kdo stano-
vují ceny green fee na našich hřištích.
ZÁVĚR
Mohu všechna tři popsaná hřiště doporu-
čit všem českým golfi stům, kteří rádi jezdí
do zahraničí poznávat nová hřiště? Odpo-
věď je jednoduchá. Určitě ne všem. Ná-
vštěvu doporučuji pouze těm, kteří jsou
vnímaví a více než perfekcionismus a „gla-
mour“ lokality dokáží vnímat autentickou
krásu a osobitost. Tato hřiště nejsou pro
ty, kdo se chtějí chlubit jejich návštěvou
v hipsterských lokálech a na snobských
party. Ale opravdu nadšené golfi sty a mi-
lovníky přírody určitě uspokojí.
Ze hřiště Santa Augusta se nabízí výhled na bývalou velrybářskou vesnici.