Page 16
14
|
GOLF
RORY SABBATINY
Po mnoho let býval na PGA Tour za lotra, dokonce
i ostatní hráči ho v anketách řadili na čelní příčky
černých listin. Do oka si nepadl s Vijayem Singem
nebo Seanem O‘Hairem. Benu Craneovi dal na
Booz Allen Classic (2005) svérázným způsobem
najevo, že není spokojen s rychlostí jeho hry.
Sabbatini tehdy dopatoval na 17. jamce a odkráčel
k dalšímu odpališti, nechaje Cranea dohrát jamku
samotného.
Opakovaně se opřel i do Woodse. Nejprve v květnu
2007 na Wachovia Championship, kde šel do
fi nále z vedení s náskokem jedné rány, aby prohrál
o pět. Přesto se nerozpakoval tvrdit, že „Woods byl
ten den porazitelnější než kdykoliv předtím“. Ve
stejném roce nechal na Bridgestone Invitational
odvést fanouška, který ho provokoval dotazem
na Tigera Woodse. Vše vyvrcholilo v prosinci téže
sezony, kdy odstoupil z Target World Challenge,
což je Tigerova posezónní akce. Učinil tak jako
jediný hráč v historii tohoto podniku.
Z jiného soudku je událost z Northern Trust
Open před třemi lety. Na jedné z jamek zahrál
míč do rafu, načež mu ho jeden z dobrovolníků
pomohl nalézt. Místo vděku jej Sabbatini pořádně
„zpražil“, neboť měl za to, že dotyčný míčem
pohnul. Jihoafričan se později za své chování
omluvil, víceméně ve snaze vyhnout se pokutě.
vlastností – aroganci nebo zahleděnost
do sebe. O populárním vítězi majorů pak
jeden z turnajových organizátorů pro-
nesl: „Z něho mně vždycky zběsile bije
srdce.“ Golfoví „andělé“ jsou jiní – šle-
chetní, poděkují dobrovolníkům za je-
jich práci, při Pro-Am vám pomohou číst
dráhu patu nebo vám dají autogram, tře-
baže se cítí pod psa.
Jako třeba McDowell. Na Arnold Palmer
Invitational před dvěma lety bojoval
s Woodsem o titul, ale nakonec zahrál
74 a prohrál o pět ran. Už se, plný zkla-
mání, chystal odjet, když ho zastavila
matka s dcerou s prosbou o autogram.
G-Mac stáhl okénko auta a podepsal
se, načež ho žena požádala, zda by ho
mohla vyfotit se svou dcerou. „Žádný
problém,“ odpověděl, zaparkoval
a ochotně pózoval.
Dobří chlapíci prostě vědí, odkud přišli.
Jsou milí k fanouškům, dobrovolníkům,
poskytnou interview. A nejsou příjemní
pouze tehdy, když se dívá kamera.
Stejně tak charitu nepovažují za nutné
zlo, díky svým způsobům mohou být
dáváni za vzor. Dokonalí ambasadoři
hry. Jako svého času, a vlastně dodnes,
Arnold Palmer. „Všem nastavil laťku
strašně vysoko,“ potvrzuje známý spor-
tovní psycholog Bob Rotella.
Naštěstí má zdatné následovníky.
Třeba takový Bo Van Pelt, o němž s re-
spektem hovoří bez rozdílu všichni.
„Nemyslím, že bych dál pracoval jako
kedík, pokud bych nenosil hole jemu,“
prozradil Mark Chaney. „Je velmi ohle-
duplný a respektovaný. Jedná s kedíky
jako se sobě rovnými. A stejně tak se
chová k dobrovolníkům, kterým ni-
kdy nezapomene poděkovat za jejich
péči a čas.“
Vysoký kredit mají i J. J. Henry, Matt
Kuchar, Steve Stricker nebo K. J. Choi
pro své charitativní aktivity týkající
se především dětí. Na fanoušky si čas
vždycky udělá i Rickie Fowler. Na Me-
morialu před dvěma lety ho postihla
nevolnost z horka, když vtom se na
něho po dohrání kola sesypali „lovci“
autogramů. „Přátelé, omdlívám,“
omlouval se Ricke. „Dejte mi patnáct
minut, abych se vzpamatoval, a já se
vrátím.“ A jak slíbil, tak splnil. Možná
si ani on sám v tu chvíli neuvědomo-
val, co pro takového sedmiletého kluka
jeho podpis znamená…
MÁ KAŽDÝ JEKYLL SVÉHO
HYDEA?
Nikdo ale není jen černý, nebo bílý.
A dost možná se v každém démonovi
ukrývá kus anděla. Z šeku za výhru
na PGA Championship ukrojil pořádný
díl a věnoval jej rodině mladíka, jehož
zabil blesk, čtyři hodiny cestoval na
neohlášenou návštěvu, aby utěšil roz-
vádějícího se kamaráda, v Jihoafrické
republice neváhal dojet pro kedíka, kte-
rého na hřišti málem podřízli. I taková
je tvář Johna Dalyho.
Fandové, zdá se, mají pro „vyděděnce“
slabost. I Kima vzali na milost. Když
se v jedné anketě ptali na jeho životní
styl, 72 % z nich radilo nechat ho na
pokoji, ať si žije po svém. Rtuťovitý Kim
se všemi svými živočišnými gesty do-
káže diváky vtáhnout do děje. Stejně
jako límečky nahrazují v jisté míře
stojáčky, i fanoušci vítají změnu, kon-
trast, odlišnost. Nechtějí roboty stro-
jově omílající, co jim kdo „diktuje“, ale
gesta, emoce, vlastní názory.
À propos, docela by mě zajímalo, jak to
vypadá v českém rybníku. Vždyť i česká
PGA má svůj kodex profesionála, který
do určité míry definuje, co se musí. Ne-
jde jen o líbivou fasádu? A máme tu
„golfové anděly“, které lze považovat
za skutečné vzory?
TÉMA MĚSÍCE | Pohled za oponou
Profesionální golfi sté se často angažují v řadě charitativních projektů. Svého času se jich
v mnohem větší míře než dnes účastnil i Tiger Woods.
Foto: Globe Media/Reuters