DRIVING | Móda a životní styl

Dramatické příběhy

psané v kalhotách

Obléct si kalhoty patří jistě k jedné z nejčastějších činností, které muži dělají. Prakticky denně berou své „gatě“ ze skříně, věšáku nebo opěradla židle, pokud si je den

předem připravili nebo, namísto úklidu do skříně, na opěradlo odložili. Ženy je dohánějí a velká část je na tom s nošením kalhot téměř jako muži.

Text: Daniel Šmíd

Považuji proto za vhodné, abych jednomu

z našich dennodenních průvodců, tedy

kalhotám, věnoval pár odstavců. Vždyť jejich důležitost skloňují již po staletí moudří

muži nejen z vesnic, ponechávajíce nám

volbu, když říkají, že kdosi „má v kalhotách“ a jiný zase „má v kalhotách kdovíco“.

Původ kalhot sahá do centrální Asie,

kde se nosily jako dva samostatné kusy

oděvu, jen jako nohavice připevněné

k opasku. Obě strany beder byly buď překryty bederními rouškami, nebo ještě

častěji delším svrchním dílem, košilí

staženou v pase.

Nejstarší nálezy kalhot datují tento kus

oděvu do období 13. až 10. století před

Kristem. Přeskočím tisíce let vývoje těchto

76 | GOLF

Mít kalhoty se více než k ženám vztahuje

k mužům, byť jsou dnes pevnou a již neodmyslitelnou součástí i dámského šatníku. Nebylo tomu tak však vždy. První

kalhoty pro ženy v naší, řekněme západní,

společnosti navrhl ve své době fenomenální francouzský módní návrhář Paul

Poiret. V roce 1913 přinesl na módní molo

jím nazvané „harémové kalhoty“, inspirované kostýmy tehdy velmi populárního

baletu Šeherezáda ruského skladatele Nikolaje Rimskij-Korsakova.

Zřejmě by se za práva žen nosit běžně

kalhoty bily i jiné známé ženy, nebýt dvou

nejvýraznějších. V ranných 20. letech minulého století však pomyslný prapor ve

tvaru ženských kalhot nesly dvě dámy.

Slavná německá herečka a zpěvačka Marlene Dietrich a americká hvězda stříbrného plátna Katharine Hapburn. Fotografie, které je často zobrazovaly v tehdy pro

ženy absolutně nepřijatelných a provokativních oděvech, tedy v kalhotách, způsobily, že se kalhoty pomalu dostaly do

šatníků žen.

Do šatníků žen kalhoty pronikaly pomalu.

Slovo pomalu bych mohl napsat s velkým

P na začátku, případně celé slovo podtrhnout, napsat kurzívou nebo tučně. Důvodem je fakt, že až v roce 1960 předvedl francouzský módní návrhář André

Courrèges dámské kalhoty jako módní prvek a dal podnět k dnes běžnému kalhotovému kostýmu a džínům pro ženy.

Další příklad pomalosti v pronikání kalhot do šatníků žen, v té době plných šatů

a sukní, je fakt, že až v roce 1969 se kalhoty na ženě poprvé dostaly do amerického kongresu. Donesla je tam Charlotte

Reid. O dalších dvacet let později, v roce

1989, otevřela dveře amerického senátu

Rebecca Morgan, tehdejší senátorka státu

Kalifornie. Pro svět kalhot v ženských šatnících jsou tyto kroky s jistou nadsázkou

srovnatelné s prvními kroky na Měsíci.

většinou funkčních nohavic, které si národy, jejich vrstvy i třídy přizpůsobily

tomu, čemu se právě věnovaly. Tam lovu,

tam téměř permanentní jízdě na koni,

jinde většinou chůzi mezi trnitými keři.

Vynechám také národy a jejich skupiny,

kde se kalhoty jako viditelná součást pánského oděvu neujaly a dodnes se muži

oblékají do sukní nebo „plášťů“, které kalhoty zcela zakrývají.