DRIVING | Móda a životní styl
Jsem v jistém směru staromilský a konzervativní, líbí se mi ženy v šatech a sukních.
Nepopírám atraktivitu žen v kalhotách,
avšak sukně jim, podle mého názoru, sluší
více. Nám mužům také sluší sukně, podíváme-li se na zástupce našeho pohlaví
Seana Conneryho, jak se hrdě ve skotském kroji účastní i těch nejdůležitějších
ceremonií.
Více, a opět ze mě promlouvá ten konzervatismus, nám mužům sluší kalhoty.
Opačně opět uznávám, že ženy v ženských kalhotách jsou bytosti mému oku lahodící. Avšak v sukních nemají konkurenci.
Žena oblečená v příliš těsných a očividně,
co se odpovídající velikosti týče, malých
kalhotách patří mezi časté obrázky, které
jsem nucen pozorovat.
Kalhoty jsou různé. Jejich různost podporuje stále přítomná formalita v oděvu, respektive formálnost příležitosti, ke které
daný oděv volíme. Na pomyslném „formalometru“ nebo „formalitoměru“, chcete-li,
jsou na samém vrcholu kalhoty oblekového střihu.
To jsou ty, které nelze přehlédnout pro jejich výraznou součást, a sice puky. Ostře
nažehlené středy předních i zadních dílů
kalhot sestupující od třísel nebo přímo ze
záhybů pod pasovými límcem až k spodnímu okraji. Nažehlené puky mají pro
mužskou siluetu obrovský význam, proto
existují stále, téměř 150 let beze změny.
Výrazně zeštíhlují nohu a ubírají tak mužům, většinou nadbytečné, kilogramy.
Pro tento typ kalhot jsou typické také
přední klínové kapsy, které umožňují pohodlné vsunutí ruky do kapesního váčku
a opět, svým vertikálním vedením, opticky
zužují mužské boky. Kalhoty oblekového
střihu mají na zadní straně volitelně jednu
nebo dvě výpustkové kapsy, tedy horizontálně vedené otvory, které neslouží ničemu jinému než estetice a odlišení pánských od kalhot dámských.
DANIEL ŠMÍD
DANI
Vizí autora
au tohoto článku je zlepšit
chování a oblékání lidí kolem něj.
chová
Daniel Šmíd
Š je lektor a mentor,
přednáší o korektním
pře
chování a vztazích, soudobé
ch
sspolečenské a obchodní
etiketě a tématech spojených s moudrým oblékáním. Více
o něm na www.danielsmid.cz.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Dámské kalhoty tohoto střihu nemají
žádné zadní kapsy a přední kapsy jsou
velmi často trvale zašité, aby se nerozevíraly. Kalhoty, které mají „držet puky“ jsou
vyrobeny nejčastěji z vlny. Ta má vynikající tvarovou paměť a díky tomu zůstávají
puky dlouho viditelně nažehlené.
Druhou výraznou skupinou jsou kalhoty
bavlněné. Mezi těmi vynikají dvě podskupiny – těžké bavlněné kalhoty a jejich
lehké sestřenice. Chinos jsou lehké kalhoty,
které jsou na stupni formality níže než
kalhoty oblekového střihu, byť mají, až na
jednu či dvě maličkosti, stejný střih. Těmi
maličkostmi jsou zmíněné puky a případné manžety. Na bavlněných kalhotách
puky nedrží, bavlna nemá tak výraznou
tvarovou paměť a tím ani takovou odolnost proti pomačkání.
Bavlněné elegantní kalhoty tohoto typu
jsou většinou vyrobeny z látky s názvem
kepr. Keprová vazba, tedy vzor, vytváří
jemné diagonální proužky, které uvidíte,
až se na kalhoty podíváte z blízka. Název
„chinos“ (čti činos) je zbytkem španělského sousloví „pantalones chinos“, tedy
„čínské kalhoty“. Toto označení nesou
z dob španělsko-americké války v roce
1898. Jemná látka a mnohdy i celé lehké
kalhoty, vhodné pro boje v teplém Karibiku, se vyráběly v Číně. Dnes jsou chinos
nezastupitelné v teplých částech roku jako
kalhoty číslo jedna pro ležérně elegantní
a poloformální až neformální styl.
Těmi těžkými, které dnes v naší západní
civilizaci zaujímají pevné místo téměř
v každém šatníku, myslím džíny. Už samotné jméno těchto kalhot prošlo během
staletí mnoha kotrmelci. Čeština převzala
název z anglického „jeans“, angličtina
tento plurál vytvořila ze singuláru „jean“,
což je fonetický přepis francouzského
názvu „Gênes“, jenž ve francouzštině
označuje město Genoa v Itálii. A právě
odtud pochází jedna z větví těžké, v té
době již modré, indigem barvené látky
na výrobu oděvů pro horníky na tehdy
divokém západě.
Druhý název, který naše džíny doprovází
na každém kroku, je slovo „denim“. I na
něm se podepsala pomyslná tichá pošta,
která dělá ze slov slova jiná. Dalším místem, kde se v Evropě látka zvaná „serge“
(čti serž) na výrobu pracovních kalhot
Mít kalhoty se více než k ženám vztahuje
k mužům, byť jsou dnes pevnou a již
neodmyslitelnou součástí i dámského šatníku.
vyráběla, bylo francouzské město Nimmes (čti nim). Látka z tohoto města, tedy
„Serge de Nimmes“, byla později přímo
zkomolena na „denim“.
Ať dámské nebo pánské džíny již zdaleka
nejsou pracovním oděvem, natož pak pro
horníky. Také nejsou známkou rebelství
a protestu, jakým byly v 50. letech minulého století, kdy je „bouřliváci“ Marlon
Brando a James Dean v kasovních trhácích
tehdejší doby oblékali.
Na nošení džínů u nás se však podepsal
jejich nedostatek a mnohdy i zákaz nošení v době socialismu. Dnes je neumíme
nosit. Nosíme je v létě a je nám v nich
teplo, nosíme je ke sportovním bundám
a vypadáme divně. Nosíme je do kanceláře a v hutné, těžké látce mačkáme své
vnitřnosti.
A potom se naše tělo doma, celý den
natlačené do džínů zanechávající otlaky
a stopy na kůži, uvolní a vpadne do neforemných, vytahaných tepláků a jménem
pohodlnosti pohřbíme vlastní estetiku
v záhybech. Ty výrazné záhyby překryjeme vytahaným trikem. Tepláky jsou
oděvy na sport. Nedoporučuji je nosit
mimo hřiště, tělocvičny, posilovny a fitness
studia, a proto je nemohu do svého vlastního výčtu kalhot zařadit ani na to nejméně formální místo.
77