DRIVING | Móda a životní styl

Jsem v jistém směru staromilský a konzervativní, líbí se mi ženy v šatech a sukních.

Nepopírám atraktivitu žen v kalhotách,

avšak sukně jim, podle mého názoru, sluší

více. Nám mužům také sluší sukně, podíváme-li se na zástupce našeho pohlaví

Seana Conneryho, jak se hrdě ve skotském kroji účastní i těch nejdůležitějších

ceremonií.

Více, a opět ze mě promlouvá ten konzervatismus, nám mužům sluší kalhoty.

Opačně opět uznávám, že ženy v ženských kalhotách jsou bytosti mému oku lahodící. Avšak v sukních nemají konkurenci.

Žena oblečená v příliš těsných a očividně,

co se odpovídající velikosti týče, malých

kalhotách patří mezi časté obrázky, které

jsem nucen pozorovat.

Kalhoty jsou různé. Jejich různost podporuje stále přítomná formalita v oděvu, respektive formálnost příležitosti, ke které

daný oděv volíme. Na pomyslném „formalometru“ nebo „formalitoměru“, chcete-li,

jsou na samém vrcholu kalhoty oblekového střihu.

To jsou ty, které nelze přehlédnout pro jejich výraznou součást, a sice puky. Ostře

nažehlené středy předních i zadních dílů

kalhot sestupující od třísel nebo přímo ze

záhybů pod pasovými límcem až k spodnímu okraji. Nažehlené puky mají pro

mužskou siluetu obrovský význam, proto

existují stále, téměř 150 let beze změny.

Výrazně zeštíhlují nohu a ubírají tak mužům, většinou nadbytečné, kilogramy.

Pro tento typ kalhot jsou typické také

přední klínové kapsy, které umožňují pohodlné vsunutí ruky do kapesního váčku

a opět, svým vertikálním vedením, opticky

zužují mužské boky. Kalhoty oblekového

střihu mají na zadní straně volitelně jednu

nebo dvě výpustkové kapsy, tedy horizontálně vedené otvory, které neslouží ničemu jinému než estetice a odlišení pánských od kalhot dámských.

DANIEL ŠMÍD

DANI

Vizí autora

au tohoto článku je zlepšit

chování a oblékání lidí kolem něj.

chová

Daniel Šmíd

Š je lektor a mentor,

přednáší o korektním

pře

chování a vztazích, soudobé

ch

sspolečenské a obchodní

etiketě a tématech spojených s moudrým oblékáním. Více

o něm na www.danielsmid.cz.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Dámské kalhoty tohoto střihu nemají

žádné zadní kapsy a přední kapsy jsou

velmi často trvale zašité, aby se nerozevíraly. Kalhoty, které mají „držet puky“ jsou

vyrobeny nejčastěji z vlny. Ta má vynikající tvarovou paměť a díky tomu zůstávají

puky dlouho viditelně nažehlené.

Druhou výraznou skupinou jsou kalhoty

bavlněné. Mezi těmi vynikají dvě podskupiny – těžké bavlněné kalhoty a jejich

lehké sestřenice. Chinos jsou lehké kalhoty,

které jsou na stupni formality níže než

kalhoty oblekového střihu, byť mají, až na

jednu či dvě maličkosti, stejný střih. Těmi

maličkostmi jsou zmíněné puky a případné manžety. Na bavlněných kalhotách

puky nedrží, bavlna nemá tak výraznou

tvarovou paměť a tím ani takovou odolnost proti pomačkání.

Bavlněné elegantní kalhoty tohoto typu

jsou většinou vyrobeny z látky s názvem

kepr. Keprová vazba, tedy vzor, vytváří

jemné diagonální proužky, které uvidíte,

až se na kalhoty podíváte z blízka. Název

„chinos“ (čti činos) je zbytkem španělského sousloví „pantalones chinos“, tedy

„čínské kalhoty“. Toto označení nesou

z dob španělsko-americké války v roce

1898. Jemná látka a mnohdy i celé lehké

kalhoty, vhodné pro boje v teplém Karibiku, se vyráběly v Číně. Dnes jsou chinos

nezastupitelné v teplých částech roku jako

kalhoty číslo jedna pro ležérně elegantní

a poloformální až neformální styl.

Těmi těžkými, které dnes v naší západní

civilizaci zaujímají pevné místo téměř

v každém šatníku, myslím džíny. Už samotné jméno těchto kalhot prošlo během

staletí mnoha kotrmelci. Čeština převzala

název z anglického „jeans“, angličtina

tento plurál vytvořila ze singuláru „jean“,

což je fonetický přepis francouzského

názvu „Gênes“, jenž ve francouzštině

označuje město Genoa v Itálii. A právě

odtud pochází jedna z větví těžké, v té

době již modré, indigem barvené látky

na výrobu oděvů pro horníky na tehdy

divokém západě.

Druhý název, který naše džíny doprovází

na každém kroku, je slovo „denim“. I na

něm se podepsala pomyslná tichá pošta,

která dělá ze slov slova jiná. Dalším místem, kde se v Evropě látka zvaná „serge“

(čti serž) na výrobu pracovních kalhot

Mít kalhoty se více než k ženám vztahuje

k mužům, byť jsou dnes pevnou a již

neodmyslitelnou součástí i dámského šatníku.

vyráběla, bylo francouzské město Nimmes (čti nim). Látka z tohoto města, tedy

„Serge de Nimmes“, byla později přímo

zkomolena na „denim“.

Ať dámské nebo pánské džíny již zdaleka

nejsou pracovním oděvem, natož pak pro

horníky. Také nejsou známkou rebelství

a protestu, jakým byly v 50. letech minulého století, kdy je „bouřliváci“ Marlon

Brando a James Dean v kasovních trhácích

tehdejší doby oblékali.

Na nošení džínů u nás se však podepsal

jejich nedostatek a mnohdy i zákaz nošení v době socialismu. Dnes je neumíme

nosit. Nosíme je v létě a je nám v nich

teplo, nosíme je ke sportovním bundám

a vypadáme divně. Nosíme je do kanceláře a v hutné, těžké látce mačkáme své

vnitřnosti.

A potom se naše tělo doma, celý den

natlačené do džínů zanechávající otlaky

a stopy na kůži, uvolní a vpadne do neforemných, vytahaných tepláků a jménem

pohodlnosti pohřbíme vlastní estetiku

v záhybech. Ty výrazné záhyby překryjeme vytahaným trikem. Tepláky jsou

oděvy na sport. Nedoporučuji je nosit

mimo hřiště, tělocvičny, posilovny a fitness

studia, a proto je nemohu do svého vlastního výčtu kalhot zařadit ani na to nejméně formální místo.

77