Page 10
8
|
GOLF
KOMENTÁŘE
Do začátku 112. ročníku US Open, hraného na hřišti posvát-
ného Congressional Country Clubu v Bethesda, ještě pár dní
zbývá, ale hned několik jmen se svými výkony stará o patřičný
rozruch.
Angličan Lee Westwood se koncem dubna a na přelomu května
připomněl dvěma tituly v řadě, když nejprve po výhře na Indone-
sian Masters znovu usedl na královský trůn, aby si své postavení
o týden později upevnil těsným triumfem v Koreji na Ballantine’s
Championship. Není třeba dodávat, že si tím hodně povzbudil
apetit před druhým majorem roku.
Pokud jeho dělené 11. místo z Masters lze v kontextu jeho ne-
dávných grandslamových výsledků považovat za skromné, určitě
se k US Open upíná s novou na nadějí na zisk premiérového ma-
joru, po němž touží a který si bezpochyby zasluhuje.
Tiger Woods snad během fi nále v Augustě hodlal zašlapat do
země všechny protivníky, ale nakonec zadupal spíš sám sebe.
A když se k tomu přidalo zranění kolena poté, co hrál zpod
Eisenhowerova „Ikova“ stromu… Pod tlakem se nicméně před-
vedl v dobrém světle a ukázal, že jeho hra nemá daleko k tomu,
aby konečně přerušil období marného čekání na vítězství.
Navzdory pauze způsobné zraněním měl prostor pro pří-
pravu, navíc se vrací na místo činu, na místo, na něž má
krásné, a hlavně vítězné vzpomínky, neboť zde před dvěma
lety ovládl AT&T National. Jen aby mu stopku nevystavilo
zdraví...
A ve výčtu „Velkých Wéček“ nemůžeme nezmínit Bubbu Wat-
sona. Ten se bude snažit setřást ze sebe stín z minulého PGA
Championship ve Whistling Straits, kde v play-off podlehl Němci
Kaymerovi. A jak se zdá, formu má výbornou. Letos na PGA Tour
triumfoval už dvakrát a v New Orleans si vyzkoušel i „prodlou-
ženou“, a uspěl. Pokud v nastoleném trendu bude pokračovat,
kdo ví? Stát se může cokoliv.
Nezapomínejme ani na Nicka Watneyho, jenž se letos také pyšní
herní pohodou. Určitě si dá mnohem větší pozor na všechny ná-
strahy a nenechá se ovládnout démony, jako se mu to přihodilo
na loňském PGA Championship, kde před fi nále mohl snít o titulu,
aby po jeho skončení odcházel se svěšenou hlavu a 81 údery ve
své skóre kartě.
Zdá se, že vzpomínané „zatmění“ patří minulosti, od počátku
roku se totiž Nick prezentuje v tom nejlepším světle a spíše
zřídka končí mimo desítku nejlepších. A hlavně má po ruce
triumf v podobě vítězství na World Golf Championship v Doral,
kde v silném startovním poli plně naznačil své možnosti.
Forma těchto hráčů je hrozivá s přihlédnutím k charakteru hřiště
i historii šampionátu. Blue Course se svým zvlněným povrchem
a stromy lemovanými fervejemi favorizuje zvučná jména. Stačí
jen vzpomenout vítězství Ernieho Else z roku 1997 (US Open),
jemuž šlapali na paty Colin Montgomerie a Tom Lehman,
Woodsův vzpomínaný dva roky starý triumf nebo výhru Toma
Weiskopfa z roku 1995 (US Senior Open).
Všichni jmenovaní se mohli opřít o dlouhé rány železy, což na
US Open bývá jeden z univerzálních klíčů k úspěchu.
Pochopitelně nechci ani srážet akcie obhajujícího šampióna
Graema McDowella nebo další hráče, kteří na některém z majorů
už svůj um pořádně rozbalili – Mickelsona, Kaymera, Else, Ogilvyho,
Yanga, Donalda, McIlroye nebo některého z Jihoafričanů či Dustina
Johnsona, jehož loňská martýria na US Open a PGA Championship
plnila stránky tisku.
A co takoví Steve Stricker a Matt Kuchar, pověstní dobrou kon-
trolou? Nebo se znovu „vynoří“ Ricky Barnes? Naděje stále žije.
Každopádně nebylo by to velké překvapení, pokud by se v neděli
mezi vítěze zapsalo některé z „Velkých Wéček“!
Autor je australským dopisovatelem časopisu Golf
Paul Prendergast
„Velká Wéčka“ přikládají pod kotel
Z prvního odpaliště
Angličan Lee Westwood se koncem
dubna a na přelomu května připomněl
dvěma tituly v řadě. Není třeba
dodávat, že si tím hodně povzbudil
apetit před druhým majorem roku.