Page 66
64
|
GOLF
u 7 000 v nejdelších dnech. Katastrofi cká
vize dalších sezon v nadsázce – fl ajty po
čtyřech minutách od šesti ráno do půl-
noci – jen aby se to neblížilo realitě!
Co má toto přeplňování za následek? Ma-
jitel hřiště se nevejde do svého po stře-
chu narvaného hotelu a musí přespat
u sousedů, potěší se a zvedne ceny uby-
tování, green fee, potlačí různé gratis
bonusy jako unlimited golf a kola navíc,
zavede přirážku za jednolůžkový pokoj,
i v létě už se bude platit za buginu – to
dřív nebylo, na tohle všechno lákali done-
dávna návštěvníky.
A má to další vývoj: v plánu Suena je do-
konce omezit počet kol svých týdenních
hostů třeba na dvě, v jiné dny nechť hrají
jinde – a hřiště naplní hráči bydlícími v ji-
ných hotelech, kteří zaplatí vyšší green
fee než hotelový host! Ad absurdum? Ne,
realita, která se rychle blíží.
Dobře už bylo, říká se. Ale ne, v Beleku
ještě stále dobře je. Ale houstne to.
Hřiště jsou celoročně v perfektním stavu,
všechna čest, ale v zimě jsou přece jen
o poznání „bledší“. Jaro je probudí, na-
leští, rozzáří. Možná i proto se mění pří-
stup hráčů k zdejším pobytům. Ze za-
čátku se sem jezdilo, jen když se v Evropě
nedalo hrát. Ale teď se to rozšiřuje, doma
se ještě (nebo už) vesele hraje, ale golfi sté
sem přesto proudí. To je výrazný posun
a Turci jsou jím velice potěšeni.
PORUCHY SYSTÉMU
Ovšem vysoká návštěvnost vyžaduje
dokonalou organizaci, a to ne vždycky
klapne. Zrovna v Suenu občas nezvlá-
dají – v březnu přeplnili kapacitu ubyto-
vání a museli přes sto lidí přesouvat do
hotelů úplně jinam – návštěvníci si však
vybrali a zaplatili Sueno právě proto, že
z pokoje na odpaliště to není ani minuta.
Ti už nepřijedou.
Podobně se stává, že dají více fl ajtů na
stejný čas nebo přehlédnou něčí potvr-
zenou objednávku, pak jsou z toho hádky
u recepce. V květnu, kolem jedenácté
dopoledne, jsem pozoroval u prvního
odpaliště frontu deseti bugin…
S tím vším souvisí otázka, jestli a jak si
všechna hřiště a hotely konkurují. Když se
zeptáte přímo, tak nikdy, vše je v nejlep-
ším pořádku, každý má svou politiku. Ale
když jen posloucháte a některý z mana-
žerů se rozpovídá, hned slyšíte, jak mají
vedle hrozné gríny, jak jinde nezvládají
něco dalšího, co všechno dělají sousedé
špatně…
Takhle jsem se třeba asi ze dvojích úst do-
zvěděl, že Carya, poslední v Beleku ote-
vřené a velice krásné hřiště, musí předělat
své hrozné gríny. Nebýt tam den předem,
snad bych jim i uvěřil – asi mám sníže-
nou rozeznávací schopnost, zahráli jsme
si skvěle.
LYKIA, NATIONAL A DALŠÍ
Na Lykii jsou v pohodě, rozhodli se hřiště
nepřeplňovat a dodržují to – 150 lidí za
den je až až, říká zmíněný Kieron Morissay.
Ono je to sem taky z Beleku kousek dál
než na ostatní hřiště a poněvadž se
Bilyana
Pro naši skupinku se osvědčuje servis
tureckého touroperátora Bilyany. Ta
sídlí v Antalyi, v Beleku má kancelář.
Vozí sem asi 15 000 golfi stů ročně,
nejvíc z Anglie a Skandinávie. Kom-
plexní služby – požádáte o nabídku
na konkrétní termín, nejlépe tak půl
roku i déle dopředu, dostanete na-
bídku, potvrdíte, zaplatíte komplet
i s letenkou přímo na jejich účet, bez
prostředníka.
Zpočátku jsme se báli, ale platby jak
z účtu, tak z karty proběhly vždycky
v pořádku (z karty je to levnější než
převodem z účtu). Na Čechy jsou
zvyklí, dělají si u nás dost masivní re-
klamu, která nese výsledky. Čechy má
na starosti paní Pinar.
Přiletíte do Antalye, u východu z le-
tiště stojí zástupce s cedulí Bilyana,
odveze vás do hotelu, předá seznam
transferů na hřiště na celý týden.
Transfery fungují bez problémů, v pří-
padě odvozu ze hřiště se počká, až
všichni dohrajete, požádáte v recepci,
aby zavolali Bilyaně a za pár minut
dorazí váš shuttle.
Vývoj celého toho tureckého zázraku je překotný.
Každý rok tady vypadá jinak. Mění se všechno,
od národnostního složení golfistů, přes délku
sezony až k politice cen a nabídek.
V Suenu stačí vyjít z hotelu a za chvilku jste na hřišti, zahrát si můžete Pines (na snímku) i Dunes.