Page 68
CESTY ZA GOLFEM
|
Turecko
66
|
GOLF
golfi sté snaží hrát co nejblíž svých hotelů,
nával tu ještě není tak cítit.
O Lykii se také říká, že na té jejich ote-
vřené pláni fučí, i když v Beleku je abso-
lutní bezvětří. Ale hrál jsem tam čtyřikrát,
nikdy nefoukalo a hřiště je nádherné, vý-
hledy na moře, opevněné bankry, gríny
jako svého času populární koberec jekor,
naprosto bezchybné.
Na Nationalu, nejstarším a asi i nejtěžším
místním hřišti, se začátkem května hrál
turnaj LET, ženské evropské túry. To je věc
mimo hlavní proud beleckého byznysu,
potvrdil mi ředitel turnaje, jednasedmde-
sátiletý Tony Martin, bývalý profesionál,
který se v golfu pohybuje neuvěřitelných
56 let.
Na National pouštějí běžně až 250 hráčů
denně, a aby zmenšili ztrátu, která jim
turnajem vzniká, nechali běžný provoz
běžet až těsně před první tréninkové
kolo, den před ním ještě prošlo hřištěm
200 hráčů.
Od pana Martina jsem se dozvěděl, že
National má 200 členů, ale nikdo z nich
tady nebydlí. Někteří přijedou jednou za
několik let… Hřiště je určeno pro turistický
golf, nezaměřuje se na turnaje, mají jich
jen pár do roka.
Ferveje jsou znatelně užší než u jiných
beleckých hřišť, proto maršálové ostra-
žitě sledují tempo hry. Zeptal jsem
se, zda kontrolují, aby se sem dostali
jen hráči s HCP nižším než 28 (muži)
a 36 (ženy), jak to má skoro každé zdejší
hřiště v podmínkách hry. Zasmál se a řekl,
že o tom to není, že si lidi klidně donesou
„fake handicaps“, falešné hendikepy. Dů-
ležitější je kontrolování pomocí maršálů,
ti občas někoho přinutí zvednout míčky
a posunout se na další jamku.
SERVIS
Co funguje dokonale, je servis organizací,
které sem vozí golfi sty z Evropy. My využí-
váme služeb agentury Bilyana, jež je u nás
dobře známá. Transfery mezi hotelem
a letištěm nebo na hřiště a zpět – nikdy
se nezpozdili. Mají 15 aut a mikrobusů
neustále pendlujících Belekem, řidič má
plachtu z tiskárny se svými jízdami, tele-
fon stále na uchu, dálkově řízení lidé. Dis-
pečink musí být dokonalý, jsou týdny, kdy
tady má Bilyana až 800 hostů.
Vůbec se tady telefonuje o mnoho víc
než třeba u nás: manažeři vytvářejí do-
jem, že jsou velice vytíženi, u normálních
pracovníků máte pocit, že jejich pravo-
moci jsou nulové, na všechno se musejí
zeptat.
Za těch několik let, co to v Beleku tak frčí,
se zde vytvořila kasta velice výkonných
a zároveň ochotných lidí. Začíná to na
hřišti – hledáte u nějakého křoví svůj mí-
ček, kolem jede člověk na traktůrku, za-
staví, pomůže hledat. Podobně recepce,
tam všichni ovládají několik řečí.
Kdybych hledal mouchy, začal bych u určité
nespolehlivosti. Netýká se profesních věcí,
spíš osobních. Jdete na večeři a jste domlu-
veni, že se s vámi setká šéf operací hotelu.
Znáte se s ním, odpoledne jste spolu seděli,
bylo to velice přátelské a dohodli jste se na
osmou. V půl deváté si ještě ze zdvořilosti
neobjednáváte jídlo, pak požádáte, aby ho
číšník zkusil prozvonit. Dozvíte se, že máte
začít jíst, on si objednal to co vy, je na cestě.
Ale jeho porce zůstává na stole, v deset vám
číšník s politováním sdělí, že pan XX má mí-
tink v jiném hotelu. Ale to se dá přežít, jen je
potřeba s tím trochu počítat a nebýt zasko-
čen. V přímém kontrastu s touto nectností
je projevovaná přátelskost a pohostinnost –
čemu pak má člověk věřit, že?
Tip
Majitel Bilyany pan Birol Uygurlu radí,
abyste nečíhali na last minute! Dobré
časy se prodávají dlouho dopředu,
množí se hosté, kteří si při odjezdu
zadávají příští rok. Na last minute tak
zbudou jen nejhorší zbytky.
V té souvislosti Birol tvrdí, že příští
jarní sezona už je v Beleku vyprodaná!
Velké agentury, mezi něž Bilyana pa-
tří, skupují takzvané blokové tee time,
rozdělí si kapacitu mezi sebou. Platí se
dopředu, pro agentury je to pořádná
zátěž. A pak se samozřejmě snaží pro-
dat co nejdříve své kapacity zákazní-
kům. Proto se člověk nemá divit, když
po něm agentura chce platbu málem
půl roku předem…
Droga zvaná Belek je silně návyková.
National Golf Club nabízí bezmála šestikilometrovou procházku.