Page 34
ROZHOVOR
|
Michael Jon
32
|
GOLF
o moc lepší nebude. Pokud se nenajde další
fenomén typu Klárky. Má sice zatím prima
zastoupení v Káje Vlčkové nebo Adélce Cej-
narové, ale to je dost málo. A mně jako pro-
duktu komunistického Tréninkového stře-
diska mládeže chybí v projektu TCM mnoho
věcí. Jen se necítím být povolaný, abych do
téhle tématiky mluvil. Ani jako rozhodčí, ani
jako golfi sta, ani jako šéfredaktor.
Co říkáš na Kláru Spilkovou?
Klárka je poklad. Je těžké si to celé uvě-
domit ve všech souvislostech. Měl jsem ji
při CGAT na Kuňce, kam se přijela podívat,
vedle sebe na bugině. Ona je osobnost
už teď. A energie a radost z ní sálá jako
ze sluníčka. Když slyšíš komentáře kolegů
rozhodčích nebo lidí z European Tour, jak
se na ni těší, jak je skvělá a úžasná, máš
najednou takový ten klasický čecháčkov-
ský pocit, že je dobře, že jsi český golfi sta.
Víš, o čem mluvím? Je to stejné, jako když
hokejisti vyhrají. Hráli jsme dobře, říká se
v hospodě. Když prohrají, říká se, že hráli
na prd. Po Naganu jsme byli všichni hoke-
jisti, já jsem teď rád, že jsem golfi sta.
Vím, že fandíš jako já i Zuzaně Kama-
sové, profesionální golfi stce ze Slo-
venska. Myslíš, že někdy dokážeme
docenit její vítězství na European
Ladies Tour?
Já ano. Ty určitě taky, lidé jako kolegové
rozhodčí a ti opravdoví golfoví novináři
rovněž. A pak je to fakt neznámá. Moc si
přeji, aby docenili.
Co říkáš na nedávnou změnu na pozici
prezidenta ČGF?
Byl to nezadržitelný vývoj. Honza Jenčov-
ský je můj velký kamarád a kdykoliv mu
budu schopen jako prezidentovi ČGF po-
moci, udělám to.
Jak se díváš na mediální golfovou
scénu u nás?
Pořád se říká, že je moc časopisů. A jsou
tady! Přenosy na ČT4 jsou naprosto fajn věc,
byť z nich vidím minimum, Golf Channel
bohužel nemám. Obrovský skok vpřed při-
nesly záznamy z české profesionální série.
Co podle tebe schází českým golfo-
vým hřištím?
Propracovanější systém ceníků, sebepro-
pagace a silná a pravidelná komunikace.
Profesionální personál ve velkých resor-
tech není vždycky to nej. A pak jim chy-
bějí hráči. Je jedno, jestli tuzemští nebo
zahraniční.
Domníváš se, že v dohledné době
lze změnit image českého golfu?
Podle toho, v které oblasti. Snad se nám
to v souvislosti s olympijským hnutím
a Klárkou v poli LET podaří. Hlavní změna
ale musí směřovat do klubů a mezi maji-
tele hřišť. Snad se podaří udržet golf mezi
sporty. Doufám, že je srozumitelné, co
jsem myslel.
A dosáhneme někdy bájné hranice
100 000 golfi stů?
Někdy ano… No, dobře. Vážně. Při rozho-
voru s Michalem Zahradníčkem jsem se
netajil názorem, že je akce pod hlavičkou
ČGF špatně cílená. Myslím, že prostředky
by měly jít do „školního“ golfu. To je bu-
doucnost hřišť, olympiád, profesionálních
trenérů.
S kterým hráčem bys rád dělal
rozhovor?
Seve už bohužel není mezi námi…
S Philem Mickelsonem, Fredem Couple-
sem, Anikou Sörenstam, Johnem Dalym,
Natalií Gulbis. Rád bych si opět střihnul
Sandru Gal. Těším se na všechny roz-
hovory s Klárou a úspěšnými českými
hráči. Ale mám jedno obrovské přání,
které se nejspíš nikdy nesplní. Jack
Nicklaus…
Čtvrtá tvář –
golfi sta
Michaeli, kdy naposledy jsi hrál
v Semilech?
To snad ani nesmím říct. Někdy vloni na
konci léta? Asi tak. No ostuda.
Popiš nám trochu své golfové
začátky?
Na Dvoračkách jsem pod dozorem Jirky
Jandy juniora udeřil do míčku asi na
třetí pokus tak skvěle sedmičkou že-
lezem, že jsem vysklil okno v lyžárně.
A noc předtím jsem asi pátou ranou do-
stal míč z linolea „lobkou“ do kyblíku
opřeného v rohu o stěnu. Pak jsem honil
po sjezdovce jeden ze tří míčů nahoru
na Lovčenku na pivo a dolů po třech
kouscích.
Jsi šéfredaktorem časopisu For Golf,
odpovídáš na internetu na otázky
z pravidel, jezdíš po turnajích, stih-
neš si ještě zahrát?
Svátečně. Moje hra se spíš skládá z pře-
dem neurčitého počtu jamek proti Jirkovi
Kubelíkovi. Vloni jsem prohrál asi o čtyři-
cet jamek. Když občas hrajeme my dva
proti Davidu Rozvaldovi a Petru Janou-
chovi, dopadne to většinou vítězstvím
protistrany.
Jak jsi na tom herně dnes?
Mám okoukanou techniku z profesionál-
ních turnajů. Jen to nějak neumím pře-
nést na ferveje a do bankrů. Teoreticky
vím úplně přesně, jak na to, praxe kulhá
jako chromá kobyla. Ofi ciálně se tomu
říká nevyhranost. Jsem ale vynikající pa-
tér. To je zase nemoc z povolání. Tes-
tování grínů, hledání pin pozic… Skvělá
příprava, no co bych víc říkal! Můj hendi-
kep neodpovídá, abych se tedy konečně
dostal k jádru věci.
Co tvoje golfové „nádobíčko“. Jak
často hole měníš?
Posledních sedm osm let hraju Wilsony.
Nejdřív Deep Red II Tour, teď pět roků
Fi5. Nádherný kus chromované oceli.
Trojka má na horní straně hlavy ta-
kovou hranu, že bych se s ní snad
i oholil.
Co rodina, také propadla golfu?
Manželka Ivana toho nahraje víc než
já. A Lucka s Lukášem se ke golfu do-
stávají příležitostně. Lucka má za se-
bou vítězství v patovací soutěži, Lukáš
umí na draj vinku vystřílet drajvrem
Zatím největším zážitkem se vším všudy bylo
působení na PGA Tour de España v Novo Sancti
Petri, s José Maria Cañizaresem a dalšími
španělskými hvězdami v poli.