ROZHOVOR | Klára Spilková
I když už se Klára osamostatnila, rodiče v jejím golfovém životě stále zastávají důležité místo.
majorech. Od KPMG jsi po svém
vítězství dostala pozvánku do Illinois na KPMG Women´s PGA
Championship. Do Ameriky je to
přece jen daleko, ale potkám někoho z tvých blízkých na hřišti
v Kingsbarns?
Martina. Doufám, že letos vše vyjde
a přijede mě na British Women´s Open
podpořit.
Přestože se v počtu kedíků ještě
nevyrovnáš Lydii Ko, mohli jsme
v průběhu kariéry vedle tvého
bagu zaznamenat už několik změn.
Od konce loňského roku po tvém
boku vídáme Katku Dvořákovou
a vše funguje více než dobře. Plánuješ s ní spolupráci na celou letošní sezonu?
Momentálně jsem tak trochu obklopena
příjmením Dvořáková, což je pro mě
výhra. Monika, dlouhé roky moje pravá
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
ruka, mi nosila hole dlouho. Jenže s tím,
jak se rozrostly činnosti kolem mne a jí
tím pádem přibylo mnoho dalších starostí, museli jsme začít hledat alternativy. V uplynulých dvou sezonách jsem
střídavě spolupracovala se Zuzkou Kamasovou a Evou Koželuhovou. Zuzka
má bohužel spoustu povinností ve slovenském golfu, je skvělá trenérka. A Eva
se chce věnovat i vlastní kariéře. Na několika turnajích jsem vyzkoušela i spolupráci s Tomem Fosterem, kterého jsem
měla možnost poznat jako caddyho Marie Verchenove.
To byl z mého pohledu překvapivý
krok. Vnímám tě jako hodně pocitovou hráčku, která má potřebu
rozhodovat se na hřišti sama. Při
turnajích však byl vztah Foster/
Verchenova téměř o koučování.
A proto si zřejmě teď rozumím s Katkou
podobně, jako tomu bylo s Monikou.
Ostatně doporučila a sehnala mi ji ona.
S Katkou se můžeme bavit o tom, kolik metrů je to k tyči a podobně, ale
o úderu se rozhoduji sama za sebe.
Katka mi pomáhá udržet psychickou pohodu. Zklidní mě, když je třeba, nebo
povzbudí, pokud bych upadala do
útlumu. Hrála dlouhé roky softball a myslím, že sportovně uvažujeme hodně
podobně. Úplně celou sezonu ještě naplánovanou nemáme, ale na červnový
major v USA je Katka moje volba.
Bereš golf stále jako zábavu?
Ano. Pořád totiž věřím, že to, že ho
beru absolutně seriózně, že se soustředím na svoji hru, na turnaj, na každou
ránu, může současně znamenat, že mě
neskutečně baví. Já bych to bez radosti
prostě neuměla.
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová
Foto: Archiv Kláry Spilkové
21