Page 12
SVĚTOVÝ GOLF
|
Open Championship
10
|
GOLF
Argen tincem Cerdou a Hoganem. Na de-
váté jamce chyboval de Vicenzo, když
zahrál aut. Ztrátu již smazat nedokázal.
Cerdá útočil zejména na první devítce,
kde zapisoval birdie na třetí jamce. Hogan
však našel odpověď v podobě chip-inu
do birdie na pětce, čímž se ujal vedení
o jednu ránu. Mezitím Stranahan a Rees
došli do klubovny se shodným skóre 271.
Zdálo se, že o novém šampiónovi se roz-
hodne mezi Hoganam a Cerdou.
Na druhé devítce Američan ukázal své
mistrovství, když exceloval zejména při
hře se železy, jimiž se trefoval přesně
tam, kam potřeboval. Poté, co Cerdá na
dvanáctce zasáhl jednoho z diváků, vedl
Hogan již o tři a po birdie na osmnáctce
mohl slavit. Jeho vítězství je fascinující
mimo jiné proto, že šlo o jediné předsta-
vení „Orla“ na zrádných linksech Open
Championship v dějinách. Prostě přišel,
viděl a zvítězil.
NÁVRAT HARRYHO VARDONA
Harry Vardon, fenomenální „Chrt“ z Jer-
sey, je držitelem šesti titulů z Open. Nikdo
jiný nezvedl Claret Jug nad hlavu vícekrát
než on. Čtyři tituly získal na přelomu 19.
a 20. století, než u něj naplno propukla
tuberkulóza. Po návratu ze sanatoria však
již nebyl neomylným chrtem. Pravidelně
sice končil v první desítce všech význam-
ných britských turnajů, ale zejména krátké
paty ovlivněné třesem pravé ruky mu
znemožňovaly atakovat místa nejvyšší.
Pomalu začal ztrácet respekt svých sou-
peřů. Byl sice stále uznáván, ale spíše jako
velká golfová osobnost než jako soupeř,
na něhož je třeba dávat si pozor.
Vardon se však nemínil vzdát. Vyzbro-
jen novým delším a těžším patrem od
Arthura Browna a novou technikou pato-
vání, vycházející z kyvadlového pohybu
ramen, se roku 1911 postavil rekordnímu
počtu 226 hráčů v turnaji hraném na
hřišti Royal St. George´s v Kentu, tedy
v dějišti letošního Open.
Po třech kolech byl Vardon ve vedení
s náskokem tří ran na Braida, Taylora, Teda
Raye, Duncana a Herda. Toho dne však
rodák z ostrova Jersey odehrál jedno ze
svých nejhorších fi nálových kol – opuš-
těn svým švihem zahrál 80. Smířen s osu-
dem si na posledním grínu zapálil dýmku
a sledoval, kdo z pronásledovatelů jej
předstihne.
Jenže v roce 1911 nechtěl Claret Jug
snad nikdo. Nejprve odpadl Taylor, po
něm Duncan i Ray. James Braid nezvládl
na osmnáctce čtyřmetrový pat do paru
a musel se spokojit s druhým místem.
Herdovi by stačilo na osmnáctce na vítěz-
ství dokonce bogey, ale po drajvu do rafu,
vyhrání míče zpět na fervej a nepřesné
ráně mimo grín zapisoval trestuhodných
6, takže se s ostatními musel podělit
o druhé místo.
Jediný, kdo se zachoval chladnokrevně,
byl Francouz Massey, vítěz Open z roku
1907. Tento chladný Bask zahrál na osm-
náctce bez problému par a zápas zamířil
do play off hraného na 36 jamek.
Následujícího dne vstoupil Harry Vardon
na osmnáctku v pohodě, v jaké ho diváci
vídali v dobách jeho největší slávy. Bez-
chybný, soustředěný, s oním známým se-
bevědomým úsměvem na rtech trefoval
jednu fervej za druhou a umisťoval paty
do jamky. Tisícovky diváků hnaly znovu-
zrozeného hrdinu vpřed.
Massey nehrál špatně, poprvé ztratil až
na čtrnáctce, kde zahrál double bogey.
Na konci první osmnáctky však ztrácel
již pět úderů a na patnácté jamce druhé
osmnáctky vedl Vardon již o jedenáct
ran. Na sedmnácté jamce, zrovna když
se chystal Harry patovat, za ním Mas-
sey přišel a podal mu ruku. Kapituloval
jamku před koncem – ve hře na rány
nevídaná věc.
Následně Massey zvedl Harryho ruku na-
horu a dav vybuchl nadšením. „Dlouhý
život pro krále,“ stačil ještě Massey po-
přát Harrymu, než byl král odnesen na
ramenou diváků ke klubovně. To, čemu
již všichni přestávali věřit, se stalo sku-
tečností. Harry Vardon byl zpět, král se
vrátil.
Open pak vyhrál ještě jednou, v roce
1914 po bitvě se svým letitým rivalem
Taylorem. Byl to přímý souboj o šestý ti-
tul z Open a vyzněl pro Vardona. Pora-
žený Taylor se tak zařadil k trojici hráčů,
kteří cennou trofej vybojovali pětkrát –
jsou jimi James Braid, Peter Thomson
a Tom Watson.
TURNBERRY PÍŠE HISTORII
V novodobých dějinách se Vardonovi
dokázal přiblížit pouze jediný muž, Tom
Watson. Pětinásobný vítěz Open nejprve
v roce 1977 absolvoval v Turnberry jednu
z největších bitev golfových dějin, tak-
zvaný „Duel in the Sun,“ s Jackem Nicklau-
sem, aby se o celých 32 let později do
Turnberry vrátil stylem, který nemá v gol-
fových dějinách obdoby. Ale vezměme to
od začátku.
V roce 1977 se na bývalém vojenském le-
tišti z druhé světové války utkali titáni gol-
fové hry té doby, otřelý mazák Jack Nick-
laus a vynikající, rozjíždějící se mladík Tom
Watson. Nezvykle horké letní počasí vy-
sušilo půdu na troud a raf, tolik charakte-
ristický pro dějiště Open, téměř vymizel.
Podmínky nahrávaly nízkému skóre.
V prvním kole exceloval John Schroeder
výsledkem 66 ran, v druhém zahrál
neskutečných 63 ran Američan Mark Hayes
a ujal se vedení. Watson s Nicklausem čí-
hali v závětří – do třetího kola vyrazili ve
fl ajtu společně. Přestože ideální podmínky
dovolily skórovat skvěle většině hráčů,
Watson s Nicklausem poli vévodili. Oba
zahráli šest birdie a jedno bogey a před
OPEN CHAMPIONSHIP
Dějiště: Royal St. George‘s, Anglie
Rok založení: 1860
Par: 70
Délka: 7 211 yardů (6 594 m)
Formát: Hra na rány
Odměna: 4 800 000 £
Termín konání: Červenec
Celkové rekordní skóre: 267
(Greg Norman, 1993)
Rekordní skóre k paru: -19
(Tiger Woods, 2000)
Obhájce trofeje: Louis Oosthuizen
Nejvíce titulů: 6 (Harry Vardon)
Vardon se nemínil vzdát. Vyzbrojen novým delším
a těžším patrem od Arthura Browna a novou technikou
patování, vycházející z kyvadlového pohybu ramen,
se roku 1911 postavil rekordnímu počtu 226 hráčů
v turnaji hraném na hřišti Royal St. George's v Kentu.