Page 8
6
|
GOLF
KOMENTÁŘE
Moje rodina má za sebou několik poučných dlouholetých pobytů
v ne zcela bezpečných zemích, zvláště zkušenosti z Venezuely
byly velmi instruktivní, pokud se týká demonstrací a jejich mož-
ných důsledků. Pod vlivem tohoto traumatu jsme v den turnaje
s manželkou disciplinovaně uposlechli budík už v 6.00 hodin.
V 7.30 jsme míjeli scházející se demonstranty v ulici Na Veselou
v Berouně, která je jedinou normální příjezdovou cestou k tam-
nímu hřišti. Na zátarasu, kterým se chystali přehradit ulici, jsem
stačil přečíst nápis „Nenecháme zabít naše děti“.
Až do té chvíle byl můj vztah k té demonstraci jednoznačně ne-
gativní. Ale její heslo ve mně vzbudilo zvědavost a rozporuplnou
směs pocitů.
Byl to zvláštní turnaj. Někteří účastníci se trousili pěšky, když
předtím někde před barikádou opustili automobily, jiní se odvážili
testovat odolnost svých vozů při průjezdu lesní cestou. Navzdory
problémům se však zdálo, že starty půjdou podle plánu. Ovšem
až na náš fl ajt. Po dvou hodinách čekání jsme se dozvěděli, že
třetí amatér se nedostaví a že budeme hrát s panem Lee Corfi el-
dem jen sami dva s manželkou. Přibližně v okamžiku startu se
prostřednictvím SMS omluvil i pan Corfi eld.
Vzhledem k tomu, že po většinu života jsem musel sám leda-
cos organizovat, nebyl jsem nijak podrážděný, spíše mi bylo
líto organizátorů. A ti zapracovali a narychlo pozvali profesio-
nála pana Jiřího Štryncla. Šli jsme nakonec jen ve třech a úplně
poslední. To dlouhé čekání však stálo za to, měli jsme možnost
si popovídat a jako člověka jsem si pana Jiřího Štryncla zařadil
vysoko nad jeho momentální bodové umístění v PGA. V mém
Order of Merit inteligence, slušnosti a profesionálního chování
je určitě v „Top 5“.
Ráno po tomto turnaji Pro-Am jsem rekapituloval zážitky a do-
jmy. Určitě to byl můj první kontakt s demonstrací v ČR, která
byla přímo spojena s golfem. Nepatřím k masochistům, kteří by
rádi vstávali o několik hodin dříve jen proto, aby se vyhnuli de-
monstraci. Nemohl jsem však jen tak snadno zapomenout heslo
demonstrace „Nenecháme zabít naše děti“.
Slušný člověk se vyznačuje mj. i tím, že nedělá závěry tam, kde
se mu nedostává přesných informací. A z vlastní zkušenosti vím,
že golf v České republice je bohužel také prostředím, v němž
prosperují a množí se agresivní a sebestřední narcisové a nar-
cisky. Přemýšlel jsem o tom, že možná některý z těch snobů si
třeba špatný výsledek z golfu kompenzoval tím, že jel agresivně
po jediné přístupové cestě v ulici Na Veselou. Potkávám v našem
golfu i takové lidi, před kterými bych rovněž chtěl své vlastní
dítě bránit…
Pro majitele a provozovatele berounského golfu mám dva
vzkazy. Jejich hřiště je na české poměry skutečný skvost, pokud
se týká stavu všech travnatých ploch, jezírek a celkové údržby.
Platí však pro něj jedna důležitá poučka, že „efektivnost systému
určuje jeho nejužší bod“. Tímto hrdlem láhve je jediná a velmi
úzká příjezdová cesta. Vysoká kvalita hřiště volá po řešení tohoto
omezujícího faktoru.
Patřím k lidem, kteří rádi hledají ve všem ty méně zjevné rysy
a odstíny. A tak, když hodiny čekám na start v turnaji, pozorně se
dívám a přemýšlím o mnoha jiných věcech než jen o golfu. Roz-
hovor s „naším“ Pro, panem Štrynclem, byl v tomto směru velmi
inspirativní.
Málokdy se stane, aby profesionál před Pro-Am turnajem se svými
amatérskými spoluhráči probíral zasvěceně problémy z oblasti
sociální psychologie. Jsem však panu Štrynclovi vděčný, že mne
upozornil na knihu F. Koukolíka „Vzpoura deprivantů“ s podtitu-
lem „O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci“.
Možná, že jsme mohli hrát ještě o dva nebo tři údery níže pod
par, kdybychom místo rozhovoru o naší současné společnosti
více pilovali taktiku, ale myslím, že takhle to bylo správně.
Přemýšlím o tom, jak zastavit vývoj, v jehož rámci jsou gol-
fi sté u nás často vnímáni jako skupina zbohatlých, nafoukaných
snobů. Nedávno jsem musel vyslechnout nepříjemné informace
od jedné paní pracující pro BESIP, která konstatovala, že je běžné,
když naduté celebrity na fi remních turnajích vydatně popíjejí al-
kohol a pak jedou agresivně autem.
Odporoval jsem jí tehdy, že to není problém golfu, ale spíše pří-
znak úpadku mravů a standardů v celé společnosti. Protigolfová
demonstrace pod heslem „Nenecháme zabít naše děti“ však byla
dalším argumentem, který ve mně posílil obavu z toho, jak jsme
my golfi sté v naší zemi vnímáni.
Jak zlepšit pověst golfi stů u nás? Možná je to celkem jedno-
duché. Pro začátek by stačilo, abychom v golfových klubech
a v golfovém prostředí obecně přestali poklonkovat falešným eli-
tám, které si respekt nezaslouží a ve skutečnosti patří do katego-
rie „deprivantů“. Možná by stačilo, kdybychom dávali více najevo,
že se hned nepotentočkujeme z toho, když je někdo v „Top 100“
moci a majetku, že navzdory tomu, pokud si to nezaslouží za
lidské kvality, nikdy nebude v našem vlastním „Top 10“ slušnosti,
empatie a kamarádství.
Z prvního odpaliště
Pro začátek by stačilo, abychom
v golfových klubech a v golfovém
prostředí obecně přestali
poklonkovat falešným elitám,
které si respekt nezaslouží a ve
skutečnosti patří do kategorie
„deprivantů“.