Page 74
72
|
GOLF
Pro ten poslední případ se mi zdá ideální
třeba Golf Club Alfrédov. Ne že by byl
kdovíjak ukrytý, liduprázdný nebo venkov-
ský, ale má ode všeho trochu. A k tomu
pořádný kus pěkné klidné přírody. Když
jsem tam jel poprvé, popsal mi mana-
žer klubu Radek Běláč cestu lakonicky:
„Dálnice Plzeň – Rozvadov, kilometr 107,
sjedeš a povedou tě cedule, je to dvě
minuty.“
Je to skutečně tak snadné, z Prahy
necelá hodinka. Klubovna neokázalá,
v patře deset pokojů pro ubytování
hostů, dole recepce a restaurace. Asi
deset bugin, ale stejně se tady chodí
převážně pěšky. Terasa, ze které se
dobře kouká na osmnáctou jamku.
Neustálé švitoření vlaštovek, co mají
hnízda za trámy střechy klubovny.
Rybník, kde večer skáčou kapři lovící
mouchy.
První tři jamky vedou po velikém poli, tedy
dříve to bylo pole, dnes jsou to ferveje.
Vysazují tam stromky a keře, ale ještě je
není moc vidět. Pak už se dotknete lesa
a dotýkat se ho přestanete až na úplném
konci hry. Kde není les, tam jsou krásné
aleje a stromořadí, roubící staré cesty.
Pěkné, plnohodnotné lesy utvářejí cha-
rakter hřiště a vyvolávají pocit, že jste
opravdu v přírodě.
První devítka je delší, sportovnější,
a tedy těžší než ta druhá, kde jsou
často kratší jamky, zato zajímavější –
doglegy, vodní překážky – tady
musíte víc myslet, než pálit, ale dá
se zde uhrát nižší číslo než na první
polovině hřiště.
Seděl jsem v klubovně s dvěma muži – s vi-
ceprezidentem klubu Zdeňkem Šetkem
a maršálem JUDr. Zdeňkem Heřmanem.
Nepletete se, tady opravdu maršáluje
soudce: dosáhl už požehnaného penzij-
ního věku a teď dělí svůj čas mezi pobyt
na hřišti a občasnou soudcovskou činnost.
Z obou mužů sálala spokojenost. So-
bota dopoledne, hřiště plné, sice žádný
z nich ten den nehrál, ale byli „u toho“.
Zeptal jsem se na jejich dojmy z hřiště
a dozvěděl jsem se v podstatě to, co
jsem zde nalezl i já sám: tady je fajn,
člověk tu může vysadit, prostředí úplně
jiné než doma nebo v práci, pěkná
příroda.
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ
|
Alfrédov
Jelen a kozy v Alfrédově
Na návštěvě partnerského hřiště projektu Jedno fee – dva hráči
Kdo se chce, nebo dokonce potřebuje občas vytrhnout ze stále stejného prostředí
svého domácího klubu, většinou hledá jeho protiklad. Z nížiny k horám, od hor k moři,
z rušného do komornějšího.
Text a foto: Ivo Doušek
Závěrečná ostrovní jamka