Page 58
CESTY ZA GOLFEM
|
Španělsko
56
|
GOLF
což je krásná stavba převážně v maurském
stylu. Vedlejší komplex apartmánů vyka-
zuje menší stylovou čistotu – je vidět ruku
vlastníků jednotlivých domů či bytů.
DĚJSTVÍ SEDMÉ: V PŘÍSTAVU
Ten večer lovila čtveřice zážitky v pří-
stavu. Jakmile nastala ta pravá doba, což
bylo kolem sedmé, naplnila se kolonáda
dívkami nabízejícími služby restaurací,
které v nepřetržité řadě lemují přístavní
ulici. Ryby, steaky, pizzy a tak dokola.
Po zevrubné prohlídce asi 50 vyvěšených
jídelníčků byla vybrána hospoda, již pro-
pagovala nejkrásnější dívka. Opět steaky,
ale kdo si dal T-bone, s nedobrou se po-
tázal: tentokrát to nebylo ono. Byla so-
bota a přístav byl natřískaný, jako by ne-
byl březen. Horko postupně přecházelo
v příjemné teplo – přece jen je to na
jihu. Zprávy od nás hlásily déšť a teploty
kolem nuly.
DĚJSTVÍ OSMÉ: DVAKRÁT ATALAYA
Old a New course. Marco vybral starou
osmnáctku, že prý je hezčí. Tady naopak
bylo plno hned od rána, rozumné fíčko,
spousta bugin, lidové hřiště s patřičným
ruchem. Kolem klubovny milión květin,
pěkné – jak se tomu říká – ambiente. Ale
s optikou nastavenou podle včerejšího su-
perhřiště zde dnes ti čtyři nalezli jen prů-
měrnou osmnáctku. Rafy vyšší, tráva ne-
stejné délky, gríny férové, hladké, ale jen
průměrně rychlé. Trvalo několik jamek,
než se jim začalo líbit i tady.
Ale klasická příroda s řádkami kaktusů,
sem tam spadlý pomeranč pod stromem,
labutě černé, labutě bílé… O stáří hřiště
svědčí veliké stromy mezi jamkami. Mají
zde příjemný zvyk stříhat pod nimi trávu
do výše semirafu, i kus od fervejí, ale bylo
to ostříháno zrovna tak akorát vysoko, že
se míčky schovávaly. Hřiště New vypadalo
na první pohled obdobně: rozdíly jistě
jsou, ale díky tomu, že bylo pozorováno
jen z dálky, nebyly rozdíly defi novány.
Jen cenový – New je levnější. Bylo také
plnější.
DĚJSTVÍ DEVÁTÉ: Z LAURO DO ČÍNY
Odpoledne volno, procházka kolem
vody – moře krásně čisté, ale koupali se
jen hrdinové. Pak návštěva golfového re-
sortu Lauro s Marcem: příjemné místo
k bydlení i ke hře, nepříliš daleko od Má-
lagy, 27 jamek, překvapivě dobrá cenová
relace, tam by se dala strávit i dost dlouhá
dovolená.
Večer se čtveřice přejedená z minulých
dní uchýlila do čínské restaurace, ale moc
si neulevila – obrovité porce, výborné.
Většinový výběr obsahoval krevetový
předkrm s nudlemi (pozor, stačilo by to
jako normální porce!) a křupavou kachnu.
Totéž víno jako v Tangu vyšlo o dost lev-
něji, přestože je to přes ulici. Hláška ve-
čera: „Dřív jsem dokázal zatáhnout břicho
a přitom normálně dýchat. Dnes je to
buď, anebo…“
DĚJSTVÍ DESÁTÉ: LOS NARANJOS
A OLAZÁBAL
Los Naranjos jen tři kilometry do kopce
nad hotelem. Pěkné stoeurové hřiště,
Marco zase umí svoje kouzla, tak se to
dá. Ředitel hřiště Jaime Bosch ho popsal
slovem: marvellous, nádherné! Tady se
i pěkně čeká na odpališti, smál se. Ale
bylo pondělí a nečekalo se.
Hrát sem jezdí hodně Angličanů a Skandi-
návců, Španělů málo, 90 % cizinců. První
půlka je vtěsnána do úzkých prostor,
Robert Trent Jones senior si tady vyhrál se
svou specialitou – zajímavě umístěnými
bankry. Druhá polovice na rozlehlé planině
plné vysokých palem. Všude kolem de-
centně vykukuje zástavba, většinou maur-
ský sloh, barva často růžová s nádechem
cihlové. Hřiště je jedním ze čtyř kandidátů
Španělska na Solheim Cup 2015.
Rentiér trpěl tím, že ferveje začínaly až
daleko od odpališť. Ostatní si toho nevší-
mali, byli každým dnem delší. Na přejezdu
k jamce číslo 5 prodává chlapík míčky –
Pro V1 za euro, další asi za třetinu. Neodo-
latelné ceny. Má je krásně umyté, zjevně je
loví v širokém potoce, přes který se hraje
na pětce, šestce i sedmičce.
Ta pětka je jedna z nejzvláštnějších jamek,
co se vůbec na golfu vyskytují, pětipar, na
kterém je úplně všechno, obří eukalypty, dva-
krát přes potok, grín ve svahu... I další jamky
pěkné, gríny zas asi 10, a když kolem nich ne-
jsou tři bankry, tak jsou tam čtyři. Nábytkáři
se na osmnácté jamce při snaze o narovnání
doglegu povedlo čistě prostřelit palmový list,
zůstala tam viditelná díra. Dobrý výkon.
Los Naranjos znamená pomeranče. Moc jich
tam ale nebylo, Jaime Bosch vysvětlil, že když
dozrávají, zaneřádí spadlé kusy širé okolí, tak se
jich nenápadně zbavují. Zato kolem klubovny,
při příjezdu, je výzdoba dokonalá.
Říká se, že když tady nedávno hrál slavný
José María Olazábal, ukázal mladému spo-
luhráči: tady přes ten veliký strom jsem to
před dvaceti lety hrával! Spoluhráč rána,
nic, druhá, zas nic – pak povídá Olazábal:
ale tehdy byly ty stromy poloviční!
DĚJSTVÍ JEDENÁCTÉ: DA BRUNO
RISTORANTE
Nádherný zážitek v restaurantu pana
Bruna, Marcova přítele, v Marbelle.
Old a New course. Marco vybral starou osmnáctku,
že prý je hezčí. Rafy vyšší, tráva nestejné délky, gríny
férové, hladké, ale jen průměrně rychlé. Trvalo
několik jamek, než se jim začalo líbit i tady.
La Reserva de Sotogrande – kulisa jako z pohádky