Page 19
WWW.CASOPISGOLF.CZ
17
bankrům nalevo a pak svou přihrávku
směřujte přes písečné duny na poměrně
přímočarý grín.
Společné rysy s pátou jamkou má i čtyř-
parová osmička, kde se hráči opět musí
vypořádat s úzkým přístupem k jamkovišti,
které je navíc doslova utopené mezi du-
nami. Grín chrání dva miskovité bankry
nalevo i napravo, ke všemu se svažuje
od středu směrem ven.
Třináctá jamka je hotové minové pole
s devíti bankry rozesetými po ferveji a ná-
sleduje čtrnáctka, považovaná za nejslav-
nější jamku celé osmnáctky. Obvykle jsou
pětipary měřící okolo 550 yardů pro pro-
fesionální hráče snadnou šancí na birdie,
ale na zdejším linksu to zjevně neplatí.
Celá řada faktorů znesnadňuje úvodní
drajv – po pravé straně vede hranice
hřiště, na levé straně je velmi nebezpečný
hluboký raf a zhruba po 330 yardech kři-
žuje fervej potůček zvaný Suez.
Své o této jamce ví také Bernhard Langer,
který tu v roce 1993 skončil v autu a musel
se rozloučit s nadějemi na titul vítěze Open.
Mohli bychom pokračovat dále, protože
na Royal St. George's zkrátka žádné laciné
jamky nejsou. Uhrát zde dobré skóre je
vážně úspěch a žádnou ránu nelze pova-
žovat za samozřejmou.
Přípravy na golfový turnaj roku nyní fi nišují
za bedlivého dozoru Royal and Ancient
Golf Club of St. Andrews (R&A), jehož před-
stavitelé oznámili vedení hřiště, že bude
hostitelem Open, již před pěti lety. Na
požadované změny tak bylo moře času.
Konkrétně došlo k prodloužení ze 7 106
na 7 211 yardů a na jamkách číslo 3, 6, 7, 9
a 15 vznikla nová odpaliště. Ta hřiště nejen
prodloužila, ale zároveň mírně změnila úhel
hry některých jamek. Například odpaliště
devítky (par 4, 410 yardů) posunuli dozadu
a doleva, takže vytvořili ještě výraznější do-
g-leg. Některé z fervejí získaly nové kontury,
na několika jamkách „umírnili“ raf.
Obvykle jsou pětipary měřící okolo 550 yardů
pro profesionální hráče snadnou šancí na birdie,
ale na zdejším linksu to zjevně neplatí.
Ani se nechce věřit, že podél ferveje třinácté jamky je rozeseto devět bankrů!
a až sto metrů od hřiště je ta spásná ce-
dule: království golfu. Později zjistíte,
že klub neumístil žádné směrovky zcela
záměrně: co bylo, to má zůstat – a nic
navíc.
Další šok – malé parkoviště, stejně roz-
měrná klubovna, pro shop, který by se
uplatnil jako převlékací kabinka v pro-
shopech obvyklých rozměrů. Nikde ni-
kdo. Žádný ruch jako ve skotských vel-
koklubech, žádné srocení čtyř flajtů na
startu. Divoká dunová krajina, v pozadí
atomová elektrárna Dungeness, žádný
hráč, žádný caddiemaster, startér,
nikdo.
Konečně hlas: „May I help you?“
(Můžu vám pomoci?) Ale to nebylo
„to je dobře, že jste se sem vydali,
vítejte“ – spíš to znělo jako „co tady
proboha kdo dělá? Turisté tady nejsou
vítáni. Na neshledanou!“
Takhle to vypadalo vloni na podzim.
A pokračovalo to: Můžeme vidět prostory
pro členy? Ne. Snídaně? Ne. Mobil? Ne.
Krátké kalhoty? Něco takového existuje?
Přesto pronikla čtveřice novinářů do se-
kretariátu. 140 liber – to je na Anglii do-
cela pálka. Včetně té pohostinnosti. Ale
hřiště – jak se ukázalo – stojí za každé
penny z té sumy.
Na prvním odpališti můžete udělat třeba
174 cvičných švihů, široko daleko žádný
další fl ajt. Chybí tady cedule s veselými
obrázky bankrů, vodních překážek
a délkovými údaji – místo ní jen cedulka
s délkou jamky: podle známek eroze je
tady už od založení klubu.
Když netrefíte fervej, nemusíte míček ani
hledat. Tráva po kolena míčky nevydává.
Ale ty ferveje… a ty bezešvé přechody na
skvěle tvarované gríny… a ta kreativita, se
kterou tvůrce poskládal jamky do neče-
kaných a velice neobvyklých tvarů… zají-
mavé, co všechno se dá v takové na první
pohled monotónní krajině vymyslet.
Dobrodružství jamka za jamkou. Dvojka
dogleg ostře do kopce, trojka par tři
s extrémně obtížným přístupem na malý
grín. Čtyřka – nejtěžší, je potřeba mon-
strdrajv, abyste se dostali přes největší
a nejhlubší bankr, který kdo kdy viděl
v dopadové zóně: většině hráčů se to