Page 30
DOMÁCÍ GOLF
|
Golf bez bariér
28
|
GOLF
Po rozhovorech se Sebastiánem a Tuckerem
jsem byl už skoro spokojen, ale věděl jsem,
že mám pro budoucí článek ještě jeden
„dluh“. A z ničeho nic se ten „dluh“ posadil
k mému stolu i se svou půvabnou partner-
kou. Nebylo by možné napsat článek o čes-
kém golfu hendikepovaných a nepokusit se
předtím poznat blíže Miroslava Lidinského.
Při pohledu do tváře toho usměvavého
mladého muže a při poslechu jeho příjem-
ného, dobře modulovaného hlasu by ne-
zkušený člověk jen stěží věřil, že Miroslav
byl elitním příslušníkem speciální bojové
jednotky SOG, která v pekle afghánský hor
bojovala proti teroristům z „Talibanu“.
V červenci 2007 poblíž afghánského města
Šurakain však praporčíka Lidinského zasáhla
protitanková střela RPG. Podařilo se mu za-
chránit život, ne však část jeho levé nohy.
Jenomže lidé jeho typu nemají ve zvyku se
vzdávat. Důležitou součástí v procesu ná-
vratu do plnohodnotného života byl i golf.
A dnes již je Miroslav u nás tím, čím je Seba-
stián pro španělský golf hendikepovaných –
vzorem pro postižené i ostatní golfi sty.
LARGO – HLAVNÍ TURNAJ
22. května jsme si popřáli hezkou hru na
prvním odpališti devítky Svatá Anna. Den
se rodil ještě s větším žárem nežli ten
předešlý. Dobře organizovaný personál
místního hřiště proto neustále zásoboval
všechny účastníky vodou. A bylo proč. Hra
v soutěžní části turnaje byla velmi pomalá.
Navzdory neobvyklému horku a únavně
pomalému tempu to však byl mimořádný
zážitek hrát v jednom fl ajtu se Sebastiánem
Lorentem a Tuckerem Chancem. Dostavil
se ten skvělý pocit, který golfoví psycholo-
gové doporučují všem golfi stům z profesio-
nálních soutěží: Get lost in the moment! –
Nech tu chvíli, aby tě sama vstřebala! Stejně
jako den předtím s Heinzem, i s Tuckerem
a Sebastiánem jsem po chvíli úplně zapo-
mněl na existenci fyzických překážek. Zů-
staly jen dva póly jejich diametrálně rozdíl-
ného humoru. A také vášeň, se kterou hráli
a zjevně chtěli zahrát co nejlépe.
Jenomže ten den měl i své stíny – a ne-
mám na mysli bouřkové mraky na ob-
zoru. Musel jsem si v jedné chvíli turnaje
vzpomenout, jak jsem nedávno napsal
v jednom fejetonu, že golf není rezervací
andělů, nýbrž pouze zrcadlem konkrétní
společnosti se vším všudy. Je nesporné,
že tak krásný turnaj na tak vysoké úrovni
by nebylo možno uskutečnit bez mnoha
sponzorů. I samo hřiště bylo sponzorským
darem od rodiny Josefa Sinkuleho, vlast-
níka zdejšího resortu.
Ne všichni sponzoři však mají tak pozi-
tivní lidské vlastnosti jako rodina pana
Sinkuleho. Když dnes u nás chcete pe-
níze od některých velkých sponzorů, ris-
kujete tím, že se turnaje budou účastnit
jejich mluvčí a jiní rozpínaví fi remní „ko-
ryfejové“. Z těchto důvodů se za naším
fl ajtem se dvěma vozíčkáři ocitl fl ajt, ve
kterém nebyl žádný. Ovšem některým
hráčům v tom fl ajtu za námi chyběla také
trpělivost a etiketa. A tak zahráli Tucke-
rovi a Sebastiánovi dvakrát odpal na paty,
proti všem pravidlům slušnosti.
Bylo mi z toho smutno, protože jeden
nebo dva nadutí hlupáci dokáží poškodit
obětavou práci stovek lidí. Tucker se roz-
lítil a nevypadal vůbec jako komik, spíše
jako ztělesnění spravedlivé msty, když
se řítil na vozíčku zpět fervejí, aby vyčinil
hráčům odpalujícím mu „na záda“.
Pak se mne ptal, kdo jsou ti pitomci
za námi. Odpověděl jsem, že pravdě-
podobně nějaké „tlusté kočky“ neboli
představitelé peněz a moci, načež Tuc-
ker zrudl ještě více a prohlásil rezolutně
a hrdě: „I don‘t care!“ Myslím, že to
nemusím překládat. Napadlo mne v tu
chvíli, že bychom se měli možná Tucke-
rova receptu držet i v okamžicích, když
jsme v naší zemi vystaveni aroganci
bohatství a moci.
GAUDIOSO CON AFFETTO – CITY,
PŘÁTELSTVÍ A VZPOMÍNKY
Za žádnou cenu bych však nechtěl, aby
tato malá nepříjemná epizoda jakkoliv
znehodnotila úžasné a úspěšné úsilí or-
ganizátorů z CZDGA, Konta Bariéry a dal-
ších a také důležitou úlohu sponzorů.
Konečné vyznění mistrovství bylo vysoce
pozitivní.
Pokud se týká hry, ne všem se dařila tak,
jak by si bývali přáli, ale tak už to v golfu
chodí vždy a všude… Nejnižší výsledek
dosáhl Rakušan Kurt Lirussi, který má
zrakové problémy a býval dříve profesio-
nálním golfi stou. Zahrál neuvěřitelných
75 ran!
Ale i další hendikepovaní golfi sté hráli tak,
že většina nepostižených hráčů musela
smeknout. Například kategorii „sedící“,
tedy hráči bez možnosti pohybu, vyhrál
Nizozemec Richard Kluwen s výsledkem
89 ran. Výborně si vedl také náš Miro-
slav Lidinský, hrající s protézou. Zahrál 88
ran a v kategorii 18,5–27,4 skončil v kon-
kurenci 32 hráčů na druhém místě. Za-
hrál 41 stablefordových bodů a zlepšil si
hendikep na 19,2.
Jedním z vítězů turnaje bylo i Konto Ba-
riéry a jeho postižení „klienti“. Výtěžek
ze startovného použili na nákup speciál-
ně upraveného vozíku ParaGolfer, který
na místě předala ředitelka Konta Bariéry,
Božena Jirků, zástupkyni rehabilitačního
centra v Kladrubech. Díky tomu budou
mít další postižení lidé u nás možnost
vyzkoušet pozitivní terapii, kterou golf
bezesporu je.
Když jsem po návratu do Prahy dalšího
dne sedal k počítači, abych to vše shrnul,
vzpomněl jsem si na věty, které napsal
John Steinbeck v knize Toulky s Charleym:
„Některé cesty skončí ještě dříve, než se
cestující vrátí. Jsou však cesty, které v nás
pokračují ještě dlouho poté, co skončil
pohyb v prostoru a čase.“ Setkání a zku-
šenosti z našeho prvního mezinárodního
turnaje hendikepovaných golfi stů patří
k zážitkům, na které se nezapomíná.
Tucker Chance soustředěně sleduje osud svého
drajvu na osmé jamce hřiště Svatá Anna, která
má slepý horizont.