Page 11
WWW.CASOPISGOLF.CZ
9
POPRVÉ V CARNOUSTIE
První Open se hrálo už v roce 1860
v Prestwicku. V průběhu dalších let se bo-
jovalo na řadě jiných adres a v roce 1931
se dějištěm poprvé stalo Carnoustie. Bylo
to 66. pokračování jednoho z nejslavněj-
ších turnajů planety. Tento ročník byl ale
v jedné věci zvláštní – nestartoval na něm
obhájce vítězství. Bobby Jones se totiž
v pouhých 28 letech rozhodl ukončit kari-
éru, a tak bylo třeba najít nové favority.
Na začátek června svou formu nejlépe
načasoval rodák ze skotského Edinbur-
ghu Tommy Armour, jenž však na turnaji
hájil barvy USA. O jednu ránu zpět skon-
čil José Jurado. Armour už dříve dokázal
vyhrát US Open a PGA Championship
a titul z Open byl jeho třetím majorem.
Na turnaj se pak vrátil už jen jednou,
v roce 1932 dělil sedmnácté místo. Jen
pro zajímavost, když se v Carnoustie
hrálo poprvé, tak se bojovalo o prize
money ve výši 500 liber. Vítězný Armour
shrábl rovnou pětinu.
HAGENOVO LOUČENÍ
Open se do Carnoustie vrátilo znovu
po šesti letech. Jen o pár dnů dříve se
v Anglii odehrál Ryder Cup, ve kterém
triumfovali Američané. Všichni členové
vítězného týmu pak přijeli i na evropský
major. Startovní pole tak bylo doslova
přeplněné zámořskými hvězdami, všem
ale vyfoukl rybník Angličan Henry Cot-
ton. Pro něho to byl druhý z celkových
tří titulů na British Open.
Tehdy se začínalo hrát ve středu a fi niš
nabídla dvě páteční kola, která provázelo
chladné a deštivé počasí. Před poslední
rundou se o první příčku přetahovali bra-
tři Reg a Charles Whitcombeové, oba ale
v posledním kole zahráli 76 úderů. Zato
Cotton se blýskl svým nejlepším výko-
nem, zahrál 71 ran a zvítězil s náskokem
dvou úderů.
A jak si vedli slavní Američané? Byron
Nelson při své premiéře skončil pátý,
Sam Snead dělil jedenácté místo a ne-
hrající americký rydercupvoý kapitán
Walter Hagen, který Open čtyřikrát vy-
hrál, se při své derniéře ve 44 letech
umístil na 26. příčce. Nejlepším hráčem
zpoza Atlantiku se tak stal třetí Charles
Lacey, který si uhrál nejlepší výsledek na
majoru v kariéře.
HOGANŮV TRIUMF
V roce 1946 na Open vyhrál Sam Snead.
Dalšího triumfu se hráči z USA dočkali až
po sedmi letech – v Carnoustie. Tehdy
světu vládl Ben Hogan. Podruhé v kari-
éře ovládl Masters, vyhrál na US Open
a vítěznou formu potvrdil i v Evropě. Do
Skotska přijel už o dva týdny dříve, aby
se stihl dobře připravit, a tento krok se
mu vyplatil.
Na dostřel prvního místa se držel od
samého počátku, po prvním kole dě-
lil sedmé místo, pak poskočil na čtvrté
a před fi nálovým dnem už byl ve vedení.
Společnost mu dělal Roberto De Vicenzo
z Argentiny, ten ale v posledním kole za-
hrál 73 ran, zato Hogan kolo obešel na 68
úderů a o čtyři rány za sebou zanechal
kvarteto pronásledovatelů. Od svého tri-
umfu však na Open už nikdy nehrál.
PLAYER PŘED NICKLAUSEM
Další Open se do Carnoustie vrátilo v roce
1968. Hned v následujícím týdnu se v USA
hrálo PGA Championship a bylo to napo-
sledy, co na sebe tyto dva turnaje těsně
navazovaly. Od dalšího roku se už poslední
major sezony hrál v srpnu. Do Skotska
tehdy přijeli Arnold Palmer či Jack Nicklaus,
který společně s Bobem Charlesem z No-
vého Zélandu dělil druhé místo.
Šampionem se stal Gary Player, který
zmíněnou dvojici udolal o dvě rány. Pro
legendárního Jihoafričana to byl pátý
z devíti majorů a zároveň druhé ze tří
vítězství na Open. Poprvé ho vyhrál
v roce 1959 a naposledy v roce 1974.
Jen pro srovnání, Player ze svůj triumf
v Carnoustie získal 7,2 tisíc dolarů. Ve
stejné době se však v zámoří konal
první ročník Greater Milwaukee Open
a Dave Stockton, který turnaj vyhrál, ob-
držel šek na 40 tisíc dolarů.
WATSONOVO JEDINÉ PLAY-OFF
Player zkompletoval na Open hattrick
v roce 1974 a v další sezoně se tur-
naj znovu vrátil do Carnoustie. Úspěš-
nému Jihoafričanovi se tentokrát nevedlo
147. OPEN CHAMPIONSHIP
Termín: 19.–22. 7. 2018
Vznik: 1860
Dějiště: Carnoustie Golf Links, Angus, Skotsko
Délka hřiště (m): 6 786 | Par: 71
Dotace: 10,25 milionu USD
Formát hry: na rány
Organizátor: R&A
Obhájce trofeje: Jordan Spieth
Rekordní skóre: -20 (Henrik Stenson, 2016)
Francouzský golfista, jenž všeho všudy vyhrál dva
turnaje na European Tour, byl blízko životnímu
úspěchu. Celé čtyři dny hrál famózně, drtil
konkurenci a od vítězství ho dělily milimetry. Jenže
poslední krok bývá nejtěžší a Van de Velde by
o tom mohl dlouze vyprávět.